Fotografie od svého vzniku vyvolala už mnoho sporů. Danielu Girardinovi a Christianu Pirkerovi, kurátorům výstavy Kontroverze, Právní a etická historie fotografie, kterou jsme mohli vidět v Rudolfinu, se podařilo ukázat některé z nich. Nešlo o to, hodnotit uměleckou kvalitu vystavených děl, ale spíše se zamyslet nad tím, jaký měla a mají společenský dopad. Na výstavě jsem se setkala se snímky, u kterých bylo hned jasné, jaký spor vzbudily. Ale nacházely se tam i takové, u kterých jsem to na první pohled neviděla. Proto byly k dispozici objasňující texty. Ty si každý návštěvník mohl vzít domů v podobě letáč-ků a udělat si tak svou vlastní knížečku fotografických kontroverzí.

První spory se týkaly především uznání fotografie jako umění. Kontroverzní však je, že jejím autorům nešlo ani tak o umělecké hodnoty jejich děl, ale o peníze. Proto-že ve chvíli, kdy fotografie povýšila na umění, platilo se za její použití. Nebyl tedy určující spíše důvod oboha-tit se, než dát fotografii čestné umělecké postavení?

Častý spor, co je ještě umění a co už dětská pornografie a jak vůbec zaznamenávat malé děti, aby fotograf nebyl obviněný z pedofilie, vyvolávají snímky malých nahých holčiček. Především tohle téma je zvláště palčivé. A to hlavně dnes, kdy se minimálně jednou za měsíc dozví-dáme z televizních zpráv o tom, jak a kde byly zadrženy obrázky nebo nahrávky malých neoblečených dětí. Infor-mační nárůst je způsobený možnostmi jejich šíření, kte-ré v současnosti máme. Čím více však o problému víme, tím nás to i více omezuje. Člověk aby se bál vyfotit své nahé dítko a ukázat fotografie svým blízkým, aby nebyl osočený z nemravnosti. Přitom se umělecké fotografie obnažených dětí, které se dávaly do rodinných alb, děla-ly několik let nazpět naprosto běžně. Především ale zále-ží na povaze díla. Je rozdíl vyfotit malou nahou holčičku na zahradě lezoucí na strom, přičemž má nohu nahoře, v porovnání s fotografií, kde holčička pózuje s vysoce zvednutou nohou tak, aby byly vidět její intimní partie (Graham Ovenden, Maud Hewes, 1984).

Výstava otevírá také diskuzi o svobodě projevu a umě-leckého vyjádření. Některé snímky poukazují na otázku chápání pojmů jako inspirace, citace a kopie. Jako napří-klad v případě, kdy se Madonna a Jean-Baptiste Mondino nechali inspirovat v klipu Hollywood prací fotografa Guye Bourdina. Jeho syn zahájil soudní řízení proti oběma uměl-cům, společnosti Warner Bros a MTV. „Upozornil na po-dobnost s prací svého otce, ba dokonce na plagiát, pokud jde o kompozici, aranžování, dekoraci a osvětlení. Vyvstává otázka, kam až lze chránit prvního tvůrce, aniž by tím byla omezována svoboda vyjadřování následujících autorů?“1

I v tomto případě nejde o nic jiného než o peníze. Je třeba platit za prvotní ideu. Ale peníze dostane jen ten, který se dokáže ozvat a řádně na sebe upozornit. Na-štěstí takových není mnoho, protože jinak by svět byl v neustálých sporech.

Jedny z nejzajímavějších kontroverzí v rámci výstavy jsou ty, které se týkají retušování fotografií. Za stalinské dikta-tury docházelo retušováním (ale nejen jím) k přepisování historie. Jak se píše v doprovodném textu: „Stalin povýšil retušování na opravdový systém, a vynalezl tak estetiku mizení.“ Ani nemrknete a může se vám stát, že budete vymazáni z povrchu zemského. Sporné retušování sou-časnosti je ukázáno na příkladu portrétu Jeana-Paula Sartra, který byl pořízen v roce 1946. Je na něm s cigare-tou. V rámci výstavy o spisovateli pořádané francouzskou Národní knihovnou (2005) byl tento portrét použit, ale ne v originální verzi. Cigareta byla vymazána. Francie to-tiž přijala zákon, jímž bojuje proti kouření, zakazuje tedy jakoukoli propagaci tabákových výrobků. Vymazáním ci-garety však došlo k zastírání historického faktu.

Z řady fotografií, zejména těch z nejrůznějších válečných konfliktů a těch, co připomínají živelné katastrofy, nás mrazí v zádech. Jsou dokladem hrůzností, které se děly a dějí ve světě. Snaží se v nás zažehnout plamen větší sounáležitosti a pomoci druhým. Snímek Dívka z Trang Bang, Vietnam od Nicka Uta zobrazuje děti utíkající před bombardováním, z nichž malá holčička měla kůži

popálenou napalmem. Snímek odkazuje hned ke dvěma kontroverzím. Jednak se „fotografie stala symbolem hrůz a neštěstí války ve Vietnamu a vyvolala hluboké procitnutí amerického mínění, ačkoli sám Nick Ut a další fotografové později dosvědčili, že bomba byla shozena na vesnici omylem a navíc leteckými silami Jižního Viet-namu, nikoli Američany“2, jednak v příběhu malé dívky z fotky. Součástí výstavy je totiž také dokument s názvem Děvčátko s napalmem z roku 2009. Ve filmu se setkává-me s ženou, která je tou popálenou holčičkou. Jmenuje se Kim a líčí svůj příběh. Poté, co fotografie vznikla a ob-letěla celý svět, byla malá Kim brzy odhalena. Po celý svůj život pak musela sloužit propagandistickým úče-lům, dávala rozhovory, protože byla důkazem příšerností války ve Vietnamu. Kim neměla možnost se vyučit, žít, jak by ona sama chtěla. V dokumentu přiznává, že by si přála, aby fotka nikdy nevznikla, protože jí zničila život. Jednomu fotografie přinesla slávu a druhému celoživotní službu v poddanství a v nemožnosti dělat věci po svém. V mnoha případech se spory točí jen okolo peněz, jiné zdůrazňují etickou stránku. Některé snímky vzbuzují otázky, co jsou ti fotografové vůbec zač? Jsou přímými pozorovateli nejrůznějších hrůz - jak se to projevuje v je-jich životě? A mnoho dalších. Expozice byla velmi půso-bivá, a to ve smyslu, že zasáhla každého, ale na různých místech. Myslím, že by se našlo jen málo těch, kteří od-cházeli, aniž by v jejich hlavách vyvstávaly otazníky.

1 GIRARDIN, Daniel; PIRKER, Christian. Kontroverze: Právní a etická historie fotografie. Lausanne : Actes Sud, 2008.

2 GIRARDIN, Daniel; PIRKER, Christian. Kontroverz : Právní a etická historie fotografie. Lausanne : Actes Sud, 2008.