Milí čtenáři,

přiznám se, že vytvářet v této době obsah časopisu, který se věnuje reflexi divadla, je poměrně výzva. Svět kultury hledá různé alternativy ke své každodenní činnosti a snaží se přežívat i v těchto bojových podmínkách. Divadla nehrají, a proto jsme se v redakci snažili najít pro toto číslo téma, které jde za hranice divadla, ale stále s ním komunikuje nebo je jeho součástí. Nebáli jsme se však rozšířit naši pozornost a podívat se i do jiných uměleckých sfér. Na jaře divadlu a kultuře vládlo video. Umění se k nám bez pochyb snaží přes obrazovky promlouvat i nadále. My v redakci si ale myslíme, že trendem druhé vlny je zvuk. Možná už jsme unavení z nečinného sezení před laptopem a nepřetržitého sledování všemožného video materiálu. Na jaře jsme byli ochotni se zcela zastavit u domácího kina, ale nyní voláme po jiné formě, která naši vnímavost a představivost stimuluje jinými prostředky. Odrazem aktuálního trendu je i činnost divadel, které se s vervou pustily do produkce podcastů všeho druhu i kvality. Umění se k nám dostává přes zvukovou stopu v mnoha podobách. Jsou to například rozhlasové hry, hudba, online přenosy koncertů, audioknihy. Snažili jsme se ukázat možnost, jak se umělecky rozptylovat i dnes, zítra, příští týden, Bůh ví, jak dlouho… Jde to. Omezeně, ale jde. Některé umělecké formáty jsou k této době vhodnější, některé méně. Zvuková stopa žije i v tomto divadelním tichu a já myslím, že na jejích vlnách jsme na cestě nezbláznit se z nedostatku divadelních zážitků. Já se s Vámi loučím a přeji hezké čtení