Je vedoucím letošního absolventského ročníku Katedry činoherního divadla pražské DAMU. Během svých studií režie na DAMU založil společně se svými spolužá- ky Divadelní sdružení CD 94, jež od roku 1994 – 2002 působilo na prknech Divadla v Celetné. Mimo to byl v angažmá v Severomoravském divadle v Šumperku, Moravském divadle v Olomouci a pražském Divadle Na zábradlí. Novou etapu svého života zahájil v roce 1999 vítězstvím v konkurzu na obsazení místa ředitele a uměleckého vedení Švandova divadla. Toho se zú- častnil společně s režisérem Michalem Langem, jenž se stal uměleckým šéfem divadla. I přes vedení divadla a učení na DAMU zvládá aktivně režírovat (například v prosinci loňského roku měla ve Švandově divadle premiéru dánská komedie Řemeslníci).  

Během svého studia na DAMU jste spoluzaložil Divadelní sdružení CD 94. Bylo to především proto, abyste měli možnost realizovat své divadelní představy nezávisle na škole. Máte pocit, že se od té doby něco změnilo? Mají vaši studenti také potřebu uplatňovat svou kreativitu mimo školní osnovy?
Změnilo se toho hodně. Mně osobně se zdá, že studenti mají dnes na DAMU daleko více možností a zázemí, než jsme měli my. Pokud jde o následnou praxi, tak v první polovině 90. let minulého století například ještě neexistoval grantový systém hlavního města Prahy. Pokud jsme tedy tehdy chtěli založit a provozovat divadlo, jedinou možností bylo sehnat peníze od soukromých sponzorů, mít dostatečně velké tržby, abychom mohli pokrýt nájem Divadla v Celetné, a samozřejmě jsme na začátku nemohli chtít za svou práci honorář (to se povedlo, tuším, až po dvou letech soustavné činnosti). Potřeba zakládat divadlo také souvisela s tím, že v uvedeném období zaznamenala velká oficiální divadla relativně velký odliv publika a my jsme se navíc chtěli programově věnovat tzv. „komediantskému divadlu“. Pro toto směřování bylo ideální založit si vlastní nezávislou divadelní skupinu. Inspirací nám byl spolek Kašpar Jakuba Špalka. Pokud jde o druhou část vaší otázky, odpovídám ano, studenti mají takové potřeby, a projevuje se to vznikem inscenací mimo školní plán.

Vedete své studenty k těmto mimoškolním aktivitám? Sledujete je? Pokud ano, spatřujete v nich pro ně nějaký reálný přínos (pracovní nabídky, profesní vývoj, atp.)?
Vyzýval jsem k tomu studenty od prvního ročníku neustále. Ten přínos vidím především v tom, že si vyzkouší, co to znamená realizovat inscenaci „v polních podmínkách“, uvědomí si, co všechno musí být uděláno, než vznikne divadelní dílo, než se například dostane ke své práci herec. A samozřejmě, pokud jsou studenti vidět, mají co předvést a ukázat, je to pro ně vždy lepší. Viděl jsem snad všechny mimoškolní práce svých studentů, na které jsem byl pozván nebo se o nich nějak dozvěděl. A ve většině případů jsem byl příjemně překvapen.

Vedoucím ročníku jste poprvé. Jak byste zhodnotil pět let, které jste studentům věnoval? Jaká byla největší úskalí této funkce, a naopak co vás příjemně překvapilo?
Na hodnocení je příliš brzo. Ještě za sebou nemáme ani Koulení1 . Ale samozřejmě se chystám analyzovat své dosavadní působení na DAMU. Na závěr studia chystám se studenty a pedagogy soustředění, které chci právě uplynulým pěti letům věnovat. Jinak – abych alespoň trochu odpověděl - funkci vedoucího ročníku vnímám jako tvůrčí činnost spojenou s velkou odpovědností.

Na které kvality jste kladl největší důraz při výběru studentů do svého ročníku? Budete svá kritéria po nabytých zkušenostech měnit?
Talentovými předpoklady, které jsem s kolegy prověřoval, byla spontaneita, temperament, představivost, proměnlivost a pohotovost reakcí na změnu zadání, citlivost, schopnost živé komunikace s partnerem a schopnost rozvíjet dramatickou situaci atd. Kritéria výběru jsem rozhodně neuvedl všechny. Z nich zřejmě nic měnit nebudu – vždyť jde o základní talentové předpoklady. Možná spíše nějaká kritéria naopak přibydou.

