Radiopořad: Zvuky severu

”Taideyliopiston Teatterikorkeakoulu vastaa esittävien taiteiden ylimmästä opetuksesta ja tutkimuksesta sekä vahvistaa taiteen yhteiskunnallista vaikuttavuutta. Teatterikorkeakoulu raivaa tilaa dynaamiselle kiistalle ja rakentavalle yhteistyölle.”

Paula Tuovinen, vt. dekaani

Děkujeme paní děkance za překrásný proslov a pro posluchače, kteří si nejsou tolik jistí tímto jedinečným ugrofinským jazykem ...

...

Zde si dopřejme malé vzdělávací okénko: ugrofinské jazyky patří se samojedskými do uralské jazykové rodiny, která, i když by si to vážený posluchač mohl myslet, opravdu nemá ani to nejmenší společné s indoevropskou jazykovou větví. Vzhledem k tomu, že samojedská jazyková větev se prakticky projevuje jen u etnik, o kterých slýchají snad jen studenti etnologie (a to jen výjimečně jednou za pět let), nebudeme se o nich ani v nejmenším zmiňovat. Oproti tomu s ugrofinsky komunikujícími bytostmi se běžný Evropan setkat může (kupříkladu když se zapomene při přírodní kontemplaci na březích Dunaje), a tak si tuto větev více přiblížíme. Krom všelijakých výrůstků a pupenů zde můžeme identifikovat dvě hlavní odnože: urgickou a finsko-permskou. Té první se zelená právě při březích druhé nejdelší řeky Evropy, druhé se zalíbilo více na severu, kde se mimo všelikterých sobů1 a Sámů (to jsou ti, co vyjma zoologů poznají soba od losa už v útlém věku) větví přes finsko-volžské, finsko-laponské a konečně baltofinské do dvou nejzajímavějších výhonků: finského a estonského. Mezi nimi leží Finský záliv Baltského moře křižovaný trajekty společností Tallink, Viking Line, Eckerö Line a jimi podobnými, které vozí ty suomen kieli hovořící (kterých je o čtyři milióny více než jejich téměř bratrů) na protilehlé pobřeží za v průměru čtyřikrát levnějším pivem a ty druhé, užívající eesti keel, zpět za výhodnými pracovními příležitostmi (srovnej s heslem „ukrajinský dělník v České republice“).

...

... jsme se rozhodli poskytnutý příspěvek nepřeložit. Přejeme příjemný a ničím nerušený poslech.

znělka -

Do konce roku 2012 autonomní vysoká škola pro vzdělávání v oblasti divadla a tance se začátkem tohoto roku stává součástí nové The University of the Arts Helsinki: TeaK neboli Theatre Academy Helsinki.

Naši reportéři odvážně vyrazili prozkoumat nehostinné kraje severovýchodní výspy Unie starého kontinentu, aby přivezli nejnovější poznatky o tamním životě v chráněných dílnách, kterým se - z ne zcela jasných důvodů - říká Akademie. Díky výši mezinárodní institucionalizované podpory se nezalekli nebezpečí a vzhledem k horentním sumám za lokální ubytovací kapacity se bohatýrsky rozhodli vložit svou budoucnost do rukou osudu. Nevědouce, zda budou mít kde hlavu složit, nechali se nočním letem Finnairu přemístit do destinace Helsinki – Helsingfors.

„Sedm minut do půlnoci, olbřímí taška prolamuje záda do jogínských pozic a jediný záchytný bod, název tajemné autobusové zastávky, se brání jasnému rozpoznání: nápisy jsou zde bilingvní a pořadí suomi a svenska se s urputnou nezachytitelností stále mění. Následují noci na rozmanitých zátěžových površích, dlaždičky střídají parkety, ovšem prim hraje linoleum. Benátky (evropského) severu poznáváme pěkně od země.“ Tolik z deníkových zápisů prvních dnů expedice, pro rámcovou představu jistě postačí. Pojďme se ale s chutí vrhnout na rozbor objektu našeho primárního zájmu: ústav artistního vzdělávání, podskupina divadlo.

play record -

Výuka probíhá ve dvou studijních programech Theatre and Drama a Dance. Tanec je možné na bakalářském stupni studovat pouze všeobecně, s důrazem na praktický výcvik, na magisterském stupni je možné pokračovat buď v taneční interpretaci, choreografii, či taneční pedagogice. Program Divadlo a drama nabízí na bakalářském a navazujícím magisterském stupni studium herectví, režie i dramaturgie, které se oproti DAMU studují odděleně již od začátku. Vedle toho se zde dramaturgií rozumí především autorská tvorba dramatických textů. Samostatně stojí studium herectví ve švédštině (Finsko má stále dva oficiální jazyky, i když se jedná spíše o historický relikt než živou praxi2), které se oproti tomu ve finštině otevírá jednou za tři roky a výuka se více přizpůsobuje dispozicím aktuálního ročníku a individuálnímu zájmu studentů. Pro jeho vysokou úroveň i značné jméno se ho účastní i řada finských studentů.

