Rozhovor vedeme pět měsíců po vašem nástupu do funkce děkana. Tedy po uplynutí pomyslné doby hájení. Co pro vás osobně bylo největší výzvou během uplynulých měsíců? Povedly se vám již prosadit některé změny, které byste rád ve funkci děkana uskutečnil, nebo jste řešil jen covid?

Jednoznačně největší výzvou bylo vystoupení iniciativy NE!MUSÍŠ TO VYDRŽET. Opatření, která byla zavedená v souvislosti s epidemií koronaviru, přinesla radikální zásah do fungování školy. Říkal jsem si, že je to příležitost nahlédnout některé zaběhnuté postupy při organizaci výuky jiným způsobem. Iniciativa ale vyslala signál, který výrazně ovlivnil a ovlivňuje celkovou atmosféru na fakultě.

 

Jak vy vnímáte dění okolo iniciativy a sledujete i její mediální obraz, který se objevuje ať už na sociálních sítích nebo v tištěných periodikách?

Já myslím, že je to mimořádně dobrý impuls, který jak už jsem před chvilkou zmínil, vytváří prostor pro tozamyslet se nad tím, jak má škola vypadat. Tím mám na mysli etické otázky, co je standardní způsob chování, co ne a tak dále. Odpovídá to i celospolečenskému trendu, není to tedy něco, co by se týkalo jenom naší fakulty. Zařazujeme se teď do něčeho, co je celospolečenským problémem. A proto si myslím, že je mimořádně důležité se tím zabývat podrobně, seriózně a detailně. Pokud možno co nejotevřenější formou. Je to otázka vytváření bezpečného prostředí. Neobejde se to bez dalšího vzdělávání v této oblasti, bez strukturálních změn, které případným obětem z řad studentů, pedagogů i ostatních zaměstnanců poskytnou bezpečné zázemí při řešení mnohdy velmi citlivých případů. Některá opatření můžeme udělat v poměrně krátké době. To se týká například zabezpečení psychologického poradenství. Jiná do konce roku – například zřízení pozice ombudsmana/ombudsmanky. Antidiskriminační platforma, kterou iniciovalo vedení akademie, je příkladem takového koncepčního řešení, jež je možné realizovat ve střednědobém horizontu. Ale celková proměna chování a jednání je během opravdu na dlouhou trať. Ke druhé části otázky musím říct, že mediální obraz odpovídá tomu, v jaké době a kontextu se škola nachází. Jednak máme reakce zevnitř školy, a pakmáme způsob, jakým to dění na fakultě referují média i sociální sítě.

 

Právě na sociální sítě jsem narážel, jelikož se pod příspěvky objevily bouřlivé diskuse jak podporující, tak odsuzující činnost platformy. Nepoškodí to celkový obraz DAMU na veřejnosti?

Jsem přesvědčený, že ne. Jsme ve fázi prvních reakcí, pochopitelné potřeby zaujmout okamžité stanovisko. To může být mnohdy velmi subjektivní. A je to naprosto v pořádku. Osobně si velmi vážím těch, kteří i v této chvíli dokázali zachovat určitý nadhled a pokusili se o konstruktivní analýzu současného stavu. Iniciativa dala impuls k systémovým změnám, o kterých jsem už hovořil. Seriózní hodnocení je možné až v delším časovém horizontu. Myslím si, že nedílnou součástí toho, jak je DAMU vnímaná na veřejnosti nejsou pouze některévelmi kritické hlasy k jejímu fungování, ale i způsob, jakým je vedení školy reflektuje a jaký další postup přijejich řešení navrhuje.

 

Co byste vzkázal takzvaným haterům na sociálních sítích, kteří tu situaci zlehčují a píšou, že by mladílidé dnes potřebovali vojnu, protože nic nevydrží?

