Radmila Hrdinová: Kontakt se studenty je pro mě moc důležitý

Čo považujete za najdôležitejšiu schopnosť, ktorú by mal mať divadelný kritik?

Soubor schopností, kterými by měli adepti divadelní kritiky disponovat, je velmi obsáhlý. Na mých seminářích diskutujeme o tom, jestli má kritik mít talent, jako ho má mít divadelní tvůrce. Osobně si myslím, že ano. A že je to talent minimálně dvojího druhu. Schopnost přečíst, pochopit to, co se mu nabízí na jevišti, je jedna část kritického talentu. A druhá je vtělit to do slov. Obojí je stejně důležité a jedno bez druhého se neobejde. I když dokážete zhlédnuté představení sebelépe rozklíčovat, je vám to k ničemu, pokud se neumíte vyjádřit. A naopak, i když jste sebelepší stylista, k čemu vám to je, když nepochopíte to, co se vám předvádí. A pak je tu ještě jedna, možná nejdůležitější věc, a tou je schopnost vlastního názoru, která bohužel v řadě dnešních kritik chybí. A samozřejmě i schopnost vidět věci v širším kontextu, čehož nedosáhnete bez alespoň minimálního rozhledu a sumy vědomostí.

Na DAMU vyučujete semináre kritiky. Ako sa snažíte tieto schopnosti rozvíjať alebo podporovať v rámci vašej výučby, resp. práce na seminároch? Je to vôbec možné?

Musí to být možné, jinak by to nemělo smysl a asi bych vůbec na nabídku učit nepřistoupila. Umění, jak se píše divadelní kritika, se naučit nedá. Je to trošku jako s hereckým či jiným tvůrčím talentem. Můžu se v roli pedagoga pokusit studenty naučit vnímat divadelní dílo, pokusit se precizovat jejich myšlení i slovní projev – to vše se, alespoň doufám, děje na seminářích. Ale jak psát, na to si každý nakonec musí přijít sám. A nejlépe tím, že píše, píše a zase píše. Studenti se během let setkávají na seminářích s různými kritiky a tedy i různými metodami výuky, což je dobře. Moje metoda do značné míry spočívá v skeptickém negativismu neboli odrazování – učím studenty, jak se to nemá dělat, varuji před slepými cestami, před populismem, zjednodušováním, před frázemi. Značnou část semináře věnujeme právě kritice kritiky, přičemž pracujeme nejen s vlastními texty studentů, ale i takzvané odborné kritiky. A na konkrétním, většinou již publikovaném textu si ukazujeme, kudy by se kritika ubírat neměla. Pokládám to za dost užitečné.

Také se snažím rozvíjet myšlení studentů o kritice, aby si uvědomili, k čemu kritika je, komu slouží, jaký je její adresát, co od ní očekává na jedné straně odborná veřejnost, včetně tvůrců hodnoceného divadelního díla, na druhé straně ti, kteří do divadla chodí. A v neposlední řadě, co od ní očekávají oni sami. Snažím se ukazovat, jakou roli by kritika měla zaujímat ve společnosti, v recepci umění, jako součást tvůrčího procesu.

Okrem toho, že vyučujete na DAMU, ste aj aktívna divadelná kritička. Čím ste viac (pedagogičkou alebo kritičkou)? Je dôležité a prospešné spájať tieto dve oblasti?

To, že jsem aktuálně píšící kritik, byl asi hlavní důvod, proč mě před více než dvanácti lety oslovil profesor Císař jako externího pedagoga KTK. Pochopitelně se moje kritická praxe do výuky dost promítá, snažím se studenty seznamovat i s tím, jak by kritika měla fungovat a jak skutečně funguje v redakční praxi konkrétních médií, včetně internetových serverů. To určitě není na škodu. Ale důležité pro mě i pro mé studenty je především vědomí, že dělám totéž co oni, že když jim zadám napsat kritiku na konkrétní představení, tak jsem si tím procesem prošla předtím už sama. Se všemi riziky chyb a omylů, které jim vytýkám.

Nevím, jestli jsem víc kritičkou nebo pedagožkou, osobně mám pochybnosti o naplnění obou profesí. Ale kontakt se studenty, jejich názory a myšlením, je pro mě moc důležitý. Konec konců profese kritika je velmi osamělá a svým způsobem i drzá, protože kde berete sílu prezentovat den po dni svůj názor? Tyhle otázky si neustále kladu. A o to víc je pro mě důležité konfrontovat své názory s lidmi, kteří jsou o pár generací mladší. A je pro mě úžasným povzbuzením, když zjistím, že si myslíme přibližně totéž. Občas si totiž připadám se svým viděním divadla už mimo současný časoprostor. Kontakt a diskuse se studenty jsou pro mě strašně důležité a doporučovala bych je všem píšícím kritikům.

Na KTK pôsobíte už viac ako desať rokov a napriek tomu, že ste externá pedagogička, určite vnímate posun katedry. Máte pocit, že katedra sa vyvíja, mení, je flexibilná?

