Na začátku něčeho nového máme plno nápadů, energie a snů o tom, jak by vše mělo v budoucnu vypadat a fungovat. Je tomu rok, co jsme dostali na starost katederní klenot jménem Hybris. Ihned jsme zatoužili stát se revolucionáři a zbourat některé ze zajetých, a pro nás i ne příliš zajímavých, věcí - změnit grafiku časopisu, zaměřit se pouze na školní a mimoškolní aktivity studentů DAMU, pokusit se o nový design webových stránek, vyrobit na facebooku kalendář zajímavých kulturních akcí, o každé absolventské inscenaci psát vždy dvě recenze, zlepšit komunikaci s našimi čtenáři, vytvořit prostor pro sebevyjádření, více propagovat soutěž nových dramatických textů, poskytovat zpětnou vazbu studentům i pedagogům a podobně. Co všechno se nám podařilo prosadit, není na první pohled zřejmé tak, jako kdybychom opravdu dokázali změnit celou podobu časopisu, i když k tomu jsme neměli skutečně daleko… Nicméně nějaké základní body jsme přeci jen zvládli a nyní je na nastupujícím vedení redakce, zda bude pokračovat v našich šlépějích, nebo zda se bude snažit vybudovat v rámci Hybris něco dalšího a lepšího.

Měli jsme skutečně mnoho předsevzetí, zažili mnoho práce, mnoho obhajování vlastních názorů a tím pádem i mnoho hádek, ale díky tomu si společně odnášíme jednu VELKOU životní ZKUŠENOST. Krásné klišé, které se používá při plnění různých závazků, úkolů nebo projektů. Ovšem jak jinak nazvat něco takového? Být součástí redakce Hybris, bylo pro nás něco jako pro vás ostatní absolventská inscenace. Společně jsme usilovně pracovali na každém čísle, a když konečně po všelijakých útrapách spatřilo světlo světa, tak jsme si na něj už takříkajíc nenechali sáhnout. Potili jsme krev a snažili se vám, čtenářům, předložit to nejlepší, co v nás vězí a co jsme měli zrovna v danou dobu na jazyku.

Teď tedy předáváme štafetu novému vedení a sami se ubíráme do pozadí na pozice (ne)obyčejných redaktorů. Přejeme budoucí šéfredaktorce Adéle Vondrákové a její zástupkyni Petře Láskové, aby měly dostatek sil a nápadů ke změnám, které se nám nepodařily uskutečnit, anebo nás nenapadly.

Jak pěkně poznamenala Petra Hlubučková v minulém exitorialu, „Na koncích je hezké, že něco nového MŮŽE začít.“ Tak tedy, směle do toho, děvčata!