První den zlomvazových fi lmových projekcí se nesl v duchu technických problémů a tragické návštěvnosti, která přímo vybízí k přihlouplým laciným vtípkům (např. o zlomeném vazu nebo tak něco). Ty si já samozřejmě odpustím a vyjmenuji pouze fakta.

Blok hraných fi lmů navštívili celí 4 (slovy čtyři) diváci, včetně mě, blok dokumentárních fi lmů pak celý 1 divák, včetně mě.

Promítací technika obstruovala akci hned několika způsoby. Během dokumentárních fi lmů šla do reproduktorů bůhví odkud druhá paralelní zvuková stopa, která přehrávala ten samý zvuk puštěného fi lmu, ale o několik vteřin posunutý. Výsledný efekt byl natolik bizarně fascinující, že jsem podstatnou část projekce věřil, že jsem svědkem umění natolik sofi stikovaného, až ho nejsem schopný pochopit.

V přestávce mezi blokem dokumentárních a hraných fi lmů se zdroj druhé zvukové stopy povedlo vypátrat a eliminovat, leč problémy neustaly. Během snímku Malá pražská víla se nejprve obraz z neznámého důvodu roztáhl a zdeformoval do takové šířky, že by i Cinerama jen němě záviděla. Poté v polovině fi lmu pro jistotu kompletně zmizel zvuk a nebyl již více k nalezení. Z původních pěti fi lmů z bloku hraných fi lmů se tak promítly jen tři a zbylé dva jsou přislíbeny do dalších dní.

Před technickým lapsem se z bloku stihly odehrát fi lmy Drahý otec, Čerpací stanice a Battle. Čerpací stanice (režie Tomáš Pavlíček) je taková klasická fi lmová černobílá pomalotempá hříčka, jejíž pointa je protřelejšímu divákovi 19 FFFFF jasná přibližně od druhé minuty. Ale vzhledem k tomu, že celková stopáž snímku činí 5 minut, není příliš času začít se nudit.

Drahý otec a Battle mne neoslovily ani tak svým příběhem, jako spíše technickým a produkčním zpracováním. Zvláště Battle (režie Vojtěch Moravec) jistě nebyl produkčně nic jednoduchého, mizanscéna zaplněná desítkami komparsistů dodávala téměř půlhodinovému snímku nebý- valou živost, kterou většina studentských fi lmů tak zoufale postrádá. Moderní kamera, včetně netriviálních jízd, dynamický střih a výborné ozvučení pak už jen vypichují, jaká je škoda, že na těchto precizních technických základech byla postavena tak nic neříkající story s nedo- řešeným koncem.