Jakým způsobem jste sestavovali dramaturgický plán absolventských inscenací? A jak ho zpětně hodnotíte?
Dramaturgický plán jsme sestavovali společně s profesorem Vedralem a studenty. Základním praktickým kritériem pro výběr textu bylo uplatnění všech posluchačů herectví v tzv. absolventských rolích, žánrová a tematická pestrost zvoleného repertoáru, možnost zabývat se ověřenými i neověřenými dramatickými texty. V úvahu jsme samozřejmě také brali i individuální potřeby a touhy studentů režie, znalost jejich dosavadní práce a směřování – to celé v kontextu předchozího repertoáru DISKu. A pokud jde o dramaturgický plán, jsem s ním spokojen.

Vzhledem k malému počtu studentů režie – dramaturgie v absolventském ročníku jste byl nucen najít ná- hradní řešení. Volba padla na režiséra Štěpána Pácla. Přemýšlel jste i o dalších možnostech? Proč jste některou z absolventských inscenací nerežíroval vy sám?
Volba Štěpána Pácla vyplynula logicky z jeho kontinuální spolupráce s naším ročníkem, která se započala již v prvním roce studia. Přišlo mi vhodné a dobré, aby se po letech průprav a cvičení, které spolu s Páclem absolvovali, dostali ke vzájemné praktické spolupráci. Navíc má ke studentům Štěpán generačně blízko a je mnou i jimi za svou inscenační práci respektován. Koneckonců já inscenaci Hosté vnímám jako průkazný úspěch našeho ročníku. Pokud jde o mou účast v DISKu, nechtěl jsem zde režírovat záměrně. 

Kterou z letošních absolventských inscenací KČD pova- žujete za nejzdařilejší a která z nich podle vás o letoš- ních absolventech nejvíce vypovídá?
Mezi ty zdařilé a vypovídající patří podle mne Hosté a Les. Během zkoušení inscenace Les se rozhodl student režie, který si titul vybral a spolu s dramaturgyní ho i upravil, ukončit studium. To provedl relativně radikálním způsobem: 10 dní před premiérou náhle odešel ze zkoušky a už jsme ho nikdy neviděli. Inscenaci nechal nedozkoušenou v žalostném stavu. Museli jsme posunout premiéru o pár dní a inscenaci jsem se studenty jako režisér a vedoucí ročníku přezkoušel. Bylo to nádherných 14 dnů, kdy jsme si „sáhli na dno“. Začali jsme znovu první čtenou zkouškou, změnili jsme kompletně scénografii, dělali úpravy v kostýmech, hru jsme znovu vyložili, našli novou hudbu atd. Zkrátka řešili jsme znovu všechny podstatné složky inscenace s důrazem na tu hereckou. V takové situaci poznáte, „s kým máte tu čest“ pracovat. Z tohoto hlediska považuji tu inscenaci za velmi vypovídající o našem ročníku. Jsou to lidé, co se umějí nevzdat, dokážou si sáhnout na dno, odrazit se od něj a pracovat. Chodím téměř na všechny představení Lesa do DISKu a musím s uspokojením konstatovat, že všechny reprízy, které jsem viděl, považuji za zdařilé. Vyzdvihuji především hereckou souhru.

S inscenací Les pojedete na divadelní přehlídku do Moskvy. Souhlasíte s výběrem moskevských pořadatelů nebo byste volil jinak?
Ano, souhlasím. Ale stejně tak bych byl rád, kdyby se ročník prezentoval Hosty.

Navštívil jste letos některou z absolventských inscenací Katedry alternativního a loutkového divadla? Objevil jste v ní/nich něco, co vás jako vedoucího roíku inspirovalo nebo naopak něco, čeho byste se rád v budoucnu vyvaroval? 

Ne, nenavštívil. Ale chystám se to ještě stihnout.

Jste čtenářem časopisu Hybris? Jaký názor na něj máte? Spatřujete v něm nějaký přínos?
Nejsem pravidelným čtenářem časopisu Hybris, a tak ho nemohu hodnotit. 

 1 Poznámka: Koulení je rituál, kdy se symbolicky předává divadlo DISK nastupujícímu absolventskému ročníku. Letos se uskuteční v sobotu 2. 6. 2012 v divadle DISK.