Ale protože doba normální není a zřejmě ještě nějakou dobu nebude, sedím místo toho o půl desáté u svého notebooku a koukám na obrazovku, kde se odpočítávají poslední minuty do zahájení online koncertu anglické popové zpěvačky s kosovskými kořeny Dua Lipy, která patří v současné době ve své kategorii patrně mezi nejznámější a nejúspěšnější. Nasvědčuje tomu i enormní číslo zhlédnutí koncertu, jež činí přes 5 miliónů diváků. Odhaduje se ale i větší počet, protože na záznam se mohlo podívat více diváků najednou, jednalo-li se např. o rodinu, přátele apod. Proto některé odhady šplhají až k 8 miliónům diváků. Dua Lipa se na popové scéně poprvé zřetelněji objevila v roce 2015, kdy oficiálně zveřejnila svůj první singl New Love. Nevšimnul-li si jí člověk alespoň trochu se pohybující v popkultuře po uvedení tohoto singlu, musel si jí všimnout po vydání dalšího – Be the One, který následoval a zřejmě zpěvačku nejvíce proslavil. S další výraznou písní New Rules, jež je spolu se zmiňovanými součástí jejího prvního alba, se dostala na první příčky hned několika nejprestižnějších hudebních žebříčků. S následujícími hudebními počiny se vydala na dráhu úspěšné popové zpěvačky, což mimo jiné potvrdilo i její poslední album uvedené na jaře minulého roku s názvem Future Nostalgia, s nímž obsadila první příčky mnoha hitparád, a to včetně té české. V souvislosti s umístěním je ovšem také dlužno zmínit, že spousta dalších hudebníků kvůli pandemii odložila vydání svých alb. Například zpěvačka Rihanna, od které se nové album očekává už poměrně dlouhou dobu, se v současné době věnuje více kosmetice než přípravám nového alba. Dua Lipa tudíž měla v tomto roce přeci jenom trochu volnější cestu pro výstup na popkulturní výsluní. V posledním albu se tematicky obrací k osmdesátým letům, diskotékám, elektronické hudbě, tzv. synth -popu a propojuje je s dnešní dobou. Navíc vydala doplňkové album plné klubových remixů písní z původního alba. Na tomto albu s ní spolupracovali kromě DJ The Blessed Madonna např. Gwen Stefani, BLACKPINK, Madonna, Missy Elliott, aj. I přestože někteří fanoušci (trochu i včetně mě) možná očekávali, že půjde o skutečně živý, tedy myšleno živě přenášený, online koncert, šlo nakonec „pouze“ o předtočený záznam, který byl zveřejněn a spuštěn v jeden daný moment, aby jej mohlo sledovat co největší množství diváků. Ovšem i tak se dramaturgie záznamu přiblížila koncertním podmínkám, kdy se například zpěvačka převléká do jiných šatů a v danou chvíli ji zastupují hudební nebo taneční intermezza či pěvecké výstupy jiných zpěváků. Dua Lipa se během skoro sedmdesátiminutového vystoupení stihne převléknout hned čtyřikrát. Záznam se natáčel v obrovském londýnském nočním klubu Printworks s industriálním nádechem a online koncert již svým názvem Studio 2054, odkazujícím k bývalému legendárnímu ikonickému nočnímu klubu Studio 54 sídlícímu v New Yorku, mohl napovědět, že se bude jednat o osmdesátkový disko zážitek plný třpytek, glitrů, neonů a obří disko koule. Tvůrci si byli zároveň dobře vědomi i filmových možností, které mohou při natáčení využít. Proto se během koncertu hned několikrát proměnil tzv. aspect ratio, tedy poměr stran (šířky k výšce) videozáznamu. Začátek koncertu bylo možné sledovat v poměru 4:3, tedy v tzv. fullscreenu známém ze starých monitorů počítačů a televizí, spolu s využitím retro-estetického video filtru připomínajícím poslední dekády minulého století. Následně se při prvním intermezzu skoro nepostřehnutelným střihem změnil poměr stran do nejobvyklejšího filmového poměru 21:9. Další intermezzo odehrávající se na televizní obrazovce, kde jsme sledovali jakési schválně amatérsky natočené domácí video písně Prisoner se zpěvačkou Miley Cyrus, bylo natočeno v poměru 3:2. Poté se poměr proměnil zpět k nejpoužívanějšímu 21:9, v němž zůstal až do závěru koncertu. Osmnáct písní, mnoho tanečníků, přizvaní zpěváci (FKA Twigs, která předvádí své zdatnosti při pole dance, Angèle a Kylie Minogue, či Miley Cyrus, Elton John, J Balvin a Bad Bunny ze záznamu), oslňující světla, stroboskop, neonové barvy a neonová světla, kolečkové brusle, klubová atmosféra, rytmická hudba a občas ještě rytmičtější intermezza ozvláštněná remixy známých písní (např. I Love U So, Hung Up, Technologic, Hollaback Girl, aj.), to vše dokázalo i přes obrazovku počítače navodit atmosféru diskotékových nočních klubů, kde se „paří“ do brzkých ranních hodin a domů se odchází za svítání. (Nejednou se mi při sledování koncertu vybavil film režiséra Gaspara Noého Climax, který nejen obsahem, ale především svojí formou uvádí diváka po jeho zhlédnutí do skoro až halucinogenního stavu, kdy si divák není jistý, zda mu náhodou nedal někdo něco do pití, podobně jako tanečníkům ve filmu.) Dua Lipa bez využití lipsync či autotune a bez jakéhokoli falešného tónu zpívala naživo, přičemž se s přehledem a přesností dokázala zapojit do tanečních choreografií. V průběhu koncertu jsme prošli různými, i jakýmisi „zákulisními“ prostory londýnského klubu, přes uměle vytvořený červený pokoj s televizí, gaučem a obrazy, či klubem, kde byla hlavní DJkou zmiňovaná The Blessed Madonna. V závěru jsme se opět vrátili na místo, kde koncert úspěšně začal, aby zde mohl velkolepě uprostřed exploze třpytek skončit. Jediné dvě věci koncertu chyběly. První bylo mluvené slovo, tedy nějaká vřelá promluva k nám, divákům/ fanouškům, která je na koncertech většinou jakýmsi milým momentem, nesplete-li si zpěvák či zpěvačka město nebo zemi, ve které vystupuje. A druhé, co chybělo, byl „nečekaný“ přídavek! Je 22:40 a já neutíkám totálně ohlušen na metro, aby mi ujelo před očima a já i tak musel deset minut čekat na další a cpát se do něj s přívalem fanoušků. Místo toho zavírám notebook se vzpomínkou na několik velkých koncertů, kterých jsem se účastnil. Alespoň mi nikdo nezacláněl ve výhledu mobilem, na který by si celý koncert nahrával. Nekonečné množství jedniček a nul, co pobíhají v mém počítači a všude možně v elektronických přístrojích po světě, mi dokázalo zprostředkovat příjemný audiovizuální zážitek na pomezí koncertu a dlouhého videoklipu. Přeci jenom ale ta klubová party vypadala v souvislosti s dnešní dobou jako z naprosto jiného světa. «