Loňská rubrika Dialogů se věnovala výhradně herectví a jeho výuce na DAMU. Letos bychom se chtěli zaměřit na tvorbu studentů scénografie a pevně věříme, že se znovu objeví podnětná témata k diskusi. Otázky, které jsme pro tento rok sestavili, se pokoušejí zmapovat především tři okruhy – způsob a metodiku výuky na DAMU včetně rozdílů, které jsou dány zaměřením na činoherní a alternativní divadlo, dále samotnou tvorbu scénografů, a v neposlední řadě přesah scénografie do jiných uměleckých odvětví. Přitom právě tento v posledku zmíněný přesah scénografie bývá často i předmětem mnohých sporů o hranicích scénografie jako divadelního oboru. Jak tuto problematiku vnímají sami tvůrci?
V tomto čísle uveřejňujeme anketu se studenty DAMU z Katedry scénografie a z Katedry alternativního a loutkového divadla – oboru scénografie. Příště bychom se rádi obrátili na absolventy těchto kateder a v posledním čísle školního roku chceme oslovit pedagogy.
V čem se podle vás liší studium scénografie na KS a na KALD, a proč jste si vybral/a právě vaši katedru?
Kateřina Bartošová (KALD, 1. ročník MgA.): KALD mi nabízí možnost experimentovat s různými uměleckými formami a s nimi rozvíjet řemeslnou zručnost.
Lucie Wildtová (KALD, 3. ročník BcA.): Přesto, že naše katedry vycházejí ze stejného zaměření, nejsme na škole nikterak propojeni, takže se vyjádřím jen k hlavnímu rozdílu. Klasická scénografie je zaměřena hlavně na inscenace v kamenném divadle, připadá mi hodně řemeslná a to myslím i v pozitivním slova smyslu. KALD je poněkud víc otevřený, těkající mezi alternativními přístupy, loutkami, site-specific aj. přístupy.
Jana Morávková (KALD, 2. ročník BcA.): Katedru KALD dialogy jsem si vybrala kvůli alternativnímu přístupu k divadlu, včetně divadla loutkového, divadla masek a divadla objektů. Je zde kladen důraz na individuální přístup a zároveň na společnou tvorbu v inscenačním týmu. Za zmínku stojí i nová vlna mladších pedagogů. Tato katedra zažívá momentálně velice zajímavou proměnu.
Dominika Lippertová (KS, 1. ročník MgA.): Studium scénografie na KS podle mého spočívá v naučení se určitého specifického myšlení, osvojení si výtvarných technik natolik, aby byl člověk schopen kresbou/malbou sdělit, co potřebuje. Při studiu na KS si projdete klasickou činohrou, operou, pracujete především s texty klasiků a velikánů jako Shakespeare, Moliére, Čechov… Naučíte se zde i základní způsoby technologie. Vybrala jsem si tuto katedru, protože jsem na začátku měla pocit, že je více obecná než KALD.
Ján Tereba (KS, 3. ročník BcA.): To by bylo k části otázky týkající se KS. O studiu na KALDu nevíme vůbec nic, protože komunikace mezi katedrami neexistuje (výjimkou jsou projekty vznikající na bázi kamarádských vztahů). Je škoda, že katedry nemají víc propojený systém výuky, studenti tak přicházejí o jinou důležitou perspektivu pohledu. Na KS jsem se dostal jako zatoulaný pes.
Tereza Gsellhöferová (KS, 1. ročník BcA.): Katedru scénografie jsem si vybrala, protože bych v tomto oboru chtěla mít jistý základ. Myslím, že je důležité seznámit se nejdřív s tradičnějšími postupy (jak uměleckými, tak technologickými) a teprve pak experimentovat. Se studiem na KALD nemám zkušenosti, ale předpokládám (například podle toho, co jsem slyšela o novém bakalářském programu), že takto alternativní přístup bych docenila až po nějakém čase a více zkušenostech, ne na začátku svého studia tohoto oboru. Tím, doufám, také trochu nepřímo odpovídám na otázku, v čem spočívá studium na těchto katedrách. Po prvním měsíci studia si názor ještě stále utvářím.
