Studovat, nebo nestudovat v cizině? Takřka hamletovská otázka, kterou si možná řada studentů občas položí. Navíc v závěsu za ní se hned přidává další otázka: A jakou školu zvolit? Měla jsem možnost studovat pět měsíců na londýnské Rose Bruford College (RBC), o které uvažuje i řada našich studentů. Nyní z této školy přijeli studenti sem, na DAMU. Dovolila jsem si položit několik otázek svým bývalým spolužákům z programu European Theatre Arts (ETA), kteří v rámci svého studia v Londýně musí strávit letní semestr na jedné z evropských škol. Děkuji tímto Jamesi Newtonovi, Rhiannon Thorntonové, Tomu Fletcherovi, Claire Campbellové a Hannah Robertsové.

Některé odpovědi se snad mohou zdát příliš obecné, očekávatelné nebo na první pohled nezajímavé, ale bude-li čtenář číst mezi řádky, pochopí a sám si učiní svůj vlastní obraz o studiu na Rose Bruford College (a možná i o studiu v zahraničí obecně).

1) Jaké jsou podle tebe výhody Erasmus programu?

James: Hlavní výhodou je dle mého názoru to, že mám možnost prozkoumat nové místo, pokusit se začlenit do jeho kultury. Jakmile vás místní lidé přestanou vnímat jako cizince, víte, že to, co děláte, děláte správně. Dalším bonusem je samozřejmě příležitost seznámit se s lidmi tolika různých národností. Je to tak vzrušující a každý den se učím něco nového.

Rhiannon: Kromě příležitosti žít v zahraničí je to především objevování dalších způsobů tvorby divadla a studia obecně.

Tom: Můžeme si v našem oboru více prohloubit znalosti, posunout se dál, zvlášť pokud se dostaneme do bodu, kdy nevíme kudy kam.

Claire: Z obecného hlediska je to šance poznat nové lidi, místa, životní styl, jinou kulturu. Ale mělo by to být především o získání dalších dovedností v oboru, který studujete.

Hannah: Můžeme studovat a žít jinak, překračovat hranice jistot a toho, co dobře známe a zjistit, jak moc se dokážeme přizpůsobovat.

2) Má program nějaké nevýhody?

James: Neřekl bych přímo nevýhody, ale spíše výzvy. Někdy je těžké začlenit se mezi české studenty, když nemluvíte jejich jazykem. Ale měl jsem štěstí potkat takové lidi, mezi kterými se cítím vítán.

Rhiannon: Chybí mi rodina. Také je to finančně náročné, momentálně čekám na stipendium z RBC, které stále nepřišlo.

Tom: Především není možné si myslet, že vám stipendium z Erasmus programu pokryje všechny náklady. Erasmus není levná záležitost a člověk se může dostat do poměrně velkých finančních tísní.

Claire: Jste závislí jen sami na sobě (i když nejste v cizím městě sami). Musíte se snažit zapadnout, domluvit se, spřátelit se, nebýt sám. To může být těžké.

Hannah: Kromě nájmu v Praze si musím platit i nájem v Londýně, takže především finanční stránka je náročná.

3) Proč sis vybral/a DAMU jako místo, kde chceš studovat (a Prahu, jako místo, kde budeš pár měsíců žít)?

James: Pověst DAMU, nabídka předmětů, architektura a historie Prahy, ceny a (nebudu lhát) pivo. Zatím nezklamalo nic z uvedeného.

Rhiannon: Chci poznat Prahu, její kulturu i historii. Z celé nabídky Erasmu mě zaujala nejvíc. DAMU nám nabízí jiné předměty, než studujeme u nás, které mě skutečně zajímají.

Tom: Chtěl jsem žít v klidnějším městě, než je Londýn. Navíc Praha je v centru Evropy, je tedy možné navštívit poměrně snadno a levně i jiná města. Věděl jsem, že se tu vyučuje akrobacie, která mě velmi zajímá. Mým cílem je nyní zvládnout přemet vpřed!

Claire: Příliš jsem nevěděla, co očekávat, ale vždy jsem milovala loutky a chtěla s nimi tvořit divadlo. Na RBC v tomto ohledu nemáme tolik příležitostí.

