I v tomto čísle pokračujeme v sérii rozhovorů zaměřujících se každý rok na jednu katedru DAMU. Letos už jsme zpovídali studenty Katedry produkce a nyní jsme oslovili několik zajímavých absolventů této katedry. Otázky se zaměřují především na obecnou práci divadelního produkčního, spokojenost se studijním systémem a na výhody, které má absolvent této katedry v praxi.

Dotazovali jsme se Štěpána Kubišty (ŠK), bývalého ředitele Nové scény Národního divadla, Terezy Sochové (TS), vedoucí produkce divadla DISK, a Sabiny Tančevové(ST), bývalé tajemnice a tiskové mluvčí Václava Havla, která v současnosti působí jako vedoucí sekretariátu ředitele Národního divadla. Všem dotazovaným bych chtěla poděkovat za jejich čas a ochotu.

Měl by produkční být jen ekonomem a svým způsobem manažerem nebo by měl být součástí kreativního procesu a mít v něm své slovo?

ŠK: Produkční je trochu problémový název funkce v tvůrčí terminologii. Pod produkčním si někdo představí člověka s funkcí podržtašky, jiný producenta.  Záleží pak na každém jednotlivci, na jakém místě tohoto širokého spektra se najde.

ST: Produkční musí být obojím, ekonomem a manažerem a zároveň platným členem inscenačního týmu a vnímat a chápat souvislosti. Proto se studuje produkce na DAMU či na FAMU a nikoli na VŠE.

TS: Když jsem spolupracovala na absolventské inscenaci v DISKu, připadala jsem si trošku jako podržtaška  - a bylo to dost zvláštní. Teď zpětně si uvědomuji, že jsem v té době ještě neměla moc zkušeností, takže všechna jednání byla trošku složitější. Poté, co jsem se začala pohybovat mimo Disk a nasbírala pár zkušeností, pocit odtrženosti od zbytku týmu postupně zmizel.  Produkční je plnohodnotným členem inscenačního týmu. Pro mě je běžné, že se režisér (a nejen on) zajímá o můj názor na nazkoušené věci a ne jen o to, jestli jsem dokázala sehnat peníze, které potřebujeme.

Často se říká, že produkci člověk nemusí vystudovat, ale stačí, aby měl ty správné vlohy, a zbytek jde tak nějak přirozeně. Je v praxi rozpoznatelné, kdo studiem na DAMU prošel a kdo ne? 

TS: Určitě to nejde poznat u lidí, kteří už dělají v praxi dlouho. Ale když mi na projektu pomáhá člověk bez praktických zkušeností, který produkci ani nestuduje, tak to poznat určitě je. Minimálně na některých administrativních úkolech a ve chvílích, kdy potřebuješ třeba znalosti z práva. Potřebuješ jak ty praktické zkušenosti, tak i ty teoretické – na DAMU se třeba učí, jak správně vyplňovat granty apod., což potom dost usnadňuje situaci při přechodu do praxe.

ŠK: Proto by se asi Katedra produkce neměla jmenovat tak, jak se jmenuje. Absolvent této katedry by měl být již jasněji vyprofilovaným produkčním na škále, o které mluvím v předchozí odpovědi. Absolvent KP je divadelním manažerem. Tedy člověkem s poměrně širokým rozhledem od právní a ekonomické problematiky přes znalost řízení projektů až třeba po divadelní historii. Například jako člen kulturní grantové komise hl. m. Prahy velmi dobře poznám člověka, který takové znalosti má. Nemusí projít studiem na DAMU, může si na jiné škole opatřit třeba jen část těchto znalostí a zbytek se doučit sám, ale DAMU to nabízí pěkně všechno najednou. Ideální start pro tuto oblast.

ST:  Samozřejmě dobrým produkčním může být i absolvent jiné vysoké školy, právě třeba VŠE nebo i nějakého humanitního oboru na UK.  Ale KP na DAMU nabízí pro budoucí divadelní manažery vzdělání v jednom balíčku od historie divadla po základy práva a ekonomie. A pokud nemá produkční žádné vzdělání, tak si myslím, že dohnat praxí určitě nelze vše.

Pomohlo vám studium na DAMU při začleňování se do praxe? 

