Sophie Proust upoutala pozornost okamžitě. Přišla s obrovským batohem, ze kterého začala vytahovat velké množství tlustých knih a DVD. Až člověk nevěřil, že ji s tím pustili do letadla. Drobná, energická bruneta vedla začátkem dubna na DAMU workshop zaměřený na téma "directing actors". Touto pro blematikou se ostatně zabývá už dlouho - metody režírování herců byly tématem její dizertační práce pod vedením Patrice Pavise a na výzkum tvorby amerických režisérů získala Fullbrightovo stipendium. V USA nakonec strávila celý rok a měla možnost pozorovat při práci Roberta Wilsona. Jakými způsoby lze přistupovat k režii herců pak důkladně rozebrala v knize La direction d´acteur z roku 2006. V současné době přednáší Sophie Proust na univerzitě v Lille a sama rozhodně nesplňuje zkreslený pohled na divadelní teoretičku - není ani nudná, ani nepřístupná, ale naopak, upřímná a otevřená diskuzi, kterou se nebojí sama provokativně vyvolat.

Studovat, nebo nestudovat v cizině? Takřka hamletovská otázka, kterou si možná řada studentů občas položí. Navíc v závěsu za ní se hned přidává další otázka: A jakou školu zvolit? Měla jsem možnost studovat pět měsíců na londýnské Rose Bruford College (RBC), o které uvažuje i řada našich studentů. Nyní z této školy přijeli studenti sem, na DAMU. Dovolila jsem si položit několik otázek svým bývalým spolužákům z programu European Theatre Arts (ETA), kteří v rámci svého studia v Londýně musí strávit letní semestr na jedné z evropských škol. Děkuji tímto Jamesi Newtonovi, Rhiannon Thorntonové, Tomu Fletcherovi, Claire Campbellové a Hannah Robertsové.

Na konci předešlé divadelní sezóny uvedlo Divadlo LETÍ ve spolupráci se Švandovým divadlem jedno ze svých dalších scénických čtení. Konalo se tak v rámci cyklu 8v8, jehož prostřednictvím se můžeme opakovaně seznamovat s novými divadelními hrami, ať už autorů zahraničních či tuzemských. V tomto případě jsme měli možnost se seznámit s novinkou předního současného ruského dramatika Ivana Vyrypajeva. Jeho text Iluze nastudoval spolu se studenty 4. ročníku herectví Katedry činoherního divadla pražské DAMU ruský režisér a současně i umělecký šéf Novosibirského městského činoherního divadla Sergej Nikolajevič Afanasjev. Scénická skica, kterou uvedli 30. května ve Švandově divadle, byla výsledkem několikadenního workshopu, během kterého měl režisér studenty seznámit s tím, jak on sám hereckou metodou S. K. Stanislavského, praktikuje se svými studenty. Rozhovor vznikl vzápětí po představení.

Je vedoucím letošního absolventského ročníku Katedry činoherního divadla pražské DAMU. Během svých studií režie na DAMU založil společně se svými spolužá- ky Divadelní sdružení CD 94, jež od roku 1994 – 2002 působilo na prknech Divadla v Celetné. Mimo to byl v angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, Moravském divadle v Olomouci a pražském Divadle Na zábradlí. Novou etapu svého života zahájil v roce 1999 vítězstvím v konkurzu na obsazení místa ředitele a uměleckého vedení Švandova divadla. Toho se zú- častnil společně s režisérem Michalem Langem, jenž se stal uměleckým šéfem divadla. I přes vedení divadla a učení na DAMU zvládá aktivně režírovat (například v prosinci loňského roku měla ve Švandově divadle premiéru dánská komedie Řemeslníci).  

Jiří Havelka (1980) je v poslední době opravdu veli-ce vytíženým umělcem. V říjnu tohoto roku souběžně zkoušel dvě inscenace: „Kauzu Pérák“ v Meet Factory a „Já, hrdina“ v DISKu. Zároveň se jako čerstvý vedoucí Katedry alternativního a loutkového divadla seznamuje s obtížnou administrativní dřinou. Není divu, že Havel-ka je žádaný. Absolvent jihlavského gymnázia a posléze režie na výše zmíněné katedře již delší dobu vzbuzuje pozornost svými výrazně formalistickými inscenacemi, kde zkouší nové možnosti divadelního vyjadřování. Za všechny jmenujme např. jeho absolventskou insce-naci „Pan Nula“ a „Drama v kostce“ uvedené v Ypsi-lonce nebo „Černou díru“, inscenovanou v Dejvickém divadle. Krom svých režijních úspěchů se Havelka ob-jevil jako herec v několika filmech (např. „Zoufalci“), je členem nonkonformního divadelního souboru VOSTO5, zakladatelem Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a hudební televizní stanice Óčko.

Rozhovor s čerstvým absolventem Pavlem Ondruchem vedla Tereza Šefrnová.

Rozhovor s režisérem inscenace Play Strindberg Davidem Šiktancem vznikl v reakci na uvedení klauzur, tolik typických pro zkouškové období. Klauzurní před-stavení se v něčem dost zásadně odlišuje od klasické premiéry. Dost často je premiérou i derniérou zároveň. V hledišti najdete hlavy (většinou) všech pedagogů, již mají co do činění se studenty na scéně i za ní. A tak se mnohdy liší možnosti a cíle tvůrců při inscenačním procesu a též možnosti a cíle, s nimiž je inscenace uváděna. Play Strindberg ale neskončilo klauzurou, bude od března 2010 reprízováno v Eliadově knihovně Divadla Na Zábradlí.