Samostatně stojí také oddělení Light and Sound Designu, jež se nachází v prostorách blízké Academy of Fine Arts, a které kombinuje technické znalosti s uměleckou tvořivostí. Právě tímto oborem je akademie značně proslulá, jelikož se zde kombinují praxí prověřené postupy s nejnovějšími trendy nových technologií i médií. Záběr pracoviště nekončí u divadelních produkcí, ale obě specializace se studují v co nejširším možném rozpětí. Za pozornost stojí, že se na škole nerealizuje výuka scénografie či kostýmu – tyto obory se nacházejí na Aalto University (School of Arts, Design and Architecture).

Jako pouze dvouleté magisterské obory se zde nacházejí divadelní pedagogika a Live Art and Performance Studies (LAPS), z čehož je druhý jmenovaný chápán jako mezinárodní platforma studentů a pedagogů a probíhá tedy jako jediný na škole celý v angličtině. Pro případné zájemce o studijní stáž se nejvíce hodí LAPS, dále pak L&S Design, oba pedagogické obory a snad výjimečně choreografie i tanec. Do ostatních programů není zvykem přijímat zahraniční studenty.

Vzhledem ke klimatickým i světelným podmínkám v průběhu roku výuka začíná již od třetího srpnového týdne. Školní rok je rozdělen na dva semestry, kde je ale každý rozčleněn na třítýdenní tzv. Joint Studies, poté šestitýdenní „pravidelnou“ výuku, následuje týden prázdnin a opět – jen tentokrát zrcadlově převráceně – šest a dva až tři týdny. Čas vyhrazený pro naše zkouškové období neznají (dle praxe TeaKu, jiné finské školy to mohou mít – a mají – jinak) a názvy semestrů se také liší: rozlišují podzimní a jarní. V období Joint Studies jsou vypisovány různě dlouhé dílny s hostujícími pedagogy. V šestitýdenních obdobích se poté realizuje pravidelná výuka, která má ovšem také svá specifika. Pokud se jedná o celosemestrální kurz, je realizován v koncentrované podobě pouze po dobu jednoho kvimestru (šestitýdenní), a to hodinou, která v sobě spojuje čtyři hodiny vyučovací (trvá tedy tři hodiny reálného času). Kontinuitu takových přednášek či seminářů ale rozrušují krátkodobé (i dlouhodobé) dílny s hostujícími pedagogy, kterých je značné množství.

Studijní plány jednotlivých oborů se skládají z několika tématických oblastí a v rámci nich jednotlivá oddělení vypisují své předměty či se do nich zařazují všelijaké dílny. Studium v magisterských programech si tak studenti mohou značně přizpůsobovat individuálnímu zaměření či zájmu. Určující je zde souhlas vedoucího profesora daného oboru.

- stop record -

Vítáme vás opět živě ze studia, kde tu již vedle mě sedí jeden ze šťastně se navrátivších dobrodruhů expedice, který by se s vámi rád podělil o několik zážitků ze své cesty. Dovezeného materiálu je ovšem přehršel, tak jsme po důkladném zvážení vybrali dvě kratší zprávy. Obě bohužel zpracoval kolega, který tu dnes nemůže být přítomen, takže si je v jeho jménu dovolíme přečíst tak, jak je tu zanechal. První se týká kurzu zaměřeného na kriticko-analytické uvažování a psaní o představeních, druhý dvoutýdenního mezinárodního setkání na téma choreografie každodenního života. Mirku, můžeš.

cinknutí sobí rolničky -

Hodiny Performance analysis and criticism (Analyticko-kritická reflexe představení) byly věnované rozboru – tedy uvažování a následné formulaci těchto myšlenek do psaného textu – nejrůznějších druhů představení. V tomto kontextu se ovšem nejedná jen o standardní typy scénických uměleckých projevů, ale o chápání představení v širším slova smyslu, jako jakékoli živé interakce mezi lidmi.

Tento semestrální kurz vyučovali pedagogové různých zaměření, kdy každý vedl dva tříhodinové semináře. Na prvním semináři se vždy mluvilo o dané oblasti zájmu, teoreticky a kontextuálně se rozebrala – to vše s důrazem na rovnocenné zapojení studentů a jejich názorů na problematiku. Následně bylo zadané terénní pozorování (v některých případech návštěva dané události), které bylo nutné do další hodiny písemně zpracovat. Poté se všechny texty rozebíraly a pozornost byla nejvíce věnovaná schopnosti formulovat vlastní názory na základě osobní zkušenosti.

První miniblok byl věnován každodenním interakcím z perspektivy divadelnosti. Ústředním textem tak byla Goffmanova kniha The Presentation of Self in Everyday Life,3 terénní výzkum se odehrával na urbanisticky rozdílných místech Helsinek (křižovatka, zastávka MHD, dva různé parky, náměstí s tržištěm, přímořská promenáda) a následné analýzy studentských textů byly konfrontovány s eseji ze sborníku The Everyday,4 která se věnuje uměleckým projevům (i divadelním, ale většinou výtvarným) pohybujícím se na hraně běžného života.