Dafné Aidoni (KS, 2. ročník MgA.): Katedra scénografie na DAMU je součástí Akademie múzických umění, která byla založená v roce 1946. Domnívám se, že je důležité, kdy byla založena, protože z toho vychází, že se nejedná o novou instituci, že má za sebou desítky let zkušeností. Zároveň, je pro mě zajímavé, že byla založená po 2. světové válce, v období velkých sociálních změn. Protože studuji program v angličtině, mám bohužel velmi malé zkušenosti s fungováním ostatních oborů – právě kvůli jazykové bariéře. Ale také sleduji, jak se moji profesoři zajímají o vývoj divadla v mezinárodním měřítku. Jsou stále aktivní a tvořící profesionálové, kteří nám neváhají předat během přednášek a konzultací své zkušenosti. Což je pro mne velmi užitečné, protože divadelní svět je něco, s čím nejsem ještě plně seznámena v celém svém měřítku (to se týká zejména velkých divadelních produkcí). Vybrala jsem si tuto katedru, protože v Řecku momentálně takový studijní program není. V mé zemi je možné studovat scénografii pouze jako specializaci na Akademii výtvarných umění. Není totiž řádným oborem (na veřejných školách) a ani není nijak propojena s divadelními akademiemi. Nemám moc ráda ani britský studijní model, myslím si, že se příliš soustředí na design a na rychlou tvorbu inscenací. Proto jsem si škrtla ze seznamu také Anglii. Hodně mých známých, kterým věřím, mi vyprávělo o studiích na DAMU, ale v době, kdy oni studovali, ještě nefungoval studijní program v angličtině. Nakonec jsem se rozhodla do mezinárodního programu na DAMU přihlásit. A i když jsem toho příliš o DAMU nevěděla, velmi mě zaujal studijní plán uvedený na internetových stránkách.
Na čem přesně je pro vás založena příprava scénografické koncepce? Kterým kreativním směrem vás vaši profesoři vedou? Je základem vašeho konceptu téma inscenace nebo spíše dramatický text?
Kateřina Bartošová: Vycházím z toho, čemu se chci věnovat, a to jsou loutky ve filmu. Nejprve hledám vhodný námět a následně vymýšlím adekvátní výtvarné ztvárnění, způsob výroby a celkovou koncepci scény.
Lucie Wildtová: Příprava se odvíjí od zadaného tématu. V rámci jednoho semestru je zvoleno téma, na kterém pracuje individuálně každý z ročníku, to nabízí možnost konfrontace s jinými nápady a úvahami, což rozvíjí debaty a napomáhá k tomu, aby byl náš úhel přemýšlení více flexibilní. Co se týká našich vedoucích, snaží se o rozvinutí individuality a každý má trochu jiný přístup. Takže nějak paušálně je shrnout do jedné věty nemohu, ale myslím si, že se snaží nám nechat prostor pro vlastní postoj k úkolům, snaží se pomoct a poradit, ale rozhodně nás nevedou za ručičku. V průběhu studia se dostáváme k mnoha zajímavým materiálům, které nás inspirují a které se mohou stát pro nás například i hlavním tématem celého semestru a nemusí to být zrovna dramatický text.
Jana Morávková: Příprava je založena na prostudování textů nebo tématu do hloubky. Nalezení zajímavých dramatických situací, jejich vizuální ztvárnění, hledání inspiračních zdrojů a další rozvíjení projektu společně v celém týmu. Profesoři zde fungují jako určitá supervize. Upozorňují na nefunkční návrhy, kladou kritické otázky a naopak pomáhají rozvíjet dobré prvky, s kterými přicházíme. Celý tento proces je pro nás velice důležitý. Dominika Lippertová: Obojí. Scénograf musí samozřejmě najít hlavní téma hry, a pak vytvořit scénografii, která splňuje všechny podmínky textu. Musí vymyslet proměny mezi jednotlivými obrazy a ukázat na storyboardu, které dramatické situace jsou pro hru a pro pohled samotného scénografa důležité.
