V DISKu hostuje čím dál více projektů HAMU, přitom mají své vlastní divadlo – čím to je? Co je divadlo Inspirace zač? Nevyhovuje snad požadavkům studentů?

Divadlo Inspirace se nachází v budově Lichtenštejnského paláce v Praze na Malé straně. Vzniklo v roce 2000 a jedná se o scénu Hudební a taneční fakulty AMU. Pro mne, stejně jako pro mnohé studenty divadelní fakulty je velkou neznámou, přestože má velmi podobnou funkci jako divadlo DISK. Zaštiťujícím tématem časopisu Hybris, minimálně v tomto akademickém roce, jsou projekty propojené celou naší almou mater, Akademií múzických umění. Zvědavost mi nedala a rozhodla jsem se o tomto divadle zjistit víc.  

Divadlo Inspirace spadá pod správu Studia TON (název byl odvozen od tří fakultních aktivit - tance, opery a nonverbálního divadla), jehož hlavní úlohou je zajistit produkci katedrám ZOR (zpěv a operní režie), katedře tance a katedře nonverbálního a komediálního divadla.

Ptala jsem se na názor studentů opery, těm bohužel prostor divadla absolutně nevyhovuje. Operní pěvci by potřebovali divadlo s orchestřištěm a plnou výbavou, zatímco divadlo Inspirace má pouze padesát míst a akustiku nevyhovující potřebám operních koncertů. Zajímalo mě tedy, pro koho je divadlo určeno a jaké akce se tam pořádají.

            O tom, jak divadlo Inspirace funguje a komu slouží, jsem si povídala s provozním šéfem Martinem Bitalou. Ten do divadla nastoupil po jeho rekonstrukci, která trvala do roku 2015.

            Jako první mě napadlo poprosit ho o srovnání divadla Inspirace s divadlem DISK, protože se jejich funkce může jevit v rámci AMU podobná. „V obou případech se jedná o školní reprezentativní divadla. DISK je spíše prostor pro činohru, Inspirace je pro non-verbální divadlo a hudební produkce. Prostor DISKU je větší, má větší množství jevištních technologií. Myslím, že v divadle Inspirace je naopak větší prostor pro experiment,“ říká k tomu Martin Bitala.

            Ten by do budoucna uvítal, kdyby se divadlo etablovalo jako významná scéna pro fyzické a non- verbální divadlo a vytvořilo si svou stálou diváckou obec, na které by mohlo stavět. Nyní je publikum roztříštěno na tři žánrově rozptýlené skupiny: jedna navštěvuje jazzové hudební večery, do kterých se může i interaktivně zapojit, další tvoří diváci, kteří navštěvují inscenace non-verbálního a fyzického divadla, poslední jsou diváci, kteří navštěvují komerční pronájmy.

            Právě to mě zaujalo, protože divadlo DISK své prostory ke komerčním účelům nenabízí (pouze pro charitu). Výběr pronájmů v divadle Inspirace však bohužel plně nekoresponduje s vizí, že se má do budoucna jednat o scénu především pro fyzické a non-verbální divadlo.

            Na otázku, kterého projektu v divadle Inspirace si Martin Bitala nejvíce váží, paradoxně odpovídá, že by mi doporučil navštívit festival Fringe. Ten sice nespadá pod divadlo Inspirace, ale je to zajímavý mezinárodní festival, který se odehrává na více místech v Praze a divadlo Inspirace je jedním z míst, kde je možné inscenace vidět.

            Vizi provozního šéfa divadla Inspirace, aby se divadlo etablovalo jako scéna pro studentské fyzické a non-verbální divadlo, nelze než podpořit. Studenti pantomimy a non-verbálního divadla se mi svěřili, že by za takový vývoj byli nesmírně vděční, ale vzápětí dodávají, že divadlo se po rekonstrukci velmi pomalu rozjíždí a že veškerá aktivita nemůže zůstat pouze na nich. Je jim líto, že prostor neumožňuje zastřešit veškeré absolventské inscenace katedry non-verbálního divadla, ale i tak by byli rádi, kdyby se stalo divadlo Inspirace na poli fyzického divadla do budoucna respektovanou scénou. Ještě o mnoho řádů větší prostor pak potřebují operní pěvci, kteří velmi žárlí na své kolegy na JAMU, neboť ti mají k dispozici divadlo s orchestřištěm a veškerým technickým zázemím.

             Pevně věřím, že se divadlu Inspirace povede rychle etablovat na české divadelní scéně a získá si pozornost široké veřejnosti. V rámci snahy o propojování fakult AMU by bylo možná přínosné ho využívat i pro komorní či klauzurní tvary různých kateder DAMU.