Jiný blok se zabýval fenoménem karaoke, jež má ve Finsku specifickou podobu celospolečenské a masově rozšířené zábavy, kterou provozují všechny společenské vrstvy obyvatel každého věku. Pro jeho zkoumání byla použita metodologie vycházející z lacanovské psychoanalýzy, drobně doplněná sociologickými koncepty hry.

Další se věnoval rozboru tanečního představení, které se pohybovalo na hraně performance a využívalo silnou interakci s diváky. Ti stáli v prostoru společně s tanečníkem, který je svými pobídkami všelijak přeskupoval po prostoru a vlastně tak animoval jejich zážitek jako skupiny. Zde se využívalo výzkumů týkajících se davové psychologie a manipulace.

dvojí cinknutí sobí rolničky -

Tento rok se TeaK stal hostitelskou institucí dvoutýdenního mezinárodního setkání škol zapojených do mezinárodního programu Erasmus, tentokrát s tématem Choreography: The Aesthetics and Social Experience (Choreografie: Estetika a společenská zkušenost). Tato setkání mají za úkol propojovat studenty různých zemí a umožnit jim sdílet své názory i tvorbu v kontextu současné praxe s ostatními. Hlavním záměrem je dopomoci tak mladým tvůrcům nalézt inspirativní podněty pro jejich další rozvoj.

Každý účastník si mohl vybrat jednu ze tří paralelních dílen, které probíhaly vždy v odpoledních hodinách a na konci ústily ve veřejnou prezentaci uplynulé práce. Dále se zaměříme na vlastní zkušenost s dílnou Utopian Choreography (Utopická choreografie). Ostatní dílny byly Choreographic unconscious (Choreografické nevědomí) vedené Sergejem Pristasem ze záhřebské divadelní akademie, vycházely z knihy Andrewa Hewitta Social Choreography5 a byly zaměřené na studium lidských pohybů (ať již na úrovni osobní či společenské) jako choreografií. Druhá byla dvojdílna Operations of dis/owning (choreography) (Postupy (vz)dávání se: choreografie) dramaturgyně Konstantiny Georgelou a Co-dependent creation(Tvorba na principu vzájemnosti) vedená Ari Tenhulou, finským choreografem.

V rámci dílny Utopian Choreography uspořádané Saarou Hannulou z helsinského Reality Research Center (Centrum výzkumu reality) se účastníci zabývali každodenností a choreografiemi, které v jejím rámci naplňujeme – ve vztahu k případné utopii. Dílna začínala tzv. brainstormingem či vytvářením asociací na několik slov jako „choreografie“, „utopie“, „život“ apod. Ta se následně uspořádávala dle různých zadání do různých vztahových map a poté opět doplňovala a přeskupovala. Skrze tuto metodu se vytvořily oblasti dalšího zaměření a následně i malé týmy po zhruba třech účastnících, kteří pak postulované téma vyhledávali (mapovali) v urbánní struktuře Helsinek, jednomu konkrétnímu místu se poté dlouhodobě věnovali. Svůj terénní výzkum posléze přenesli do budovy školy a pokoušeli se nasbíraný materiál transformovat do interiérové prezentace. Zkoumala se místa jako dětské hřiště v areálu školky, nejseverněji položená stanice metra na světě, budova staré, ale stále funkční tržnice a několik dalších. Každý tým si musel vynalézt - a praxí obhájit - i vlastní výzkumnou metodu. Výsledné prezentace poté nabyly odlišných poloh, od multimediální performance k dílně pro diváky, kteří si mohli sami ozkoušet postupy vyvinuté pro zkoumání pohybu lidí a zboží na tržnici. Samozřejmostí byla průběžná tvorba dokumentace a reflexe probíhající práce/výzkumu.

V dopoledních hodinách každého dne probíhaly tzv. keynotes, přednášky vztahující se z různých úhlů k tématu setkání. Od dramaturgicko-choreografického nazírání na pohyb lidí ve veřejném prostoru jako na politický akt (dle chápání Waltera Benjamina) přes problémy i úspěchy doktorandského studia probíhajícího metodou výzkumu skrze umění (Artistic Research) až k prezentaci současných podob umění s využitím nejnovějších poznatků vědy jako je genetická manipulace, klonování či nanotechnologie a související etické otázky.

trojí cinknutí sobí rolničky -

A nyní, vážení posluchači...

 

- - - - - - - - - - - An error occured. Please, try again later. - - - - - - - - -

Lukáš Brychta

1 První Velká Anketa kritického periodika! Zašlete na redakční mail tři hlavní znaky, kterými se liší sob od losa a první tři správné odpovědi vyhrávají hodnotné ceny. (info@hybris.cz)

2 I když našim průzkumníkům tento „relikt“ slušně zamotal hlavu při hledání té správné zastávky a později i při jakémkoli hledání konkrétní názvu – obzvláště ulic.

3 česky Goffman, Ervin: Všichni hrajeme divadlo: Sebeprezentace v každodenním životě. Praha: Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999.

4 Johnston, Stephen (ed.): The Everyday. London and Cambridge: Whitechapel/MIT Press, 2008.

5 Hewitt, Andrew: Social Choreography: Ideology as Performance in Dance and Everyday Life. Durham and London: Duke University Press, 2005.