Německých neuzříte frašek, kde tančí ďábel, smrt a šašek: karneval je vám přichystán.1
Představte si město, do jehož ulic se na tři dny v roce vylije paralelní struktura. Na tři dny se ulice promění v dějiště svátku výjimky, v dějiště karnevalu. Jedná se o největší karneval Švýcarska a zároveň jediný protestantský karneval na světě. Čekáte-li karneval jako dobu obrácení světa, veselí, opilosti a obscénnosti (tak jak karnevalovou kulturu popisuje třeba Bachtin), budete zklamáni, anebo příjemně překvapeni. Ano, převrácení světa platí, veselí též, ale na opilce, taneční bujarost či obscénnosti nenarazíte. To, co se před vámi rozevírá, je projev ohromné kulturnosti, společenství, satiry a radostnosti. Živý, kolektivní a aktuální společenský rituál, který má zároveň jakýsi vážný, velmi respektovaný nádech.
V Basileji se říká Fasnacht (fasten – postit se, ale také slavit, die Nacht – noc). V Basileji není karneval, v Basileji je Fasnacht. Ta se slaví každoročně (v této podobě od poloviny 19. století) od pondělí po popeleční středě. Všude jinde karnevalová (alias masopustní doba) právě popeleční středou, jakožto zahájením předvelikonočního půstu, končí. Ne tak v Basileji. V době, kdy se již všichni postí, právě v době, kdy půst je nejtěžší, protože následuje po období radovánek, se v Basileji začíná slavit. Dnes tento anti-katolický aspekt není tak silný, ovšem dříve právě tímto „slavením v době půstu“ protestantské obyvatelstvo rádo popichovalo katolické sousedy. Ač se církev mnohokrát snažila Fasnacht zakázat, nebo různými způsoby omezit, nikdy se jí to nepodařilo.
Morgenstreich2
V pondělí ve čtyři hodiny ráno čekám na náměstí před katedrálou, všude kolem postávají masky i diváci. Hodiny na věži odbijí čtvrtý úder a všechna světla v centru zhasnou. Už svítí jen malé laterny, které mají účastníci na hlavách, a také velké, satirické laterny, které ve skupinách nesou. Průvod masek se pomalu dává do pohybu, za hudby píšťal a bubnů. Až do ranních hodin prochází městem tyto kliky (cliques) hudebníků, všichni v různorodých maskách (tzv. larvách); některé připomínají postavy komedie dell´arte, jiné jsou ryze basilejské, či prostě odpovídají osobnímu gustu. Společným prvkem je úplná zakrytost. Jsou to velké masky, není vidět do tváře, nepoznáte, zda se jedná o ženu, či muže, nepoznáte stáří.
Celou noc společně vyhrávají, chodí v pomalém pochodovém tempu ulicemi a uličkami Basileje, potkávají se, míjejí, a vytvářejí tak nekončící maskovaný hudební koberec. Lidé stojí a dívají se, nebo se ke klikám přidávají a pochodují v jejich rytmu. Nemám masku a připadám si nahá, že mě to až překvapuje. S rozbřeskem se skupiny pomalu rozcházejí, většina jde spát, ale hudba z ulic nikdy úplně nezmizí. To je začátek Fasnacht, tzv. Morgenstreich. Když Bazilejci mluví o Fasnacht, říkají, že jsou to tři nejhezčí dny v roce (die drey scheenschte daag), těch zbylých 362 se na ně těší a připravují. A není to jen fráze.
To, co se odehrává během těchto tří dní, je vlastně vyvrcholením roku, projevením toho, co se odehrává skrytě. Život těch, kdo se Fasnacht účastní, je spojen s životem jejich clique. Kliky tvoří paralelní, jakoby cechovou vnitřní strukturu města, organizují pro své členy akce, slaví narozeniny, jezdí na výlety, apod. Každá klika již od podzimu připravuje na Fasnacht nějaké téma - společenské, politické, týkající se nějaké lokální kauzy či universálního problému. Téma, které budou satiricky zpracovávat. Skládají pamfl ety (tzv. sujety), vymýšlejí kostýmy a zvou umělce, kteří dané téma pojednají vizuálně do tzv. laterny – zevnitř osvětlené, pomalované konstrukce o výšce 2 – 5 metrů, po jejíchž stranách jsou satirické obrazy a verše. Vše v lokálním basilejském dialektu, velmi odlišném od klasické němčiny.
Cortége
V pondělí a ve středu odpoledne prochází skrze celé historické centrum dva průvody, zvané Cortège. Kliky, nyní oděné do tematických kostýmů, nesou ony obrovské laterny, rozdávají pamfl ety a opět vyhrávají. Jen pro představu, letos bylo kolem tří set zpracovaných témat. Tradičně do průvodu patří i dechové orchestry (Guggenmusik) a také různé karnevalové vozy. Masky házejí z vozů na diváky Rappli (barevné konfety), pomeranče, květiny a sladkosti. Během chvíle jsou všechny ulice pokryté obrovským množstvím konfet. Už nechodíte po asfaltu, ale po měkkém barevném koberci. Kolem průvodu postávají davy diváků, kteří nadšené pozorují satirické výjevy, čtou pamfl ety a hlavně se baví originalitou a ironií divadla, které se před nimi, v ulicích jejich města, odehrává.