ŠK: Já sám jsem špatný příklad. Možnosti zapojení do praxe, které mi škola v době mého studia nabízela, jsem ignoroval. Během celého studia jsem měl svou vlastní agenturu Joe´s Garage, která se zabývala zastupováním hudebníků a organizací koncertů a festivalů. V době studia na DAMU jsem tak paradoxně neměl na divadlo čas. Až později jsem zjistil, jaká je škoda, že mi to uteklo.

ST:  Výhodou studia produkce na DAMU je právě to přirozené začlenění mezi spolustudující kolegy herce a inscenátory už na škole, už tam se vytvářejí týmy, které spolupracují pak v praxi po studiu a zakládají divadelní soubory, jako například CD94. Stejně tak se lépe propojují studenti i s umělci a tvůrci již v praxi, mnozí z nich na DAMU vyučují a mohou studenty zaměstnat už během studií ve „svých“ divadlech.

TS: Škola pomáhá s kontakty – ať chceš nebo ne, tak potkáváš tolik lidí, že nabídky spolupráce přicházejí. Je samozřejmé, že ze začátku jsou to spíše nabídky na pomoc se školním projektem.  Postupně se díky těmto projektům dostáváš do povědomí lidí, kteří ti potom doporučí zajít někam na pohovor, případně tě někomu představí. Potom začnou přicházet i nabídky na zajímavější projekty.  V tomhle škola hodně pomáhá.

Je velký rozdíl mezi produkcí absolventských inscenací v DISKu - a školních projektů vůbec - a projektů mimo DAMU nebo je ta práce v podstatě stejná?

ST: U školní práce je výhoda, že mají studenti možnost jakési supervize profesorů, s nimiž mohou práci konzultovat, a případný problém škola pomůže řešit.

TS: Myslím si, že škola studentům hodně ulehčuje. A to nejen studentům produkce. Podmínky, jaké mají tady na DAMU a na které tak nadávají, jsou víc než dobré. Když potom přijdou do praxe, většinou vzpomínají na to, jak se měli vlastně dobře a zjišťují, že to vůbec není samozřejmé. Ale je pravdou, že za mě byl při praxi v DISKu ještě trošku jiný systém. Každopádně by určitě nebylo na škodu mít praxi i v jiném divadle než v DISKu.  DISKový provoz je zkrátka trochu jiný a navozuje zkreslenou představu o tom, jak to potom v praxi opravdu chodí.

Měli jste v době studia čas na mimoškolní projekty? 

ST: Ano, snažila jsem se během studia o mimoškolní práci, v prvním ročníku jsem například pomáhala Ctiboru Turbovi při rozjezdu jeho Studia Kaple. Určitě je možné skloubit dohromady studium s prací mimo školu.

TS: Škola byla sice náročná, ale není to tak tragické. Já jsem svoji první práci měla hned druhý semestr v prváku, kdy jsem začala pracovat jako inspicientka v divadle Nablízko. Nebo jsem měla taková ta zaměstnání, která se dají dělat večer po škole, jako třeba nápověda v Rokoku. Ale vedle toho jsem stíhala i projekty, které dělám dodnes. Například spolupracuji s Davidem Prachařem, Janem Nebeským a týmem, který funguje pod Studiem DAMÚZA na alternativních představeních. Od svého čtvrtého ročníku také produkuji Cabaret Calembour. Myslím si, že pracovat na mimoškolních projektech se určitě dá a je to dokonce i nutné. A i ve škole nás podporovali v tom, abychom získali co možná nejvíc praxe.

Studium na DAMU samozřejmě není jen o praxi, ale i o přednáškách a seminářích, které zdánlivě s produkcí nesouvisejí. Pomohly vám někdy teoretické předměty v praxi? 

ŠK: Samozřejmě, že teoretické předměty jsou důležité. A samozřejmě se ukáže, že jsou více důležité, než se studentům v době, kdy sedí na přednáškách KTK, může zdát.

ST: Studium na DAMU musí poskytnout studentům především teoretické vzdělání a znalosti z oblasti a historie divadla, literatury i hudby, na produkci pak z práva a ekonomie. To je priorita, proto se chodí studovat VŠ. Zkušenosti z praxe během studia je už přidaná hodnota. Absolvent produkce jako budoucí člen inscenačního týmu musí mít znalosti z divadelní teorie a z literatury, aby byl kolegům platným partnerem a inscenačnímu záměru rozuměl.