Ján Tereba: Příprava začíná čtením dramatického textu, pak následuje hledání inspiračních zdrojů, analýza textu z pohledu režiséra, řešení dramatických situací (storyboard). Ne vždy je ale zadáním dramatický text. Často je to třeba literární předloha, poéma, balet, opera nebo taky architektonické/ koncepční řešení výstav či zahájení veřejných slavností, třeba Olympijských her. To v případě, že se jedná o akademický úkol. S pedagogy konzultujeme zadání dvakrát týdně.
Tereza Gsellhöferová: S přípravou scénografické koncepce zatím moc nemám zkušeností. Úkoly, které jsme během prvního měsíce dostávali, byly spíše abstraktního charakteru. První konkrétní text nám byl zadán nedávno, takže teprve hledám způsob, jak ho uchopit.
Dafné Aidoni: Podle mě je uvedení nové inscenace z pohledu scénografa ve výsledku umístění dramatického textu do nového prostorového kontextu. To ale neznamená „správný“ nebo „běžný“ prostor, ale jedná se o vytvoření prostoru s hlubšími významy a odkazy, než jsou ty viditelné a popisné. Tento přístup zahrnuje hlubší porozumění a analýzu dramatického textu, a samozřejmě také jeho interpretaci, protože nakonec je scénografova práce stejně vysoce osobní. Naši profesoři mají jasnou vizi, jak a kudy nás vést, ale obecně je možné říci, že akceptují naše návrhy, „čtou“ v našich kresbách (jako v knize mezi řádky), vybírají elementy, které jsme navrhli, a nabízí jejich rozvoj a vyzdvihují je, takže jim také můžeme lépe porozumět. To platí pro konzultace našeho hlavního předmětu. Tento rok (II. roč. MgA) je většina lekcí věnována našemu magisterskému projektu, kdy nám profesoři pomáhají vyjádřit téma z více hledisek zároveň. Pokud nepracujeme s režisérem, musíme vytvořit sami celý koncept inscenace. Jediným materiálem, který v té chvíli máme, je dramatický text. Musíme tedy začínat od něj. V něm je někde obsažena základní myšlenka. Procházím text znovu a znovu, vyhledávám již uvedené dialogy inscenace a cokoliv, co text mohlo rozvinout. Samozřejmě také historické reálie a kontexty, které jej formovaly. Vždy se snažím také najít odkazy na současnost. Většina textů, se kterými jsme na DAMU pracovali, mě vedla k návrhu jejich inscenování v moderním kontextu (tím myslím, bez historických reprodukcí kostýmů a rekvizit). Ale základem je replika z textu, která mi zpřítomní emoci, ze které pak mohu vycházet.
Jakým způsobem probíhá vaše práce – v jakých fázích a jakým způsobem vstupujete do inscenačního procesu?
Kateřina Bartošová: V inscenačním procesu působím vlastně od počátku, jelikož na svém projektu pracuji už od námětu.
Lucie Wildtová: Je složité na tuto otázku odpovědět nějak hromadně, protože každý má ke své práci jiný přístup. Také se to odvíjí od zadání našich učitelů, které se pohybuje od klasické loutkově podané pohádky přes operu ke coolness dramatu. Pokud naším výstupem má být na konci semestru představení, začínáme obvykle již ve spolupráci s režisérem a posléze herci. Tento od začátku úzký kontakt mě osobně velmi vyhovuje.
Jana Morávková: Do inscenačního procesu vstupuji s určitou představou, která je vizuálně ztvárněná. Dále se práce vyvíjí v týmu, kdy všichni spolutvůrci vzájemně přicházejí s dalšími nápady. Vzniká společný proces tvorby celé inscenace.