Třídenní „meditace“ města
V úterý odpoledne jsem se domluvila na kávu s Georgem, jedním z aktivních účastníků. Sešli jsme se a on mi navrhl, zda se nechci k jejich klice přidat. A přinesl mi i larvu. Dojatá a poctěná jsem se k Duschuurli Clique připojila. Další dvě noci jsem pak strávila pochodem v larvě černokněžníka uprostřed asi třicetičlenné kliky. A tehdy jsem mohla prožít trochu z vnitřní podstaty Fasnacht. Klika pozvolna, ale pravidelně kráčí ulicemi, pomalým rytmem. Masky bubnují a hrají na píšťaly, míjejí ostatní skupiny, jdou a jdou. Každý skrytý ve své larvě, průhled je omezen na dva malé otvory, vidíte toho před vámi a nemusíte myslet, kam jít, prostě jdete a jdete. Ta hudba člověka prostoupí. Vlastně je to skoro meditativní trans Noční uličky, světla, píšťaly a bubny, které znějí za vámi – ty vaše. A pak okolo vnímáte hudbu těch ostatních. Myšlenky běhají a pak se zklidní. A po nějakém čase všichni zastaví, dohrají, sundají larvy a jde se na pivo, nebo se klábosí na ulici. A pak se zase jde dál. A tak pořád dokola, až do svítání. Larva a společenství kliky stírá rozdíly. Když máte larvu, s každým si tykáte.
Vzpomínám si na rozhovor s doc. Pilátovou o Marcellu Morettim, který hrál harlekýna ve Sluhovi dvou pánů. Moretti popisoval moment sundání masky. Sundává-li herec masku, ve které hrál, zároveň spolu s ní sundává i své osobní, každodenní masky. Odhalená tvář je najedou prostá, přirozená. Stejně tak jsem vnímala ony přestávky v chůzi klik. Když si celá skupina sundá larvy, vidíte, jak všem září oči, jsou tak nějak přirozeně obyčej- reportáž ní a klidní a prostě si vestoje povídají, anebo prostě jdou do nejbližší hospody. A za chvíli se pokračuje.
Schnitzelbänken3 – společenská satira
V pondělí a ve středu večer v restauracích a v divadlech v centru Basileje probíhají tzv. Schnitzelbänken. Střídají se malé skupiny jakoby jarmarečních pamfl etářů. Dva až pět originálně maskovaných herců zpívá za doprovodu fl ašinetu, kytary, banja apod. satirické písně.
Každou sloku doprovází též tematický obraz, vše opět v basilejském dialektu. Rozuměla jsem málo, ale fascinující byly salvy smíchu, pobavenost diváků. Představení trvalo čtyři hodiny. Publikum, které vydrží tak dlouho sedět a poslouchat satirické písně? Aby se jimi člověk mohl bavit, musí dost znát. Často mě překvapilo při rozhovorech, které jsem vedla s Bazilejci, jak dobře jsou si vědomí své identity, své historie, toho, co se okolo nich děje. Souvislost mezi aktivní satirickou kulturou a rozsahem povědomí obyvatel o společenské situaci, je evidentní. Cokoli se děje, v politice, ve společnosti – to bude námětem, zábavným námětem Fasnacht. Jednou za rok můžete dát naplno najevo, co vám vadí, s čím nesouhlasíte, co vás rozčílí. To, co se u nás zamete pod stůl, je během Fasnacht vystaveno na odiv, je na čas osvíceno. A v této inteligentní, humorné podobě.
Konec zimy
Fasnacht souvisí jednak s karnevalovostí předvelikonoční doby, ale též s předkřesťanským slavením konce zimy. U nás známe vynášení Morany – lid nese na tyči sochu ženy ze slámy, která je oděná do starých šatů. Je nesena za doprovodu hudby a písní a pak vhozena do řeky. Starý rok a loňskou zimu odnese proud, začíná rok nový.
A to se děje i v Basileji, ovšem v aktualizované, moderní a živé podobě. Témata loňského roku se vymetou a zpracují, vynesou se na světlo (viz sujety a osvětlené laterny s obrazy a verši), proberou, zviditelní, zironizují a pak se pohřbí (na náměstí u katedrály se původně laterny pálily). Ve čtvrtek opět ve čtyři hodiny ráno se všechny kliky zastaví a zahrají závěrečný pochod. Je to rozloučení s Fasnacht a s tématy loňského roku. Od té chvíle už se nehraje. Do ulic se rozjedou úklidové vozy a od pěti hodin je obnoven dopravní provoz. S neuvěřitelnou rychlostí se všechno uklidí. Ale nikdy nikdo nevymete všechny barevné Rappli - konfety. Mnoho jich zůstane mezi kameny na cestě, za obrubníky, kolem kanálů, v oblečení a věcech. Tato všudypřítomná připomínka Fasnacht zůstane po celý rok, až do dalších „tří nejhezčích dní“, kdy se jimi ulice opět bohatě pokryjí.
1 Denkt nicht, ihr seid in deutschen Grenzen / Von Teufels-, Narren- und Totentänzen; / Ein heitres Fest erwartet euch. J. W. Goethe, Faust, přel. B. Štěpánek, Praha: František Borový, 1942, s. 273. Tak začíná popis karnevalu v druhém díle. Na cestu do Basileje jsem si Goethův text okopírovala. Pro inspiraci, jak mi poradil doc. Hančil. Ani v náznaku jsem netušila, jak tento verš předjímá to dění, které mě čeká
2 Přel.: ranní úder, ale také ranní taškařice, žert.
3 Vyřezávaná lavice / pranýř