Ocitnout se v polovině května na říjnovém festivalu piva v Mnichově? I to je na Zlomvazu možné! Pouťovou atmosféru provoněnou tureckým medem a ulepenou od rozlitého piva dovezli do La Fabriky posluchači třetího ročníku herectví divadelní fakulty VŠMU. 

Příběh o konci jedné lásky začíná pohledy nadějně upřenými k zepelínu, který bezstarostně pluje oblohou. Návštěvníci poutě jsou nadšeni a jiné téma k hovoru nežli vzducholoď pro ně neexistuje. Zepelín představuje jejich sny, touhy a naději v lepší budoucnost. Jen Kazimírovi není do smíchu - včera ztratil práci a dnes, aniž by to tušil, ho čeká ztráta další. Po banální výměně názorů se snoubenkou Karolínou, ve které svou roli sehraje ješitnost a neschopnost poslouchat jeden druhého, se sami sobě odloučí víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Karolína putuje od atrakce k atrakci, od jednoho muže k dalšímu. Kazimír postupně ztrácí veškeré ideály nejen o lásce, ale i o společnosti.

Celá inscenace v režii Kataríny Lesayové by se dala přirovnat k jízdě na horské dráze. V jednu chvíli je její tempo rychlé, ve druhé zpomalí tak, aby mohla opět rychle sjet dolů a vzápětí zase vyjet nahoru. Záleží tak jen na vás, jestli na začátku nasednete, připoutáte se a necháte se unášet hrou plnou pestrých obrazů a herecké akce, důmyslně propojenou hudebními výstupy, a nebo se zda se vám během jízdy udělá mdlo a vy jednoduše vystoupíte.

Doporučuji nevystupovat a vozit se! Můžete se tak stát svědky nejednoho zajímavého nápadu. Jako příklad za všechny poslouží výše zmíněná výměna názorů mezi snoubenci - při této scéně „balancují“ na laně položeném na zemi, jako by snad bylo napnuté několik metrů nad zemí. Oba se tak pohybují na tenké hraně a je jen otázka času, kdy jeden z nich pod tíhou jedovatých poznámek, které na sebe valí, z lana konečně seskočí. Velmi nápaditě se také pracuje s jedním ze symbolů Oktoberfestu a sice s pivem. Plastové kelímky nejsou naplněny zlatavým mokem, nýbrž zlatou barvou. Postava Franze Merkla tak na Ernu v jedné chvíli pivo sprostě nevychrstne, ale s ledovým výrazem jí provokativně barvu rozetře po tváři. Nelze také opomenout štafl e, které jsou využívány během celé inscenace. Představují nejenom společenský žebříček, po kterém doslova někdo pomalu šplhá vzhů- ru a druhý bleskově padá dolů, ale i jednotlivé stupně lidských vztahů, lásky a přátelství.

Ústřední dvojici ztvárnili Roman Poláčik a Gabriela Marcinková. Pár, který sice na první pohled vypadá jako by vystoupil z plátna amerického romantického fi lmu, má však v sobě mnohem více. Zamilovanost, uraženost, touha, zrada. To a mnohem více svým postavám herci vtiskli. Karolína nebyla jen uraženou holkou dělající naschvály. Byla koketou a provokátérkou, ale zároveň i dívkou toužící po lásce a pochopení. Neméně zajímavou postavou je Erna Soni Hatalové. Na jednu stranu oběť domácího násilí, na druhou nevypočitatelná potvora. V neposlední řadě pak žena velmi citlivá a zranitelná. Role prostitutky-schizofreničky Márii-Magdalé- ny se ujala Zuzana Marušinová. Herečka měla tvář rozdělenou líčením na dvě poloviny - šlo ji tedy také chápat jednoduše jako představitelku dvojrole. Pro mě však byla schizofrenní prostitutkou s příznačným jménem, která si klade otázku zda má takový způsob život zapotřebí.

Hudební složku má na svědomí Juraj Bielik a tvoří ji rock & rollové balady, střídající se se sentimentálními pop songy, které však chvílemi připomínají karaoke bar před zaví- račkou. Jednotlivé scény s živými pěveckými výstupy herců na sebe bezprostředně navazují, a jsou tak spojeny jako vozíky horské dráhy. Texty písní jsou úzce spjaté i s jednotlivými postavami a pomáhají je blíže charakterizovat. Například u zbohatlíků Speera a Raucha se během jejich příchodu na scénu je ozve melodie písně Money money od skupiny ABBA.

Zdánlivě jednoduchý příběh však v sobě skrývá mnohem víc. V dnešní době je velmi aktuální a nabízí mnoho otázek - jak peníze a touha po postavení ovlivňují naše životy, lásky a přátelství? Jak je možné, že je člověk produktem své doby, a jak je možné, že jsou na sebe lidé tak zlí kolikrát i kvůli malichernostem? Odpovědí se nám však nedostane, a dle mého názoru to je dobře. Zepelín, který na začátku představuje pro všechny naději, sny a víru v lepší budoucnost, padá nakonec k zemi stejně jako láska Kazimíra a Karolíny a jejich sen ve společnou budoucnost.

Inscenace Kazimír a Karolína má se Zlomvazem společného více než litry piva spotřebovaných návštěvníky - začátky nových vztahů a konce těch starých, ztrátu iluzí například o včasných začátcích představení nebo třeba i o slušných divácích. To vše k festivalu ale patří, tak si kupte lístek a nechte se svést i další zlomvazový den! Ödön von Horváth: Vzducholoď! Vzducholoď letí!

režie: Katarina Lesayová Pá 21/05 -> 12:30 La Fabrika - Sál