Já s tím zásadně nesouhlasím. A co bych jim vzkázal? Beru to jako subjektivně zabarvený příspěvek k věci, ale každý má právo na svůj názor. Já patřím ke generaci, která zažila minulý režim, proto si toho nesmírně cením a vážím. Velmi bych stál o to, abychom situaci ustáli tak, aby žádný názor nebyl zlehčován jen proto, že s ním nesouhlasím. Každý názor má svou platnost. Ale zároveň si však myslím že seriózní diskuse vyžaduje seriózní partnery i platformu. A tou sociální sítě ve vámi zmiňovaném případě podle mě bohužel nejsou.

 

Setkal jste se v rámci svého studentského i pedagogického působení na DAMU s podobný mchováním? Či slyšel jste o něčem takovém buď od studenta nebo pedagoga?

Vím o jednom případu, v minulosti. Ale nikdy to nebylo téma, které bych musel řešit. Bral jsem to jako osobníproblém dvou lidí. Za to jsem iniciativě vděčný. Uvědomil jsem si, že to nikdy není pouze soukromá věc.

 

Jaká je vaše představa o fungování školy a organizaci výuky v bezprostřední budoucnosti? Za chvíli nám začíná další akademický rok? Budeme jej trávit opět u obrazovek počítačů?

Myslím, že tohle nikdo nechce. Při hodnocení důsledků koronavirové epidemie jsme se všichni shodli, žedistanční způsob výuky není vhodný – až na určité výjimky, které se týkají převážně teoretických předmětů. V této chvíli je cokoli těžké předpovídat. Sám dobře víte, jak to vypadalo loni, situace se měnila pomalu ze dne na den. My jsme v této chvíli technicky vybaveni – v rámci našich možností – na hybridní způsob vyučování. Nadále ale platí, že z dlouhodobého hlediska bez možnosti kontaktní výuky, je existence umělecké školy našeho typu jen těžko myslitelná.

 

Ve své koncepci jste se zmiňovalo oboustranné komunikaci a dialogu jako základu pro fungování školy. Jak byste ji rád jako děkan zlepšil?

Pro mě jsou tady dvě základní oblasti. Jednu představuje způsob komunikace vedení fakulty směrem dovnitř, do akademické obce. Druhou oblastí je komunikace fakulty navenek, k veřejnosti. V prvním případě sehrává nezastupitelnou úlohu akademický senát. Pro mě jako děkana, nejdůležitějším partnerem při komunikaci se členy akademické obce. Jeden příklad za všechny: Po veřejném vystoupení iniciativy Nemusíš to vydržet, bylo v poměrně krátké době svoláno zasedání AS DAMU, na kterém jsme reflektovali první pocity a dojmy. Zasedání bylo veřejné, a tak to má být. Jsme veřejná škola, máme nejen vůči sobě navzájem, ale i vůči veřejnosti svoji odpovědnost. Teď je naplánované druhé zasedání na 31. srpna 2021 (pozn. redakce –rozhovor se uskutečnil 13. srpna 2021), kde se tímto tématem budeme zabývat znovu a podrobněji.Senátoři jsou velmi aktivní a ke svému mandátu přistupují zodpovědně. Toho si velmi cením. Současně bych stál o to, aby existovala nějaká platforma, na základě, které by vedení fakulty mohlo komunikovat přímo s akademickou obcí. Představuji si to tak, že několikrát za akademický rok by se v DISKu uskutečnila naše společná setkání. Můžeme vést předem připravenou panelovou diskusi na předpřipravená témata, anebo otevřít prostor pro volnou výměnu názorů. Hovořím o něčem, co je zatím pouze v rovině úvah. Osobně byc hstál o to, aby studenti i pedagogové neměli pocit, že jsou součástí nějaké školy, která jim nařizuje, jak se mají vůči té škole chovat a co mají v té škole dělat. Přál bych si, aby měli pocit, že se mohou na řídících procesech spolupodílet, aby věděli, že jejich hlas má platnost. Jiná situace je komunikace navenek. Tady máme podle mého názoru stále velké rezervy. Jsme teprve na úplném začátku budování, možná spíše: promýšlení smysluplné PR strategie.