Hannah: Chtěla jsem si především rozšířit svou oblast dovedností v akrobacii, tanci, zkusit si šerm…

4) Jaký byl tvůj první dojem z DAMU (Prahy) a co si o ní myslíš teď (po takřka dvou měsících)?

James: Nikdy nezapomenu na svoji první vyučovací hodinu. Odehrávala se v osm hodin ráno v tanečním sále a byla téměř celá v českém jazyce. Studenti nádherně tančili do zvuku klavíru. Nejkrásnější a nejděsivější úvod, který jsme mohli mít. Nerozuměli jsme jedinému slovu, ale ten tanec byl prostě neuvěřitelný. Odjet do Prahy bylo nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Rhiannon: Budova DAMU je mnohem větší než RBC, mnohem komplikovanější, je to bludiště. Nicméně se mi moc líbí. Pravda také je, že je tu vše mnohem levnější než v Británii. Všichni jsou přátelští, především Zora Hermochová, naše koordinátorka. A učitelé se zdají být uvolněnější, nespěchají tolik jako ti naši.

Tom: Když pominu velikost budovy DAMU a její neuvěřitelnou lokaci v centru města, tak je to vždy především o lidech. Na první pohled je tu většina lidí chladná a nepřístupná, ale když se snažíte, dokážete prolomit bariéry. Jsem nadšený z české kuchyně. Jídlo je sice velmi těžké, ale stále se mi nedaří odolávat. Je to tu rozhodně jiné, než jsem ve svých představách očekával, ale je to přesně to, co jsem potřeboval. Důležitý impuls pro studium i celý život.

Claire: Začátky byly velmi těžké. Zvláště na hereckých předmětech, kde jste najednou s novými lidmi, v cizím prostředí a máte pracovat na svých niterných pocitech. Není to jednoduché, ale na druhou stranu, právě tím, že sami sebe postavíte do takovéto – často nepříjemné – situace, se mnohem více zocelujete. Semináře v českém jazyce jsou stále náročné. Navíc jsou některé ve velmi pomalém tempu a někdy trvá celé týdny, než se k něčemu skutečně propracujeme. Prahu si ale zamilovávám den ode dne víc.

Hannah: Největším šokem byla naše první hodina v tom nádherném tanečním sále. Všechna studia u nás jsou jen obyčejná, s parketami, a nikdy nám nehraje živá hudba. Navíc když jsem sem přijela, nemluvila jsem česky vůbec, teď už se snad domluvím. Taky jsem se tu občas ztratila, ale i to mě bavilo. Tempo Prahy je úplně jiné než tempo Londýna. Jsem snad jen trochu zklamaná, že nemáme možnost trávit více času s českými studenty, že s nimi nejsme ve třídě. Byla by to větší výzva. A některé předměty by mohly být častěji a delší, abychom se mohli skutečně zdokonalit.

5) Pokus se srovnat Rose Bruford College s DAMU.

James: Na RBC se více soustředíme na „objevování“ divadla a zaměřujeme se na různá témata. Jsou nám zadávány otázky a my hledáme odpovědi. To je velmi osvobozující, ale i frustrující. (pozn. aut.: Měla jsem možnost toto „devising theatre“ zažít na vlastí kůži. Vypadalo to třeba tak, že nám byla zadána barva, postava a předmět a my jsme se snažili vytvořit během pár dnů divadelní projekt, jindy bylo toto tázání teoretické, když jsme museli číst knihy a studie, abychom vytvořili profil některého dramatika, který jsme pak prezentovali s ukázkami z jeho díla.) Na DAMU je naše studium založeno spíše na dovednostech. Navštěvujeme šerm, akrobacii nebo animaci. Vítáme tuto změnu, protože to opět rozšiřuje naše znalosti a bude to užitečné v budoucnu. Akrobacie, šerm a moderní jazzový tanec jsou rozhodně na špičce mého žebříčku.

Rhiannon: To je těžké právě proto, že obě školy jsou zcela odlišné. Na RBC se podrobně soustředíme jen na určité věci a snažíme se v nich být nejlepší. Na DAMU je způsob výuky širší – dozvídáme se víc, ale ne tak podrobně. Líbí se mi, že tady nemusíme nosit tmavé oblečení a naše individualita není tolik potlačována. (pozn. aut.: Na všechny předměty na RBC musí studenti nosit dlouhé černé kalhoty, tmavá trika bez výstřihů, nápisů či značek a musí být bosi. Dívky nesmí mít rozpuštěné vlasy a make-up.)

