Zkoušení scénického čtení

Zkoušení scénického čtení s babičkami je občas potíž, ale vždycky velká legrace. Můj krásný svět je hrou o zahlcování se věcmi, o falešném krásnu, které je nutno zničit. Budíkem na poličce je potřeba hodit o zem, sklenička se musí upustit tak šikovně, aby se rozletěla alespoň na deset kousků. Problém nastává, když je potřeba zahodit ji i se zbytkem jejího obsahu. Pro nás mladé, zhýčkané a plýtvající není totiž takový problém vylít na zem trochu „vody z meruněk“, která postavám hry stejně nechutná. Když ale oranžová tekutina chutná té, která postavu hraje, měla by ji přece před rozbitím rychle a nepozorovaně dopít, aby se neplýtvalo, ne? Divadelní fikce se mísí s realitou a pro nás je někdy těžké pochopit, jak by postavy o dvě generace starší na nastalou situaci skutečně reagovaly. Co naplat – držíme se textu. A naše tři herečky z Univerzity třetího věku k tomu nakonec přimějeme taky. Střepů je dost a znamenají, že to dobře dopadne.