Pavel Richta a jeho Kauza vzešli z pražské katedry nonverbálního a komediálního divadla (dnes již katedra pantomimy) HAMU, ale vcelku přirozeně zapadly do festivalové kategorie D - divadlo. Toto monodrama má totiž mnohem blíže k činohře než třeba k pantomimě, jejíž prvky ovšem hojně využívá. Ve skutečnosti se jedná o autorský tvar dvojice Jakub Folvarčný a Pavel Richta.
Kauza je divadlo o divadle. Divadlo o zvucích a divácké představivosti. Kauza divadlo. O divadle a představení – představování – se hraje po celou dobu. Začíná se groteskně. Herec (Pavel Richta) ve své šatně nenachází věšák, není zde nikdo, kdo by ho nalíčil, a ani rada, že líčidla jsou v šuplíčku, mu mnoho nepomůže. Žádný šuplíček zde totiž není. Jen telefon, židle a reproduktor interního rozhlasu, ze kterého sladce poštěkává inspicient. Jeho komentáře jsou jednou ze zásadních zábavných složek představení. Nedostatek vybavení je pak o to palčivější, že zde ještě nedávno vše bylo. Divadlo se rozpadá. Herec začíná mírně blouznit. Nastavená jevištní realita se protrhává. Richta hledá líčení v množství imaginárních šuplíčků - šuplíč- ků v šuplíčcích, šuplíčcích ve skříni, ve skříni ve skříni - a tím se probourává až do hlediště. Slušně pozdraví obyvatele Narnie (diváky), zeptá se, zda tady za skříní náhodou nemají onen hledaný šuplíček, a vrací se zpět do své šatny. Halucinace končí a herec se ocitá zpět v místnosti o jedné židli. Nic zde není.
Druhá fantazie a první setkání s následujícím zásadním tématem - jídlem. V této fantazii se jedná o ztepilou sekretářku a velkou porci steaku, kterou s ní herec může sdílet. Imaginace se postupně přidává a mírně se rozjíždí i erotika, a to až do momentu, kdy vše ukončí rozhlas - je čas jít na scénu. Rozehrávají se i prostorové možnosti Slévárny, zpoza otvoru ve stěně sly- šíme probíhající představení divadla zobrazovaného představením námi sledovaným. Je to švanda. Vždy, když si diváci zvyknou na určitou jevištní realitu, tak s železnou pravidelností nejbližší akce tuto realitu rozruší a přihlížejí- cím nezbývá, než se přizpůsobit; rozklíčovat tu aktuální a přijmout ji. Inscenace udržuje diváka stále v pozornosti a žádá od něj, aby byl někdy více, jindy méně aktivní. Zkrátka švanda.
Aby divácká představivost opravdu neusnula, krom prolamování nejrůznějších prostorů a realit se množily i postavy, všechny ovšem stále hrané jedním hercem. V tuto chvíli máme před očima to, co jsme měli předtím možnost pouze poslouchat za zdí. Jde o jakýsi soudní proces, kauzu, kde se porota musí dohodnout na rozsudku. Ovšem jediné, co se zde řeší, je jídlo. Náš herec, kterého jsme pozorovali v šatně, zde ztvárňuje advokáta, který svým košatým rozprávěním o přípravě a konzumaci všelijakých dobrot ostatní členy komise zcela zblbne, omámí a v závěru je umlátí. Zde se již vše rozpadlo. Není jasné, koho a kdy Richta ztvárňuje, a hlavně, v čem. Ale ono je to vlastně jedno, hlavně že se hraje. O něčem.
Těsně před závěrem se dozvíme, že vlastně nic nefunguje – a vzhledem k ne vždy perfektnímu sladění techniky s děním na jevišti si ani nejsme jisti, kam že má tato promluva směřovat – Richta se rozpaluje a nakonec dodá i něco o politice a blížících se volbách. Reproduktor poděkuje a poprosí o vyklizení jeviště. I muž v kápi, jakýsi parazit divadla, ho musí opustit. I diváci. Odcházejí spokojeni; dobře se pobavili, často se smáli a dokonce se něco dozvěděli i o politice. Divadlo jak má být.
Pavel Richta, Jakub Folvarčný: Kauza
režie: Jakub Folvarčný
Pá 21/05 -> 15:00 La Fabrika - Slévárna