Drahý otec (režie Jan Těšitel) je produkce o poznání komornější, přesto však za oběma snímky vidím silnou novou generaci tvůrců schopných tvořit moderními výrazovými prostředky a s potenciálem točit časem trochu něco jiného než obligátní „hezké české fi lmy se srdíčkem.“ Oba dnes promítnuté půlhodinové dokumentární snímky In vino veritas a Konec výroby zápalek každý svým způsobem tematizují vztah minulosti k přítomnosti, ale zároveň bohužel oba působí velice nepřesvědčivě a nezvládnutě. In vino veritas je uveden ambiciózním prohlá- šením o záměru uvést snímek na FAMUFEST bez anglických titulků, protože to dle režiséra není potřeba, alebrž tento dokument dostatečně srozumitelně hovoří „fi lmovým jazykem“ (sic!). Režisér Jaroslav Kratochvíl patrně bohu- žel podlehl častému nešvaru, kdy tvůrce trávící nad svým budoucím dílem tolik času se s ním natolik sžije, že ztrácí veškerou schopnost kritického odstupu, považuje své znalosti o svém budoucím díle imanentní každému případnému divákovi a má pocit, že jeho umělecké záměry a i ve fi lmu explicitně nevyřčené věci musejí být přeci „každému jasné“. Mám pro takové tvůrce špatnou zprávu: nejsou. U In vino veritas to vyšlo najevo o to silněji díky již výše zmíněným problémům se zvukem. Odchytávat komuniké jednotlivých protagonistů nebylo vůbec jednoduché a musím říct, že díky tomu, že jsem rozuměl jen asi dvou třetinám v dokumentu vyřčeného, docela mi unikala vyšší soudržnost dokumentu. Nedovedu si představit, co může z In vino veritas pochopit někdo, kdo nerozumí ani jednomu slovu z fi lmu. Na srozumitelnost „fi lmového jazyka“ se může odvolávat žánrový fi lm, který pracuje s ustálenými narativními postupy, ale rozhodně ne dokument, jehož podstatnou většinu obsahu tvoří monology na sobě nezá- vislých fi gur. V paralelních prostřizích sledujeme režisérova dědečka, který vypráví o svém vstupu do KSČ v roce 1951 a o svém podnikání s maloprodejem vína od roku 1993, a současně jsou nám předkládány záběry z nedávných oslav svátku práce v režii KSČM (proslovy soudružky Markové a soudruha Filipa samozřejmě included). Do toho je přidán záznam schůze plzeňské čtyřčlenné buňky KSČM v podivném hnusném sklepě, kde prastarý předseda s vážnou tváří rokuje o vyloučení jisté soudružky pro nedů- 20 FFFFF slednou docházku a o přijetí „mladé krve“ (devětačtyřicetiletého muže), která vznesla žá- dost o přijetí do partaje. Nakonec jsou do guláše přihozeny záznamy monologů stoupenců KSČM, kteří obvyklými klišé („dřív měli všichni práci“, „dnes je krize, musíme se uskromňovat“ atd.) vysvětlují, proč byla podle nich totalita bezva. Jeden z nich nezapomene furiantsky zdůraznit: „Já politice nerozumím,“ což mu však zjevně nebrání o ní diskutovat. Vše je prokládáno výpověďmi soudruhů a soudružek, kteří vstupovali do strany v 50. letech s těmi nejčistšími úmysly, nikoli kvůli hmotnému prospěchu. Jedna z babiček se dokonce přiznala, že se ve svých 17 letech necítila dostatečně uvědomělá a čistá pro vstup do KSČ. Ale přesto vstoupila. Myslela to upřímně. Pokud máte z předchozího odstavce pocit neuvěřitelné přeplácanosti a nekoherence, pak cítíte správně. Bylo-li autorovým záměrem natočit si fi lm o svém dědečkovi (ano, ačkoli to z výše napsaného tak nevypadá, i přes velké množství vedlejších postav je režisérův dědeček zdaleka nejhlavnější postava), který pár slovy zavzpomíná na mládí a postěžuje si na supermarkety, které jsou neosobní a kradou mu zákazníky, pak by bylo vše víceméně v pořádku, přestože se vlastně nic zajímavého nedozvíme a většinou jsou nám předkládány jen stokrát slyšené fráze. Pokud se však režisér snažil o nějakou komplexnější výpověď důmyslným propojením povídání o vínu, držením střelné zbraně, bolševických oslav a výpovědí soudobých straníků, pak bohužel neuspěl. Jednotlivé obrazy se navzájem nedoplňují, propojení nefunguje a ná- znaky uměleckých vyjadřovacích prostředků (dědeček se kouká skrze víno a u toho vypráví o svém životě) působí velice neuměle, pokud si jich divák vůbec všimne. In vino veritas je těžko pochopitelný a uchopitelný, přestože divák rozumí řeči, ve které je natočen. Film srozumitelný beze slov jen „fi lmovou řečí“ by z výše uvedených ingrediencí neposkládal ani D. W. Griffi th. Druhý dokument, Konec výroby zápalek (režie Jan Březina), působí lehce přesvědčivěji. Pojednává o privatizaci továrny na zápalky Solo v Sušici a její nedávné likvidaci a rozprodání výrobních strojů do Indie. Přesto však společný jmenovatel Konce výroby zápalek a In vino veritas tkví v nenaplněných ambicích, které ležely o míli dále, než kde se jejich tvůrci nakonec zastavili. V závěrečných dovysvětlujících titulcích zmíněná slova „pátrání“, „nedokončená mozaika“ atd. ostře korespondují s tím, co divák předchozích 30 minut sledoval. Promítaný fi lmový tvar měl mnohem blíže k nostalgickému vzpomínání místních dělníků, než k investigativnímu dokumentu. Na to byl výsledný snímek příliš nekonfl iktní a většinu času se jen vezl po vlně standardních povzdechů bývalých řadových zaměstnanců ukřivděnou rétorikou „novým majitelům šlo jen o peníze“. Tvůrcům nutno přiznat invenci při zařazení narativní fi kční ateliérové vsuvky představující rodinu, které nefunguje sporák a ke které 21 FFFFF přijdou na návštěvu dva divní týpci v oblecích, a rodině vyškrtají všechny sirky. Divák netrpělivě čekající na zajímavou pointu této bizarnosti se však nedočká. Místo toho je divákovi předložena monologem (autora dokumentu?) hypotéza, proč asi zavření továrny tolik místních lidí rozzuřilo. Prý v životě každý z nás podvědomě hledá řád, který je ztělesněný tradicemi. Velká továrna je tradice a jejím zničením se nám bourá jistota a řád v našem životě. Proto neradi vidíme ru- šení továren. Jednodušší vysvětlení, a sice že zrušení velké továrny, která velmi dlouhou dobu tvořila podstatnou část místní zaměstnanosti, přinese propad životní úrovně celého města, což pochopitelně místní nesou nelibě, možná autora nenapadlo. Kdysi jsem četl myšlenku, že Occamova břitva by měla být základním vybavením každého myslitele a výše zmíněnou částí dokumentu Konec výroby zápalek se opět potvrdila její platnost.

Blok dokumentů I. St 19/05 -> 16:00 La Fabrika - Galerie Blok hraných fi lmů I. St 19/05 -> 18:00 La Fabrika - Galerie