Naprosto neomylně přitahuji naštvané lidi

Mám jednu výjimečnou vlastnost - naprosto neomylně přitahuji naštvané lidi. Můžete se vsadit, že jestli se někde libovolně na území hlavního města vyskytuje alespoň jeden člověk, který má neutuchající potřebu vynadat někomu, kdo za nic nemůže, narazí na mě. Například jednou - šla jsem jen tak po ulici, když v tom do mě vrazil zaneprázdněný muž. Čekala jsem, že se omluví, ale on místo toho začal řvát. Nebo jindy jsem spatřila v nádražní budově jakousi sveřepou spěchající ženu. Ale zřejmě nespěchala na vlak, nýbrž spěchala dát někomu loktem do žaludku. Zasáhla pochopitelně mě. Opravdu netuším, kde jsem k takové výjimečné vlastnosti přišla. Ovšem jestli tahle pravidelná dávka smůly zajistí mně i lidstvu imunitu vůči megakatastrofám, jakými je třeba výbuch bomby, pád letadla, déšť žab, přeměna vody v krev nebo masové sebevraždy zoufalých lumíků vrhajících se z útesu, bude to oběť, kterou se zaťatými zuby přinesu na oltář veřejného blaha.