TS: Člověk musí mít nějaký teoretický základ. Jak bych mohla komunikovat se zbytkem realizačního týmu, kdybych byla úplně mimo? Ve škole mě bavil například interpretační seminář s paní Kudláčkovou, na kterém jsme dopodrobna rozebírali jeden divadelní text. Ocenila jsem, že jsem se tímto způsobem naučila relevantně se vyjadřovat k ryze divadelní problematice. Když sedím na zkoušce a režisér se mě zeptá: „Tak co si myslíš, funguje to takhle?,“ tak mu musím být schopná odpovědět. Nejsem přeci jenom ekonomický robot, ale divadelník.

Pane Kubišto, spolupracujete v současnosti na nějakých studentských projektech, případně se studenty? 

ŠK: V době mého působení na Nové scéně téměř neustále. Projekty, na kterých studenti pracovali, byly často zahrnuty v repertoáru NS. Studentské akce typu FAMU fest, Český tučňák, Studentská Thálie a další tvořily dokonce dost významnou část našeho repertoáru.  Navíc od začátku tohoto školního roku učím studenty nonverbálního divadla na HAMU, tak snad o ten kontakt nepřijdu.

Paní Tančevová, vy jste dlouhou dobu pracovala jako tajemnice a mluvčí Václava Havla a poté též jako vedoucí kanceláře prezidentského kandidáta Jana Fischera. Jakým způsobem se dají využít znalosti a zkušenosti získané na KP při práci v politické sféře? 

ST: Ještě několik let před tím, než jsem pracovala jako tajemnice Václava Havla, jsem byla zaměstnána v Protokolu Kanceláře prezidenta republiky. Práce v Protokolu prezidentské kanceláře je organizace zahraničních cest prezidenta republiky a státních a pracovních návštěv zahraničních hlav států v ČR a vůbec organizační zajištění programu prezidenta. Výsledkem pro každou takovou cestu či zahraniční návštěvu v ČR a prezidentskou akci je tzv. minutovník, kde je krok po kroku popsaná veškerá logistika. U dlouhých cest prezidenta do vzdálených zemí či zahraničních návštěv, kdy je i početná delegace a doprovod (např. návštěva amerického prezidenta), jde o poměrně náročnou záležitost. A práce produkčního je organizační práce, sice organizace a řízení výroby představení až po premiéru, ale jde o organizaci práce lidí, o plánování příprav a realizace představení. Tedy pro práci, kterou jsem na Hradě dělala, jsem jako produkční měla dobré předpoklady. Později jako tajemnice Václava Havla jsem rovněž organizovala jeho program, také zahraniční cesty i cesty po republice a nějaké tiskové konference. Opět tedy organizační práce, kde jsem navíc také musela hlídat finanční otázku privátní kanceláře, sledovat náklady a snažit se sehnat také sponzory. Václav Havel dostával na provoz své kanceláře od státu velmi malou částku, přestože jeho hlavní aktivita byla stále především služba státu, a musel ji dotovat ze svých soukromých prostředků. Čili finanční problém, který se řeší neustále i v divadlech. Stejně tak během prezidentské kampaně v Kanceláři Jana Fischera, kde to byla spíše administrativní práce, od uzavírání pracovních smluv se zaměstnanci a darovacích smluv s donory přes komunikaci a práci s podporovateli a donory po objíždění mítinků Jana Fischera s občany až po koordinaci jeho programu. Shrnu-li své zkušenosti, myslím si, že absolvent produkce na DAMU je vlastně vybaven a připraven pro řízení týmu lidí, a to nejen v divadle.

Terezo, ty jsi zůstala na škole, takže máš možnost sledovat dění na KP poměrně zblízka. Vidíš nějaké výrazné posuny ve směřování a fungování katedry? 

TS: Produkce na DAMU je podle mě plnohodnotný ekonomicko-manažerský obor a ve skutečnosti je dost na tobě, jak s tím, co ti katedra nabízí, naložíš. Myslím, že vedení katedry se snaží věci neustále zlepšovat a snaží se nacházet nové systémy. Zve mnohem víc zahraničních pedagogů apod. Dělat nějaké změny, je ale dlouhodobý a náročný proces. Samozřejmě od studentů slýchám o určitých nedostatcích, ale tomu tak bude vždycky. Podle mě by nebylo na škodu, kdyby byli studenti vedeni trochu víc divadelně. Katedra se hodně zaměřuje na management a kreativní průmysly. Až mám pocit, že to divadelní myšlení jde občas trošku do pozadí.