Tom: Na RBC trávíme ve škole mnohem více času. Jsme stále spolu, celé dny. To je samozřejmě dáno i tím, že Sidcup je klidnou částí Londýna (zhruba půl hodiny vlakem od centra). Učitelé jsou tu velmi pohodoví a klidní.

Claire: Jak už jsem zmiňovala, vše je tu mnohem pomalejší. Je tu více fyzického tréninku, za což jsem velmi ráda, zvláště oceňuji akrobacii a šerm. Na RBC je více prostoru pro výraz. DAMU je založena velmi technicky, užívám si animaci loutek, výrobu vlastních loutek, tanec i akrobacii. Samozřejmě výuka cizího jazyka – v tomto případě českého – je něco, co na RBC nemáme.

Hannah: Na Rose Bruford jsem často frustrovaná z pocitu, že to, co se tam učím, nebudu moct nikdy využít v budoucnu, byť mě to velmi baví. Obdivuji lokaci, kterou DAMU má, podle mě dává škole velkou energii. Rose Bruford se nachází v klidné části Londýna, takže je tam úplně jiná atmosféra.

6) Je něco, s čím na DAMU (nebo v Praze) zápolíš?

James: Bojuji skoro se vším, ale snad právě o tom je Erasmus.

Rhiannon: Jediným předmětem, se kterým trochu zápolím je „Modern Czech theatre“, protože je to přednáška a příliš se mi nedaří soustředit, byť se dozvídáme zajímavé věci o vašem divadle.

Tom: S českým jazykem. Nezvládám jej, protože každé slovo má tolik možností skloňování a musím konstatovat, že jsem byl naivní, když jsem si myslel, že se časem budu schopen domluvit.

Claire: Právě s tancem. Zdá se mi, že všichni studenti jsou velmi dobří tanečníci, jakoby za sebou měli roky studia. (pozn. aut.: V Anglii nejsou kurzy společenského tance, tzv. Taneční, které u nás velmi často navštěvují žáci prvních ročníků středních škol. Není zvykem se tam takto učit tancovat. Tato příležitost může přijít až při studiu divadla.) Ale snad už se zlepšuji, snažím se.

Hannah: Dialogické jednání. Příliš nevím, co mám dělat, jak a proč. Myslím, že celá naše třída je na tom stejně jako já.

7) Co bys řekl nebo poradil těm, kteří chtějí jet studovat do zahraničí?

James: Hlavně jeďte! A až tam budete, mluvte se všemi, choďte všude a dělejte všechno.

Rhiannon: Našetřete si tolik peněz, kolik můžete, protože zejména nájem je všude velmi drahý.

Tom: Mluvte se všemi, kteří kdy studovali v zahraničí. Buďte neústupní a ptejte se na všechny detaily. Právě to vás pak ušetří nepříjemných překvapení.

Hannah: Na nic nečekejte a vyrazte. Je to možná jediná možnost, jak se skutečně osamostatnit a posunout dál.

8) Myslíš, že tě 4 měsíce strávené v Praze změní?

James: Rozhodně. Už vím, že nechci zůstat ve Velké Británii. Až dokončím RBC, chci dál studovat, pracovat a žít v zahraničí. Proč bych měl zůstávat v Británii, když existují místa jako je Praha?

Tom: Myslím, že mi pomohou jako herci. Jsou tu přesně ty předměty, které mohu využít v budoucnu. Ale nemyslím si, že by mě tento pobyt změnil jako člověka – český životní styl mi v mnoha ohledech příliš neimponuje.

Hannah: Získám větší pocit nezávislosti a zlepším si schopnost řešení některých situací. Jsem momentálně přesně v polovině svého studia a v posledních týdnech na Rose Bruford jsem se cítila jako zahnaná do kouta – jen jsem plnila, co se po mně chtělo, bez větší motivace a chuti. Praha a DAMU mi zase vrátily chuť do studia, dávají mi každý den nové impulsy a možnost vyzkoušet si něco nového.