Co je to vlastně medulla? Kromě alba Björk z roku 2004 a starověkých zlatých dolů, jejichž pozůstatky dodnes leží ve španělské provincii León (přesně Las Médulas), bývá tímto termínem v medicínské terminologii označována dřeň. Kostní, ledvinová… Slovo je latinského původu, odvozené z medius, neboli střed, prostředek. O čem může pojednávat inscenace s tímto záhadným názvem? Přistup blíž, milý čtenáři, a ponoř se do světa Medully, království biliónů mikroorganismů. 

Na povrchu i uvnitř lidského těla žije dohromady přibližně 100 biliónů mikroorganismů. Většinu z nich tvoří bakterie, které obývají naše střeva (přibližně jich je kilo a půl), velké množství je ale také na kůži, v ústech nebo průduškách. Spektrum bakterií, virů, kvasinek, prvoků a dalších mikroobludek doprovázejících naše každodenní úkony je velmi široké a proměňuje se mimo jiné v závislosti na prostředí. Známá je například bacteroides plebeius, jejímž typem vybaveným geny pro enzymy k trávení cukrů porfyranů disponují pouze Japonci, kterým pomáhá trávit mořské řasy obsažené v lahodných pokrmech sushi. Mikroorganismická krajina každého z nás je unikátní a neopakovatelná a bohatství našich každodenních společníků nezměrné, aniž bychom si to běžně uvědomovali. Co když ale tito společníci ovlivňují naše chování? Z jak velké části jsem já vlastně vůbec já? Tyto otázky si položil kolektiv čtyř autorů z KALDu (Viktorie Vášová, Boris Jedinák, Alžběta Vitvarová a Františka Malasková) a na jejich základě rozehrává v DISKu půvabnou minimalistickou koláž, která nepracuje s jednou fixní předlohou, nýbrž s útržky vědecky orientovaných časopisových článků. O slovo v ní nakonec ale ani nejde, Medulla promlouvá spíše prostřednictvím obrazů a je v tom velmi rafinovaná, jemná a hravá. Otázkou ovšem zůstává, nakolik je vybrané téma nosné a jestli dokáže v podobě, v jaké je představené, unést DISKovou inscenaci. 

V jednoduše rozvrženém prostoru, kterému dominuje velká houpačka spuštěná z provaziště, rozvíjejí čtyři aktéři několik na sebe navazujících situací. Spíše než role představují čtyři typové charaktery, jež bychom mohli označit jako Labužník-Intelektuál (Sebastian Jacques), Obsesivní Hypochondr (Martin Belianský), Sebe-prosazující Suverénka (Anita Gregorec) a Zvědavá Mimoňka (Edita Valášková). Jejich herecká akce je velmi úsporná a slovem doprovázená pouze minimálně, převažuje v ní pohyb. Ten představuje silnou stránku inscenace, neboť jsou všichni aktéři (a nejvíce z nich Martin Belianský) pohybově velmi zdatní. 

Například v okamžiku, kdy se tři herci snaží zmocnit dortu, na němž se rozhodl pochutnat si Labužník-Intelektuál, začnou své zprvu nenápadné plíživé pohyby postupně zrychlovat, až jimi dospějí do závratného tempa evokujícího přetáčené kamerové záběry. Jejich akce sestávající z jednoduché opakované sekvence pak skutečně působí jako zrychlené video. Tato komická situace završená následnou rvačkou tří aktérů a smířlivým vzájemným krmením je mistrovsky vypointovaná a velmi zábavná. Její konec doprovází čtený komentář (připomínající laskavé mluvené slovo ze slavného francouzského seriálu Byl jednou jeden život), který nám vnukává záludnou a nezodpověditelnou otázku – dostanu-li chuť na dort, kdo ji vlastně dostal, pokud čtvrtinu mého těla tvoří cizí mikroorganismy? 

Inscenaci tvoří i další pozoruhodné momenty, například hra s mikroskopem napojeným na promítací plátno, evokující tajuplné záběry planet bloudících Vesmírem, nebo pohybová sekvence, při které jsou herci spojení tenkými hůlkami, jež vzájemně drží pouze jejich těla, a pohybují se společně po prostoru jako molekuly. Celé je to velmi hravé, příjemné a srozumitelné. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že ve mně z inscenace již pár minut po odchodu z hlediště mnoho nezůstane. Téma mikroorganismů a jejich vlivu na lidské chování je poutavé a v DISKu novátorské, ale existuje způsob, jakým by se mohlo dál rozvíjet a vztáhnout se ke mně jako k divákovi? Neboť několik takto rozehraných situací s mluveným komentářem je sice kompaktních, ale představuje pro mě spíše jakési konstatování. Autoři mi nabídnou zajímavé téma, ale už ne hlubší ponor do něj, neotevřou možnost, jak o něm přemýšlet dál. Přála jsem si, aby s ním ještě pokročili a dozvěděla jsem se, jakým způsobem mohou například cizí organismy ovlivňovat moje emoce, do jakých obludných rozměrů může hostování nežádoucích společníků vést…

Dvě premiéry loňského roku, Prodaná nevěsta a Press Paradox, nastavily laťku hodně vysoko a po jejich vzoru očekávám od diskové inscenace svéráznější názor a pobídnutí k přemýšlení o něm. Sama nevím, zda je možné toho docílit v případě tématu, jakým je mikrobiologie? Ne náhodou Medulla svou povahou připomíná loňskou inscenaci stejného autorského dua Vášová-Jedinák 49 barů. Oba tvary jsou podobně delikátní a ve své delikátnosti pro mě představují jakousi slepou uličku, do které DISK zbloudil. Bloudění v nich je napínavé, temporytmus Medully udržuje diváka celou dobu v pozoru a chytře si s ním pohrává, krásná je také vizuální stránka, scéna i kostýmy v teplých tlumených barvách. Jen bych si přála, abych nenarazila na konec tak brzy a mohla s Medullou dojít ještě dál.