Ještě před oficiálním otevřením pražské výstavy Decadence now! Za hranicí krajnosti se média v předzvěsti události roku vytasila s palcovými titulky „Porno jako nejvyšší umění“, čímž ale jen bezděky demonstrovala postmoderní tendenci k záměně čehokoli za cokoli.
Pornografický průmysl je největší globální produkcí fikce, s jakou se kdy člověk setkal. Fikce a iluze jako uměle reprodukovaná skutečnost jsou zároveň doménou a atributem umění. Dnes ale co se produktivity týká, ustupuje umění pornografii. Imaginace jako vůdčí princip umělecké tvorby i její recepce je tak nahrazena ukájením vlastní pudové fantazie, jde tedy v obecném měřítku o náhradu kreativity pasivním přijímáním informace. Dnešní člověk ztrácí bytostnou existenciální potřebu po umění, naopak pornografi e je globálním fenoménem. Pokud bychom stanovili simulakrum jako moderní mýtus, pak pornografie je jeho glorifikací.
Interpretace pornografie jako nejvyššího umění je však naprosto mylná, protože slučuje dvě diametrálně odlišné oblasti. Pornografie může být tématem avizované kontroverzní výstavy, ale nelze pojmenovat pornografi i uměním. Na počátku 20. století stanovil E. Bullough psychickou distanci jako nový dominantní estetický princip vlastní především umění, kdy na jedné straně narušuje vnímání praktické stránky věci a na druhé zavdává vzniku nové zkušenosti vyplývající z distancované recepce. Pornografie se naopak snaží o akcentaci praktické stránky, tedy primárně erotiky, ale také voyeurství a třeba perverznosti. Zároveň se pokouší o maximální míru identifi kace diváka s viděným skrze rámování obrazu záběrem kamery nebo fotoaparátu. Intervence a expanze člověka a jeho soukromí do veřejného života v podobě aukcí panenství na internetu a v televizi je tak jen krajním způsobem pornografi zování společnosti. Je ve své podstatě dovedením pornografi e do krajnosti nebo záměnou fi kce za realitu.
Pornografie je zcela svébytnou součástí globální nadprodukce frustrovaného trhu, nicméně jako systém je jiného diskurzu než umění. Může se stát námětem nebo tématem uměleckého díla, zvlášť pokud si její tematizování v umělecké oblasti pořád zachovává patinu buřičství a revolty, ale nikoliv samostatným uměním.