Jeho revírem je počítačová učebna a tempo jeho připojení je vražedné. Jméno Jakuba Kavana zná na půdě DAMU téměř každý, ale přesto je zahalené tajemstvím jedniček a nul. V rozhovoru, který se příznačně odehrával jen po emailu, se dozvíte, kudy vedly kroky správce IT a virtuálního nástěnkáře školy do Karlovy ulice. Kudy vedly kroky správce IT, virtuálního nástěnkáře školy a autora záznamů absolventských představení až do Karlovy ulice? Po kolika letech se odvážil do DISKu, kolik plechovek Semtexu skrývá jeho kancelář a proč je tak trochu "černou ovcí rodiny"? 

Pro mě (a věřím, že nejen pro mě) jsi takovým strážným andělem DAMU – může se sice zdát, že stojíš v pozadí, ale moje představa je taková, že den bez tebe by znamenal zhroucení celé školy, potažmo celého internetu a hned vzápětí vesmíru :)! Jaká byla vůbec tvá cesta na DAMU?

Je zajímavé, že tato „fáma“ je docela rozšířená po celé fakultě, a to jak mezi studenty, tak i mezi zaměstnanci… :-) Nevím, kdo s tím začal a těžko se to podaří zjistit, ale samozřejmě tomu tak není…

Má cesta na DAMU byla celkem nečekaná. Po škole jsem začal pracovat na živnosťák v IT, a kdyby po mě nezatoužili vojáci, nejspíš by u toho i zůstalo a o DAMU bych dál neměl ani ponětí. Nicméně vojáci si mě povolali, modrou jsem nedostal, a jelikož jsem na vojnu nechtěl, zkoušel jsem hledat civilku. Rodiče nakonec přes svoji známou (která pracuje na HAMU) zjistili, že počítačové centrum na rektorátu hledá nového civilkáře. Dostal jsem na výběr, zda bych chtěl dělat tam nebo sám na DAMU. A já si zvolil DAMU, aniž bych přesně věděl, do čeho jdu. Bylo pondělí 17. února 2003, když jsem sem prvně vstupoval s tím, že to bude na rok a půl. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že tu zůstanu dodnes.

Na DAMU jsi tedy jedenáct let, za tu dobu se zde prostřídalo nejen několik studentských ročníků, ale změnou prošlo i vedení. Je pro tebe tahle proměna patrná? 

Dosavadní změny, které zde proběhly, se mě zatím víceméně nedotkly. Každé vedení, stejně jako každý ročník, má své, ale se všemi jsem zatím vycházel a doufám, že tomu tak bude i nadále… :-)

Dá se říct, že ti nějaký studentský ročník přirostl k srdci více než ostatní? 

Těžko říct, jestli mi nějaký konkrétní ročník zůstal v paměti více než jiný, spíš si zpětně vybavuji určité jednotlivce/představení/události/akce apod. Namátkou „legendární“ Zlomvaz 2007 na Pustevnách, první Zlomvaz s barem na střeše DISKu (on vlastně každý Zlomvaz stojí za to… :-)), Lanostory na Klínovci, PQ/Scénofest a spousta dalších… Samozřejmě jsem tu zažil také nejrůznější "šílenosti" se studenty, ale i zaměstnanci. Nebudu je však uvádět, protože by ještě mohly někomu uškodit (a že jich za ty roky nebylo málo... ;-)

Na facebookové stránce DAMU si často "stěžuješ", že na škole někdo něco ukradl, nevrátil, rozbil... Zároveň plníš jakousi funkci virtuálního DAMU nástěnkáře a sdílíš nejrůznější nabídky spolupráce. Je to tvá dobrá vůle, nebo pracovní náplň? Berou tvou práci studenti a pedagogové jako samozřejmost, nebo se ti za ni dostává dostatečného ocenění?

Zmiňovanou uzavřenou facebookovou skupinu jsem zakládal před lety právě jako takové uzavřené místo, kam by se mohly dávat informace určené pouze pro tento okruh lidí. Jde například o pracovní nabídky, konkurzy, zajímavá výjimečná představení, akce studentů, ale i zprávy ze školy, které by studenti měli vědět, i když nejsou tak podstatné, aby se všem zasílaly emailem. Vzhledem k tomu, že na DAMU je Facebook značně rozšířený, tak mi to tehdy přišlo jako vhodné řešení. A zdá se, že se docela ujalo. Samozřejmě to není má pracovní náplň, ačkoliv to někteří už tak berou. Dělám to, jak ty říkáš „z dobré vůle“, neboť tu jednoduše nic podobného nebylo a není a sám jsem něco takového potřeboval pro příležitostné předávání informací studentům. Máš bohužel pravdu, že v poslední době si tam často „stěžuji“ na to, co studenti udělali, resp. neudělali. Je to místo, kde je velká šance, že si to dotyční přečtou a třeba s tím v ideálním případě i něco udělají, případně to dotyčné osobě sdělí. Připadá mi, že dříve bývali studenti zodpovědnější a spolehlivější, a přitom tu toho paradoxně měli k dispozici podstatně méně (početně i funkčně)…

Nemrzí tě někdy (třeba když pomáháš zoufalým studentkám, které jsou rády, že zvládnou zapnout notebook, s tak jednoduchou věcí jako je nastavení wifi), že nepracuješ v ryze "ajťáckém" prostředí?

