Milý čtenáři,

na konci března, kdy jsme začínali pracovat na 35. čísle Hybrisu, proběhla českým kulturním prostorem diskuze k tématu feminismu. Diskuze, která vyvstala s článkem Biancy Bellové Proč nejsem feministkou publikovaným na serveru iLiteratura.cz a následnou reakcí Proč jsem feministkou Terezy Stejskalové na A2larmu, se dotkla také kuloárů DAMU, a především po výroku nejmenované studentky herectví „režie je stejně pořád hlavně mužská záležitost“ opět na okamžik rozvířila debatu o genderovém rozvržení profesí v divadle. Právě činoherní režie se ukázala z tohoto hlediska jako nejcitlivější oblast, jíž muži dominují skutečně nepopiratelně (stačí se podívat na režiséry inscenací v ND, kde činí poměr mužů ku ženám 10 : 2). Velké procento studentek činoherní režie na DAMU se cítí muži válcováno a automaticky odsouváno na dramaturgickou kolej. Pod vlivem těchto úvah nám pod rukama vzniklo číslo zamýšlející se nad výraznou mužskou energií v umění, zkoumající její různé podoby a ambivalence. 

Přinášíme tedy v Hybrisu č. 35 tři rozhovory se třemi svým způsobem nekompromisními režiséry pohybujícími se kratší či delší dobu na české divadelní scéně: Jakubem Čermákem, Vladimírem Morávkem a Janem Klatou. Všem třem jsme kladli podobné otázky a snažili se jimi z různých úhlů proniknout do jejich divadelního vnímání. Oslovili jsme také magisterského studenta režie na FAMU Adama Kratochvíla, z kteréžto spolupráce vzešel temně zneklidňující článek meditující nad fenoménem vrahů žen reflektovaném v současném umění. V neposlední řadě pak poskytujeme prostor dvěma mladým autorům. Marek Blažíček představuje dvě romanticko-cynické povídky Bez hlavy a Teorie vážnosti a Martin Tilšar „lechtivou“ aktovku Sýkorka, která se umístila druhá v letošní soutěži DAMU o nejlepší krátkou divadelní hru. 

Přejeme ti, milý čtenáři, příjemné rozjímání nad širokým pojmem mužského rukopisu v umění a krásný začátek léta s Pražským Quadrienalle. 

Eliška Raiterová,
šéfredaktorka