Ve Studiu Řetízek se čtvrtého festivalové- ho dne odehrálo něco krásného. Chvíli po poledni zde vystoupily dvě studentky katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU se svým (jak jinak než autorským) představením Můj dům. Škoda jen, že se hlediště nezaplnilo ani z poloviny. 

Autorky přirovnávají lidské tělo k domu. A není to tak scestné přirovnání, jak by se na první pohled mohlo zdát. Omítka = kůže, barva = pigmentové skvrny. Naši předci se odrážejí nejen v nás, ale i v předmětech, které používali, v místech která obývali. Je jen otázkou jak s jejich odkazem naložíme. Máme vše změnit, nebo vše zachovat? Máme se snažit vymanit z jejich vlivu, nebo se naopak snažit jít v jejich stopách? Představení nechává diváka, aby si na tyto základní otázky odpověděl sám.

Autorky a zároveň protagonistky představení Monika Šonková a Kateřina Hajná Krejsová vstupují na jeviště potmě. Není vidět nic a sly- šet je jen skřítkovské štěbetání. Herečky provázejí diváky svým domem - popisují svá těla - a potkávají své příbuzné. Scéna je však úplně prázdná. Herečky ji celou vytvářejí ze svých těl, popisují ji slovy nebo ji kreslí ve vzduchu. Nejedná se ovšem o pouhé popisné ztvárně- ní imaginárních předmětů na scéně. Herečky předvádějí i pojmy zcela abstraktní, například zelenou barvu a světlo. Plynule také přecházejí z jedné postavy do druhé a na jevišti se tak objevují nejen všichni příbuzní ale třeba i myši žijící v domě.

Herečky si na jevišti vystačí samy. Nepotřebují propracovanou scénografii, nepotřebují převratný hudební doprovod. Jedinými předměty na scéně jsou více či méně bizarní hudební nástroje – kusy sklíček navlečených na provázcích, zvonkohry aj. Herecké výkony Moniky Šonkové a Kateřiny Hajné Krejsové jsou úchvatné. Obě mají velké mimické a pohybové nadání a krásně vyslovují, díky čemuž vám neunikne ani slovíčko. Nepotřebují velkých prostředků k dosažení velkého efektu na divácích.

Vystačí si s civilním, jednoduchým tónem řeči. Poetičtější představení, alespoň na Zlomvazu, než je Můj dům si už lze jen těžko představit. Divák je svědkem něčeho nevšedního - dění na scéně jej přivádí do světa jeho vlastní fantazie. Prochází se po svém vlastním vysněném domě, usedá do svého křesla, potkává svou maminku a svého dědu. Odchází pak z představení s pocitem, jako by právě navštívil důvěrně známé a dokonale bezpečné místo. Co víc si přát!

Monika Šonková, Kateřina Hajná Šorejsová: Můj dům režie: Monika Šonková, Kateřina Hajná Krejsová Pá 21/5 -> 14:00 Řetízek