Dominika Lippertová: Způsob mého vstupu do inscenačního procesu záleží na typu inscenace a většinou na nárocích režiséra, se kterým pracuji. Záleží také na typu inscenace. Na KS studenty připravují především na práci pro kamenná divadla, kde se návrhy odevzdávají do dílen, takže musí být celý scénografický projekt hotov dopředu. Setkala jsem se ale i s projekty, které neměly pevný text a celá inscenace vznikala především při zkouškách a při práci s herci. Podle mě by měl scénograf stát na počátku celého procesu. Nejprve spolu s režisérem pracuje na koncepci inscenace a pomáhá ji převést do reality. Zatímco režisér komunikuje v počátku vzniku inscenace slovy, scénograf musí vlastně od začátku pracovat s reálnými věcmi. Prostor je daný, scénograf nemůže nakreslit na papír něco nereálného. Práce scénografa ale nekončí tím, že odevzdá navržený projekt ve formě výrobních dokumentů a výtvarných návrhů do dílen a krejčovny. Scénograf musí vlastně neustále komunikovat všemi možnými prostředky a komunikuje nejen s režisérem a s lidmi z dílen/krejčoven, ale i s herci, produkčním… Zároveň musí vybírat materiály a často je i nakupovat, protože jen on tuší, co od daného materiálu potřebuje.
Ján Tereba: Dostaneme text vybraný a upravený režisérem a dramaturgem. Pak jsou to sezení s režisérem a dramaturgem, na kterých se text analyzuje, nějaké prvotní nápady, vize prostoru a dramatické situace, pak zkoušení v prostoru. Scénograf by měl režisérovi nabídnout další úhel pohledu, další způsob uvažování – především vizuální.
Olga Macutkevič: Dodám, že seznam postupu vypadá přibližně takhle: • Text/scénář • Analýza dramatických možnosti textu (hudby, pohybové kompozice) a reálních možnosti prostoru divadla, ve kterém představení bude probíhat (technické vybavení scény, propadla, tahy, světelní park atd.) • První návrhy celkové koncepce scénického prostoru a kostýmů • Konzultace s režisérem a vedoucím pedagogem a následující korekce návrhů • V podstatě základní projekt scénických dekoracía kostýmů má byt připraven do první čtené textu hereckým souborem, a realizován měsíc před premiérou, ale aspoň v studentském divadle se to nestává, protože všechno, včetně úprav textu, často zůstává v pohybu do posledního okamžiku. Režisér má také právo zrušit již realizovanou scénografickou koncepci (hotové dekorace a ušité kostýmy), pokud si myslí, že to hlavní myšlence inscenace prospěje (to se stává v DISKu také docela často). • Další návrhy a nekonečné konzultace/schválení finální varianty návrhů scény a kostýmů • Tvoření makety scény • Rýsování výkresů konstrukcí scénických dekorací (nárys, půdorys, bokorys, případně specifické detaily, spoje), jejich umístění a proměny v prostoru jeviště (půdorys, bokorys) • Realizace kulis a kostýmů (jak hodně z toho udělá sám scénograf a co nechá na mistrech z dílen i krejčovny, zaleží na tom, kolik je času, peněz, zručnosti a nervů). Malý rozpočet znamená hodně manuální práce pro scénografa. Tahle část přípravy inscenace je hnusně vyčerpávající a s uměním má málo společného (sekáče, bazary, shánění různých látek, nábytku) Jedná se o hledání vhodných materiálů (třeba podlahových krytin) a rekvizit se snahou šetřit peníze. • Občas je také scénograf odpovědný za veřejnou vizuální reprezentaci představení, které realizuje (navrhuje reklamní plachtu, plakát, program, dělá fotografie) ale není pravidlem, že to musí zvládat. Já rozhodně nejsem dobrý designer.
Tereza Gsellhöferová: Jak už jsem výše uvedla, s dramatickým textem teprve začínáme pracovat. Jsme v takové první fázi, kdy text znovu a znovu pročítáme. Výsledkem toho jsou skicy dramatických situací, které mají samozřejmě do konečného řešení ještě daleko.