S tím problém opravdu nemám, spíš naopak. Kontakt se studenty - a díky tomu i různorodost práce, ke které se dostanu - je to, co mě pořád hodně baví. Za ty roky jsem se tu díky tomu už naučil spoustu i „ne-ajťáckých“ věcí, které jsou tady často potřeba.

Jaký je vůbec tvůj vztah k divadlu? Proměnil se od začátku tvé pracovní kariéry na DAMU? Dá se vůbec na DAMU pracovat jako správce IT a přitom se o divadlo nezajímat?

Před nástupem na DAMU - a ani ze začátku - jsem se o divadlo prakticky nezajímal. Do „divadelního“ světa DAMU (a i do DISKu) jsem se odvážil asi až po dvou či třech letech, co jsem tu začal pracovat. Nevím, jestli by se dalo říct, že se postupem času zvýšil můj zájem o divadlo jako takové, spíš se zvýšil můj zájem o akce/projekty/představení studentů, a to jak v rámci klauzur, věcí v DISKu, tak i úplně mimo DAMU. Rád bych je všechny viděl, ale to bohužel vzhledem k pracovním povinnostem a časovým možnostem není reálné.

Díky tomu, že jsem spíše „technický“ typ člověka, se v divadle zajímám spíš právě o technické věci než o ty „umělecké“ - ostatně se netajím tím, že nemám umělecké ani estetické cítění…

Dostaneš se někdy do divadla jako klasický divák a ne jen jako autor záznamu daného představení? Vybavíš si svůj největší divadelní zážitek, máš-li nějaký?

V rámci DAMU/DISKu se to nestává skoro vůbec, tam téměř pokaždé natáčím, resp. jinak se tam nevyhrabu, než tak, že tam „musím“ jít natáčet. Pár absolventům se už podařilo mě vytáhnout na nějaké jejich představení mimo DAMU, ale se mnou je to těžké s tím časem… Největší divadelní zážitek nedokážu jednoznačně říct, za ty roky jsem tu viděl spoustu představení, která se mi líbila a rád si na ně vzpomenu. Namátkou třeba Láska voleMasakr v PařížiŠtěstí damMarnotratný synBuchty a bohyně... Z poslední doby mě pak hodně „vzalo“ představení Regulace intimity.

Neuvažoval jsi někdy o studiu na DAMU? Jestliže ano, na jaké katedře? "Produkci" školy vlastně tak trochu zastáváš...

Máš pravdu, že produkce je asi mně nejbližší obor, který bych případně na DAMU mohl studovat. Ale ne, neuvažoval jsem o tom. Zejména proto, jak jsem na škole „bojoval“ s předměty, které jsou pro studium na DAMU také potřeba… :-)

Na DAMU tě člověk zastihne téměř permanentně, účastníš se snad všech školních akcí a na příjmu jsi neustále. Je to všechno v rámci pracovních povinností, nebo jsi ve skutečnosti tak trochu workoholik? Nebo je ti DAMU tak blízká a jednoduše tě baví s ní žít?

Co si budeme nalhávat, spoustu z těch věcí, které tu dělám, nemám v popisu práce a dělám je, protože jsou potřeba - často v danou chvíli zkrátka není nikdo jiný. Ale samozřejmě to dělám i proto, že prostě chci. A i díky tomu jsem tu skoro pořád, protože jinak bych nestihnul svojí normální práci. To, že jsem workoholik, už dávno není žádné tajemství… ;-)

Představ si, že máš volno! Co budeš dělat?

Nevím…:-) Je-li tím míněno nebýt v práci, tak nejspíš budu řešit některou z mnoha věcí mimo ni, které jsou potřeba udělat a už dlouho na to čekají (ať doma, nebo někde jinde). Případně odpadnu a budu dohánět spánkový deficit.

Dříve jsem ve volném čase fotil hudební festivaly, koncerty a party, ale s tím jsem pak přestal. Jednak kvůli času (práci), jednak proto, že dneska fotí de facto každý, kdo si pořídí zrcadlovku. Navíc mě nebaví individuální úpravy každé zveřejňované fotky, jak to většinou dělají ostatní. Rád dělám dokumentační fotky - vyfotit a jednotlivě neupravovat.  A ne „fotografie“ - ty s hromadou následných grafických úprav v počítači…

Rozhovor jsem původně chtěla pojmenovat "Kuba Kavan dává DAMU křídla", pak jsem ale zjistila, že ty piješ Semtex a Red Bullu dává přednost tvůj otec. Je tahle obliba v energy drincích snad dědičná?

Pokud vím, tak u nás doma začal s energy drinky můj starší bratr, který preferuje Red Bully. Pak jsem začal já se Semtexy a jako poslední se přidal otec, který dává přednost také Red Bullům, tudíž dědičné to v tomto případě nebude. Já jsem tedy v tomto ohledu vlastně „černá ovce rodiny“… ;-)

A na závěr zásadní dotaz: Kolik plechovek zdobí tvou kancelář?

Přesný počet vypitých plechovek od Semtexu v mojí kanceláři neznám, nemám je aktuálně spočítané. Když na mě ale ta hromada jednou spadla, napočítal jsem jich tehdy něco kolem 1700-1800 kusů, čili aktuálně by jich mohlo být, odhaduji, něco ke 2500. Vzhledem k tomu, že před lety začali vyrábět kromě původních 250ml také 500ml plechovky, tak se teď jejich počet zvyšuje pomaleji...