Jiří Havelkadivadelní režisér, herec, dramatik a pedagog

Mám z posledního roku dva silné zážitky, kdy se mě divadlo dotklo nějak daleko vnitřněji, než jsem normálně zvyklý, kdy jsem měl pocit až takové kostelní pospolitosti. A to byla Trottola s inscenací Campana a Proslov k národu v Národním divadle. Po obou představeních jsem odcházel jiný, než jsem přišel. 

Veronika Štefanováredaktorka Českého rozhlasu Vltava

Pojem duchovní nevnímám pouze ve spojitosti s vírou a náboženstvím nebo jako potřebu vzhlížet k něčemu vyššímu, co nás přesahuje. Duchovní je pro mě moment, ve kterém se mi podaří překročit obyčejné myšlení a začnu cítit. Divadlo tuto sílu má ve vzácných případech. Jako třeba během tanečního představení Outvitting the Devil od Akrama Khana uvedeného na nádvoří Palais des papes v rámci Festival d'Avignon 2019. Díky němu jsem se mohla ponořit do mystické krajiny, do níž přichází troufalý člověk nucený konfrontovat se s vlastním egem. Jako u vytržení jsem přihlížela tomuto marnému boji. Možná jsem i na chvíli měla pocit, že vidím ďábla, který mi byl v danou chvíli nebývale sympatický.

Hana Burešovádivadelní režisérka

Vysloveně duchovní zážitek z divadla z poslední doby nemám. Vzpomínám třeba na Zapomenuté světlo v Divadle u stolu v režii nedávno zesnulého Františka Derflera s vynikajícím Janem Mazákem jako Jakubem Demlem (2008). Odchodu F. Derflera velmi želím – a právě i proto, že to byl jeden z divadelníků, kteří se soustavně zabývali duchovním divadlem, respektive divadlem, které klade otázky morálky, Boha, jsoucna... Samozřejmě se s takovými otázkami stýkáme a potýkáme v divadle nějakým způsobem skoro všichni, ale František to opravdu stavěl jako program a vybíral tak i autory a texty. Dlouhodobě podobně patrný zájem o duchovní témata vidím u prací Honzy Nebeského (nomen omen!), Lucky Trmíkové a jejich spolku Jedl nebo u spolku Masopust.

Jana Pilátovádivadelní teoretička, kritička, dramaturgyně a pedagožka

V Altě 15. října 2019. Představení LeŤ o síle tance bylo autorským sólem Markéty Stránské. Ani protéza a francouzské hole jí nevzaly touhu tančit; po chvíli je odložila a žasli jsme spolu s ní, jak zúžení tělesných možností posiluje proud jejího života (jako tryska). Hravě a jemně v sobě objevila nové možnosti, plno radosti a krásy. Zářila a tvořila dílo snového vzletu a naděje své i naší. „Duchovní zážitek“? Když člověk zápasí s osudem, objeví jedinečné možnosti a zároveň i sebe, a my si díky tomu uvědomíme, že takzvané seberealizaci a tvorbě bez omezení může chybět víc než noha: třeba přesah.

Roman Sikoradramatik, divadelní kritik

Omlouvám se, ale mám dojem, že k tomu tématu nemám co říci. Spirituálnímu či duchovnímu divadlu se velkým obloukem vyhýbám. Jsem člověk politický a metafyzika mě moc neláká.

Vladimír Mikulkadivadelní kritik

Probíral jsem se nejdřív pamětí a pak i záznamy, ale trochu provinile se musím přiznat, že mne duchovní zážitky v divadle poslední dobou míjely. Ba co hůř, snaha nejprve se z odpovědi na anketní otázku vykroutit, vystřídaná pokusem vymyslet odpověď co nejkulantnější, mne dovedla až k pochybnostem, zda je vůbec divadlo pro podobný druh zážitků vhodným prostředím. Nebo zda si za to mohu já sám. Až se mě někdo v nějaké příští anketě optá, která anketa mě v nedávné době nejvíc znejistěla, budu mít náskok.