Dafné Aidoni: Nejvíce práce mi zabírá výzkum, který souvisí s prvotními idejemi, nápady konceptu. Většinou na žádné z nich nejprve neulpívám. Často některé z nich měním, ale stále se zřetelem na základní témata a pocity, a mnohokrát pročítám dramatický text. V určité chvíli se posbírané informace a nápady v mé mysli začínají spojovat dohromady jako puzzle. To když začínám konkretizovat nápady kresbou a tak nacházím více detailů scén – v této části procesu se objevují ještě stále další. Protože nejsem příliš zručná v kresbě, častěji pracuji s modelem scény, ale abych nějaký vytvořila, potřebuji materiál, se kterým mohu začít. Naneštěstí naše studentské projekty nejsou nakonec uvedeny, ale předpokládám, že se inscenační koncept v praxi od finální koncepce ještě hodně změní, a to z mnoha různých důvodů (např. finanční rozpočet).
Tvoříte výhradně divadelní inscenace nebo se podílíte i na dalších projektech (performance, instalace, visual show…)?
Kateřina Bartošová: V magisterském studiu bych se chtěla věnovat specifické formě loutkového divadla, ale do budoucna se nebráním spolupracovat na projektech různého charakteru.
Lucie Wildtová: Pokud budu hovořit za náš ročník, tak naše tvorba sahá k různým odvětvím výtvarného umění. Spolu vymýšlíme objekty do parku oblasti tmavé oblohy na Jizerce v Jizerských horách, účastníme se výstav a performance, spolupracujeme na představení do DISKu a jiných divadel. Jedním z hlavních témat bývají autorská představení, na kterých spolupracujeme s režiséry z našeho ročníku. Dále spolupracujeme i s Katedrou pantomimy z HAMU, nebo s tanečníky a studenty z projektu Erasmus.
Jana Morávková: Momentálně pracuji na pohádce, která by měla být spíše vizuálním představením. V minulém semestru jsme měli takové zadání práce, výsledkem kterého byla společná instalace a performance v prostoru galerie UFFA v Trutnově. V budoucnu mě dialogy čeká společná výstava, workshop. Tím ale nechci naznačit, že bych se snad někdy chtěla klasické inscenaci vyhýbat.
Dominika Lippertová: Momentálně jsou všechny mé projekty divadelní inscenace. Ale samozřejmě někteří moji kolegové navrhují koncepty hudebních vystoupení, interiéry restaurací, výstav, apod.
Ján Tereba a Olga Macutkevič: Podílíme se i na jiných projektech (výstavy, koncerty, atd).
Tereza Gsellhöferová: Za svoje krátké studium jsem si zatím moc praxe neužila. Ta, doufám, teprve přijde. Zatím se nedá mluvit o nějakých divadelních inscenacích. Ale nedávno nás první ročník Katedry produkce požádal o spolupráci při přípravě vánočního večírku, což vypadá na naši první příležitost projevit se mimo ateliér. (Pozn. redakce: Vánoční večírek DAMU se bude konat 7. prosince v divadle DISK.)
Dafné Aidoni: Většinou pracuji na divadelních projektech, ačkoliv někteří mí spolužáci také spolupracují na tanečních inscenacích. Myslím, že je možné, aby i jiný druh představení byl uznán jako studentský projekt, ale není podle mne vhodné, aby performance nebo visual shows (pokud správně rozumím, co tím myslíš) byly součástí našeho studijního plánu. Osobně mě více zajímá porozumět a procvičit se ve spojování dramatu a jeviště (prostoru, designu, vizualizaci), takže mě instalace a visual art zas tak nezajímají.
Představení je něco jiného. Je to divadlo se základními elementy, jako je dramatický čas a jevištní akce. Pokud se zajímáš o moje zkušenosti obecně, mimo DAMU, tak jsem pracovala na tanečním představení v Řecku ještě před tím, než jsem sem šla studovat. Také jsem se podílela na návrzích a tvorbě kostýmů pro představení Teatru Novogo Fronta Causa Fatalis, což je zatím nejblíže k typu divadla, kterým bych se chtěla zabývat. Ale přesto vnímám studium „běžného činoherního“ divadla jako nezbytný základ práce, po jehož absolvování budu připravena na jakýkoliv divadelní úkol.