Chyběl snad jen polibek pod rozkvetlou třešní… Praha balkonová byla kýčovitá procházka po hlavním městě na prvního máje. A nádechem pro divadlo. Tvůrčí trio Vespa (Lucie Flemrová, Barbora Sedláková, Věra Halamásková) ve spolupráci s kulturním prostorem Venuše ve Švehlovce a Magistrátem hlavního města Prahy připravily v době, kdy se nic nedělo a ani nemohlo dít, živou divadelní akci. Známá scéna z Romea a Julie probudila 1. května 2021 třináct pražských balkonů.
Sama balkonová scéna v sobě tematizuje odstup dvou lidí. Jeden nahoře, druhý dole, oba automaticky dodržují dvoumetrový rozestup. Celá akce byla rozehrána v době covidové pandemie. Nešlo o vysoké umění a tvůrci se o ně ani nepokoušeli, koneckonců už jen výběr patetické romantiky na prvního máje koncept odsouvá do sféry kýče. Ne, že by to ale bylo špatně.
Každý tvůrčí tým, většinou tvořený studenty divadelních škol, scénu pojal odlišně. Někdo deklamoval, hrál na hudební nástroje či tančil. Jinde vznikla groteska, pantomima, dialog v duchu tradičního zpracování.
Režisér Kryštof Krejčí založil svou produkci na životě mladých lidí během pandemie. Julie (Jindřiška Hanušová) na balkoně streamovala, o pár metrů níž ji na mobilu zaujatě sledoval Romeo (Tomáš Dalecký). Pak si přistavil štafle, aby Julii spatřil jinak než jako rozpixelovaný 2D obrázek. Scéna tematizovala běžný život těch, jejichž důležitá část života zamrzla mezi stěnami bytů. Jak se seznámit jinak než na sociálních sítích? Jak se k sobě přiblížit? Jak se srovnat s nespravedlivými omezujícími pravidly, která pro některé platí a pro jiné nikoliv? Tím pádem Julie neprosila Romea, aby nepřísahal při „nestálé luně“, ale při „nestálém postu ministra zdravotnictví“. Víno se z balkonu dolů posílalo v roušce přivázané na provázek. A Romea nakonec nevyhnal strach z příchodu chůvy, ale záchvat Juliina kašle.
Inscenátorky Veronika Drábková a Klára Hauserová skrze Shakespeara otevřely téma genderu. Ústřední myšlenku produkce vyjádřila několikrát parafrázovaná replika: „Mor na ty vaše rody.“ Nešlo ale o rody genetické, nýbrž jmenné. Proč se Romeovi přisuzuje mužský a Julii ženský? Proč je obzvláši v tomto případě čeština tak strašně nemilosrdná? Proč se vůbec někomu něco přisuzuje? Po vstupu na dvůr s balkonem byli diváci rozděleni do dvou částí pomyslného hlediště. A to podle pohlaví. Jste muž? Jděte doprava. Jste žena? Jděte doleva. Nebinární Romi (Andrea Tesařová) a Juli (David Šponer) na konci červenobílou pásku, jež muže a ženy oddělovala, strhli na důkaz svého přesvědčení, že opravdu nezáleží na tom, co máme mezi nohama.
„Výstupy proto nemá význam hodnotit kriticky. Hlavní je, že vznikly.“
S nadsázkou pojal scénu Jan Trč ve své produkci v ulici Boleslavská. Romeo (Jan Trč) se Julie nedočkal a místo ní se stal objektem zájmu její chůvy (Zdeňka Lukešová). Ta se ho snažila vehementně zadržet Juliinými replikami. Když je pronáší pohledná mladá Julie, zní poeticky a mile dětsky, z úst staré chůvy působí už jen komicky. Balkon nad zastávkou Orionka ale odnesl i nevýhodu divadla v městském prostoru. Herci nebyli slyšet přes projíždějící auta a když dorazil autobus, zmizeli také z dohledu.
Výstupy proto nemá význam hodnotit kriticky nebo esteticky. Hlavní totiž je, že vůbec vznikly. Šlo po dlouhé době o připomínku, že divadlo předává energii nehledě na to, kde se odehrává. Hlavně, když je naživo. Podobná malá rozcvička po dlouhém spánku se hodila nejen sledovaným, ale také sledujícím. A na čem jiném se rozehřát než na nejzprofanovanější dramatické scéně?