O tom, že festival Zlomvaz je skutečně multižánrovou, pestrou a specifi ckou kulturní akcí, svědčí třeba i fakt, že se na něm může publikum setkat s hudebními nástroji, které pro něj do té doby byly exotické nebo dokonce zcela neznámé. Student 3. ročníku HAMU Oleg Sokolov a jeho spolužáci představili čtvrtečním návštěvníkům La Fabriky marimbu a vibrafon.
Koncert se měl původně konat ve Slévárně, ale nakonec byl přesunut přímo do baru, kde v podvečer navázal na odpolední vystoupení tří improvizátorů z brněnské JAMU, kteří si říkají Ensemble 308. V poměrně velkém, nezaplněném prostoru s vysokým stropem se záhy stihla vytvořit velmi subtilní, komorní atmosféra. Návštěvnost sice rozhodně mohla být větší, důležité však je, že ti, co se podívat přišli, si koncert užili s velkým zaujetím a soustředěností. Pět skladeb, jejichž autory jsou perkusionisté jako Earl Hatch či Nebojsa Jovan Zivkovic, odehráli vedle Olega Sokolova další tři studenti pražské HAMU Klára Andrlová, Miroslav Vytiska a Karel Vrtiška. Ani hudebních nástrojů nebylo na pódiu málo; kromě vibrafonu, marimby a klasické bicí soupravy také klavír. Nesmím zapomenout na rytmickou etudu na kufr, která připomínala hru malého děvčátka s maminčinou kosmetickou taškou, jen s tím rozdílem, že Klára Andrlová vytahovala místo rtěnek či řasenek různé improvizované nástroje a paličky. Pro ty, kteří se s názvy „marimba“ či „vibrafon“ setkávají poprvé, lehká teoretická odbočka: marimba je podlouhlý bicí nástroj, na který mohou zároveň hrát až čtyři lidé a jehož rozsah je pět oktáv. Pochází z Afriky a do Ameriky byl přivezen černými otroky. Zvuk se tvoří údery paličkami do dřevených destiček podobných klaviatuře. Vibrafon, sestrojen ve 20. letech v Americe, vypadá obdobně, ale zvukovými tělesy tu jsou kovové plátky různé délky.
Prostor baru La Fabriky má velmi zvláštní akustiku a hudba jej hned od prvních tónů zcela naplňovala a rozechvívala. V prvních dvou skladbách na marimbu a poté na vibrafon se představil Oleg Sokolov sólo a okamžitě překvapil svou elegancí, obratností a hbitostí rukou, přičemž nevyužíval vždy jen dvě paličky, ale často i dvě dvojice paliček naráz. V dalších skladbách pak zahrál společně se svými spolužáky, nejdříve v duu a následně v triu s bicí soupravou. Něžné pasáže až fi lmové povahy střídaly pasáže agresivnější, rytmicky naprosto precizní, jako by byl na pódiu vyprávěn příběh. Když posluchač zavřel oči, některé souzvuky mu mohly evokovat plynulost a klid slévajících se řek nebo splétajících se pramenů vlasů. Přitom mě koncert i přes svou intenzitu překvapil tichostí, v baru bylo slyšet každé slovo.
Vrchol podvečera představovala Lisztova Uherská rapsodie č. 2 v podání Olega Sokolova na marimbu a Karla Vrtišky na klavír. Pokaždé, když slyším tuto skladbu naživo, nemůžu se ubránit vzpomínce na klaunské číslo klavírního komedianta Victora Borga. Originalitu ale nepostrádali ani studenti HAMU se svou verzí, oba nástroje se po celou délku rapsodie neotřele a často i vtipně doplňovaly. Škoda jen, že na poslední vystoupení hudebního čtvrtka v La Fabrice už nedošlo, Tomáš Kačo musel kvůli zánětu šlach svůj klavírní koncert zrušit.