Určitě. Kdyby se tak nedělo, už by tady katedra nejspíš nebyla. Ale to, že každý rok je o studium na KTK zájem, přece o něčem svědčí. Stejně jako její absolventi, kteří se uplatňují v praxi. A všichni víme, že to KTK nemá v rámci DAMU snadné, že je na ni pořád pohlíženo s jakýmsi podezřením či údivem. Snaha rozšiřovat činnost katedry, obohacovat ji o další možnosti, zapojovat ji do celku DAMU tady nepochybně existuje. Svědčí o tom mimo jiné organizování DISK-USE studenty magisterského studia anebo vydávání časopisu Hybris.

Viem, že v úplných počiatkoch Hybrisu ste boli jeho supervízorkou. Ako hodnotíte jeho súčasný stav? Považujete stále túto formu výstupu za adekvátny spôsob prípravy študentov do praxe?

Co se týče Hybrisu, sypu si v tuto chvíli kajícně popel na hlavu, protože moje supervize jednotlivých čísel se před časem z nějakých ne úplně pochopitelných důvodů přerušila. Ale s vedoucí KTK, doc. Danielou Jobertovou, už jsme mluvily o tom, jak bychom mou spolupráci s Hybris obnovili. Supervize je trošku zvláštní pozice, při níž nemáte vliv na vznik a podobu jednotlivých čísel, ale poskytujete redakci a autorům objektivní zpětnou vazbu. A to je věc, kterou Hybris v tuto chvíli podle mého názoru postrádá. Stávající podoba časopisu mi připadá nudná, neschopná zaujmout ani studenty této fakulty, natož širší odbornou veřejnost.

Jakožto studentský časopis by měl být Hybris daleko odvážnější, polemičtější, dravější. A to platí napříč celým časopisem, od grafické podoby až po recenze. V současné době je Hybris spíš platformou pro praktické cvičení studentů magisterského studia než skutečným časopisem. Z recenzí mám pocit přílišné učesanosti, vylepšování jednotlivých verzí až do maximálně vypidlikané podoby, kde nechybí nic, až na osobitost a vlastní, třeba i polemický názor. Je v nich vše do detailu rozpitvané a popsané, jako podle předpisu, ale jaksi postrádám důvod, abych je se zaujetím četla. A to i od studentů, kteří mi před časem psali na seminářích docela zajímavé reflexe. Záměrně to říkám takto vyhroceně. A protože učím i na katedře činoherního divadla budoucí režiséry a dramaturgy, vím, že ani je Hybris příliš neoslovuje. A kdo by měl být jeho adresátem, když nedokáže upoutat ani v rámci DAMU? Měla by to být platforma, kde bychom si názory tříbili a konfrontovali napříč katedrami.

Myslíte, že ak by do Hybrisu mohli prispievať aj ostatní študenti KTK, (a nebola by to výhradne magisterská záležitosť) ale aj študenti iných katedier, bola by to správna cesta k jeho oživeniu?

Z předchozí odpovědi vyplývá, že ano. To, že je Hybris výstupem pro studenty magisterského studia, ještě neznamená, že do něho musí psát jenom oni. Myslím, že by měli mít pevně v rukou koncepci časopisu a redakční vedení, ale stejně tak jako v jiných médiích to nevylučuje spolupráci s širším autorským okruhem. Mohl by to být impulz pro oživení. Já vím, ono se to zvenku hrozně snadno kritizuje... :-) Ale Hybris za proměnu stojí a nabízím formou supervize svou spolupráci i pomoc. Čím víc zpětných reakcí, tím lépe.

 Snažíte sa pomáhať absolventom KTK pri uplatnení v praxi? Ako?

Jistě se snažím, ale zároveň vím, že je dnes velmi složité se v oboru uplatnit. Možností je poměrně málo. Dodávám některým médiím (např. Divadelním novinám) tipy, kdo ze studentů by pro ně mohl psát, pokud stojí o to rozšířit své autorské kruhy o mladší generaci. Ráda bych studentům pomáhala víc, ostatně v tom vidím i jednu z forem naplnění mé pozice člověka z kritické praxe.

V rámci svojej kritickej praxe vystupujete aj v rozhlase a televízii. Myslíte, že schopnosť verejne vystupovať patrí k „základnej výbave“ divadelného kritika? (V poslednej dobe sme o tom často diskutovali v súvislosti s moderovaním DISK_USE, ktoré má KTK na starosti.)

Samozřejmě. Chápu, že ne každý je veřejného vystoupení schopen, ale osvojení alespoň základních schopností k tomuto úkonu by mělo být součástí vybavení absolventa studia KTK. Měl by umět své myšlenky precizně formulovat a sdělit srozumitelnou a přijatelnou formou svůj názor. Ostatně k tomu jsou studenti vedeni na různých festivalových diskuzích, například na Ost-ra-varu. A především v rámci DISK-USE, na nichž ráda spolupracuji v roli tutora. Schopnost mluveného projevu se snažím precizovat i na svých seminářích. Každý seminář začínáme diskusí o představeních, které studenti během týdne viděli. Může se zdát, že část (a někdy i dost značnou část) semináře „prokecáme“, ale mým záměrem je od každého studenta opakovaně slyšet pohotově zformulovaný názor, protože precizaci slovního projevu a veřejného vystoupení pokládám za nesmírně důležitou.

(ďakujem, vypínam nahrávanie a ponáhľam sa von. na chodbe je skupinka študentov. v miestnosti, kde sme sa rozprávali, mal už asi pätnásť minút prebiehať seminár.)