V předminulém vydání Divadelních novin byla za osobnost měsíce dubna prohlášena Anna Saavedra, autorka hry Olga (Horrory z Hrádečku), a částečně i Pavlína Štorková, která v inscenaci Divadla Letí Olgu ztvárnila. Mám však pocit, že se zapomnělo na ženu, o které titul je.

Václav Havel je pro mě vzorem – intelektuálem, moudrým vládcem a myslitelem, jež chytře a přesně pojmenovával záležitosti umělecké, politické, společenské i lidské. Okouzlena jeho osobou jsem však podobně jako DN opomněla ženu, která v nejzásadnějších letech stála po jeho boku, vyvažujíc svým pragmatickým a nesentimentálním přístupem k životu Havlovo rozhárané intelektuálství. Inscenace Olga (Horrory z Hrádečku) mě však přiměla přemýšlet o ní jinak než jen jako o první dámě. Olgu začínám vnímat především jako ženu s velkým Ž, jejíž postoj ke světu je stále aktuální a inspirativní.

A jaká že vlastně byla? Vždy říkala, co jí přišlo na mysl, a pokud měla mluvit v rozporu se svým přesvědčením, raději mlčela. Byla svobodnou autentickou bytostí, samorostem se střízlivým pohledem na svět. Hlásala: „Nekomplikuj věci nadbytečným myšlením.“ Byla ženou hrdou, zároveň vstřícnou, nezatěžující svět zbytečnými předsudky k lidem. Zodpovědně přijala život první dámy, aniž by o něj stála, a tuto roli, stejně jako společenskou, manželskou, kamarádskou, vykonávala vždy naplno. Striktně odmítala medializovat svůj život a snad i proto si po celý jeho průběh zachovala sílu své přirozené autority. Jejími slovy byla „nejlepší přítel pro všechny časy, režimy i roční období.“

I když si Divadlo Letí ve své inscenace neklade za cíl vytvořit portrét hrdinky, Olga se jí pro mě stala. Mým přáním je být víc jako ona. Nebrat se příliš vážně, dělat jen to, co považuji za smysluplné, a nezajímat se, jak se jevím ostatním.

P.S.: Divadlem měsíce je pro mě logicky Letí, kterému tímto děkuji za silný divadelní zážitek.

 

Tereza Pavelková