Vyhodíš ho dveřmi, vrátí se ti oknem… Jak si jistě mnozí z vás všimli, do centra města se vrátilo pouliční umění. Vzhledem k poloze naší alma mater mu nelze uniknout, obzvlášť když je přímo před DISKafé tak pěkný plácek, který je v porovnání s okolními dokonce i poměrně prostorný. Povolení vešlo v platnost prvního března; tím dnem se spustil tzv. zkušební rok, během kterého mohou všelijací umělci bavit (a samozřejmě i kasírovat) kolemjdoucí turisty. Problém je v tom, že tito pouliční kejklíři, muzikanti, kouzelníci a jiní musí skutečně vykonávat nějaké to „umění“, čili nesmí žebrat nebo vyvolávat pocit lítosti. Posoudit, zda se o umění jedná či ne, mají na starost strážníci – jsou k tomu oprávněni, což je situace poněkud úsměvná, že? Samozřejmě kvůli této skutečnosti vznikají už nyní velmi komické situace. Jedna taková se udála minulý měsíc, kdy strážci zákona udělali přítrž s levitujícími iluzionisty, kteří se vznášeli ve vzduchu díky důmyslnému sedátku (to samozřejmě vidět nebylo). Turisti z nich byli nadšení a ani já se neubránila tomu zastavit se a zapřemýšlet nad tím, jak jen tohle kouzlo funguje. Nicméně proč že tito iluzionisté, tedy podle strážníka Martina Langa neumělci, museli svého levitování zanechat? Své důvody sdělil strážník redaktorům portálu iDnes.cz: „Když nemá ten člověk kytaru nebo jiný nástroj nebo třeba nedělá alespoň velké bubliny, ale jen sedí a předstírá, že levituje, tak to podle mě žádné umění není. Spíš žebrání o peníze.“1 Jak jednoduché. Odborníci přes umění se mohou jít tím pádem klouzat, společnost již jejich služby evidentně nepotřebuje. Ale protože věřím v happy endy, už nyní se těším na moment, kdy se v Karlově ulici iluzionisté objeví znovu a aby zabránili případnému vyhoštění, budou na svém kouzelném sedátku hrát na kytaru nebo třeba foukat bubliny.

1http://zpravy.idnes.cz/levitujici-mladiky-z-centra-prahy-vykazali-straznici-pfn-/domaci.aspx?c=A121002_1835795_praha-zpravy_sfo; 6. listopadu 2012