Pan Jezevec žije v poklidu ve své noře a sní si o lepším životě. Životě, který by byl plný umění, životě, který by byl plný divadla. Po nocích se při svitu svíček učí Cyranovy monology, protože kdo jiný by byl podobnější jezevci s dlouhým čumáčkem? Vždyť přece každý ví, že: „velký nos velkého ducha značí!“ Atak začíná pouť Pana Jezevce nejenom za štěstím, ale především za jeho velkým snem stát se hercem.

Martin Máj a Karel Czech, scénáristé, režiséři filmu a především výtvarníci, dokázali naivním způsobem vyjádřit základní problémy člověka, který po něčem touží. Člověka, který nechce žít jenom ve stereotypu honby za materiálními věcmi, za potravou. Celý příběh je rozdělen do dvou světů. První je lidský, druhý zvířecí. Lidský svět je pro zvířátka v lese tajemný a nedostupný. Tento fakt se ve filmu nejvíce znázorňuje v okamžiku, kdy se Pan Jezevec setkává s houbaři, skutečnými lidmi - herci, z nichž vidí pouze jejich rozmazané nohy. Zato obyvatelé lesa jsou každý originál. Každý má díky práci vodičů loutek svou jedinečnou zvířecí chůzi. To je podpořeno dokonalou mimikou loutek. Žvýkání, pohybování pusou, zívání, přivírání očí. Malé detaily, které ale vytvořily iluzi skutečného lesního života. Film Pan Jezevec měl premiéru 8. listopadu v divadle DISK. Výběr místa se zdá na první pohled poněkud zvláštní. Důvodů, proč tvůrci vybrali právě tento prostor, může být několik. Ať už ale byly pohnutky jakékoliv, faktem zůstává, že téma filmu je veskrze divadelní. A právě prostor DISKu podpořil celkovou atmosféru a dodával premiéře cosi navíc. Vždyť kde jinde se řeší otázka cílů a snů začínajícího umělce? A právě tento umělec, Pan Jezevec, se všude kolem sebe setkává s absolutním nepochopením. Nejenom u lidských návštěvníků lesa, kteří chtějí, aby hrál něco veselejšího, co by je mohlo pobavit, ale i u zvířátek, kamarádů. Nikdo z nich nevěří jeho snům, považují jej za šaška, který si jenom hraje a nepracuje. Protože pracovat znamená automaticky vykonávat činnosti, které toho dotyčného nebaví, nudí ho, někdy i znechucují, ale je to zkrátka povinnost. Jinak to přeci nejde. Nejde žít, jde jenom přežívat. Ještě že je tu alespoň Jelen se svým Krmítkem, kde si všichni po náročném dni mohou odpočinout a pobavit se o nesmyslech, zasmát se otřepaným vtipům a psychicky se připravit na další z mnoha nudných dní ještě nudnějšího života. Pan Jezevec se snaží naplnit tuto prázdnotu všedních dní po svém. Rád by byl hercem, hrdinou, který od- 32 reflexe hazuje svůj širák v dál. Jeho otec, starý pan Jezevec měl kdysi podobný sen. A i když ho všichni odrazovali od složité cesty přes dálnici, odkud se ještě nikdo živý nevrátil, vydal se plnit si přání. Svému synovi zanechal jenom tajemný vzkaz ze světa lidí. To ještě více přesvěd- čilo mladého Jezevce o tom, že jeho život bez divadla prostě nemá smysl. I když se pokoušel být jako všichni ostatní, i když zničil úplně všechno, co ho s divadlem spojovalo, přesto se nemohl vzdát touhy jednou hrát celého Cyrana před publikem, které umění skutečně rozumí. Posledním pokusem patřit do světa zvířat bylo krátké představení, na které pozval pár svých kamarádů. Celou noc se ve své noře učil monolog, věnoval tomu všechnu svou energii a sílu. V den D. netrpělivě za oponou šmíroval publikum, poslouchal, o čem se baví, kolik jich přišlo, jestli se těší tak, jako se těší on sám. Opona se otevírá, herec vchází na jeviště a vydává ze sebe úplně všechno, co jenom jezevec ze sebe může vydat. Nevnímá diváky, kteří si povídají, nevnímá ani hlasité zívání. Teď je ve svém vysněném světě, kde je všechno podle jeho představ. On je hrdina. Poslední nádech, poslední věta, poklona a... Potlesk? Nikdo nepochopil Cyrana, nikdo nepochopil Jezevce. Všechno úsilí bylo zbytečné. Diváci odchází pít a baví se o každodenních problémech. Představení je zapomenuto. A tak zbývají dvě možnosti. Buď Jezevec navždy zapomene na svůjsen a bude přežívat jako všichni ostatní, nebo překročí hranici mezi světem zvířat a světem lidí. A protože Pan Jezevec ví, že honba za potravou je důležitá, ale že dů- ležitější je potrava duchovní, vydá se cestou druhou. Co na tom, že vás všichni odrazují, co na tom, že se zdá nemožné uskutečnit vlastní přání. Možná se přeci jen najde nějaký způsob, jak svůj život naplnit smyslem.

A proto vylezte ze své nory, pane Jezevec, a zvolte si nejpohodlnější cestu směr splnění svých snů.