 

Online forma výuky či realizace blokových projektů by mohla otevřít širší možnosti a jednodušší organizaci spolupráce se zahraničím. Převedení části výuky do anglického jazyka by usnadnilo komunikaci se zahraničními pedagogy. Přemýšlíte o této možnosti?

Rozhodně ano. Myslím, že to je jeden z naprosto konkrétních důsledků krize. Naposledy jsme o tom hovořili – na úrovni vedení fakulty – v souvislosti s čerpáním rozpočtu na letošní kalendářní rok. Spolupráce se zahraničními odborníky – v návaznosti na možnosti distančního vzdělávání – má v tomto smyslu jasnou prioritu. Konkrétně paní proděkanka Koubová i pan proděkan Somoš mají eminentní zájem v této oblasti podnikat kroky.

 

Tématem tohoto čísla časopisu je diváctví a jeho proměny. Vidíte Vy nějaké trendy ve změně diváckéhopřístupu? Zmíním například větší spolupráci s online prostředím, přičemž nemám na mysli jen sledování záznamů. Uvedl bych aktivity Jatek78 přinášející nové, inspirativní formy. Myslíte, že se z toho stane trend, s nímž divadla budou nadále pracovat?

Pokud se nemá zásadně proměnit podstata divadla – nebo alespoň toho, co já stále jako podstatu divadla vnímám – tak ne. Jistě, existují a budou existovat projekty, které vědomě budují přesah do autonomie jinýchmédií. Tento výzkum je nesmírně důležitý a obohacující. Nicméně nikdy – podle mého názoru – nevymizí potřeba osobního a v daném čase jedinečného setkání člověka s člověkem.

 

Takže podle Vás se tedy vrátíme „do starých kolejí" a budeme do divadla chodit tak, jak jsme byli zvyklí.

Nemyslím si, že to bude návrat do „starých kolejí“. Mluvím o jisté archetypální potřebě, nikoli ustálené společenské normě. Některá divadla to, co proběhlo, možná vůbec neustojí, a vůbec bych se tomu nedivil. Nicméně věřím, že kredibilita těch divadel, která to ustojí, naopak velmi stoupne.

 

V nejbližší době projde změnou i Hybris. Čtete jej? A jak vnímáte jeho současnou funkci v rámci školy a jejího společenského i akademického života?

Teď jste se dotkl toho, o čem jsem mluvil před chvílí. Hybris je jedním ze způsobů, jak se mohou studentiaktivně spolupodílet na atmosféře a životě ve škole. Takže jakákoliv iniciativa a forma této aktivity je pro měnesmírně cenná, zvláště v případě, že rozšiřuje i odborný rozhled všech zúčastněných. Přiznám se, že Hybris jsem nečetl pravidelně, ani si nevzpomínám, které číslo jsem naposledy četl, ale teď ho číst budu.

 

Kde byste Hybris na konci svého funkčního období rád viděl?

Můj postoj ke způsobu řízení školy by měl umožnit realizovat nápady a vize těch, kteří ve škole působí. Kdyby se mi podařilo za čtyři roky alespoň trochu nastartovat procesy tímto způsobem, měl bych sám osobně pocit, že jsem uspěl mnohem víc, než kdybych měl jen nápad, kam by se měl posunout Hybris.

 

Ve své koncepci jste s nadsázkou zmínil o vytvoření fakultního streamovacího studia, rozhlasové stanice či televizního vysílání? Vidíte Hybris jako možné východisko pro podobnou platformu, třeba formou pravidelných podcastů? Měl by dle Vás převzít úlohu intenzivnějšího komentátora dění na fakultě?

Pokud by do toho měl chuť, proč ne! Informace o aktuálním dění na fakultě si podobný formát zaslouží. V rámci svých možností a pravomocí jsem připravený takový projekt podporovat.

 

Jak obecně vnímáte postavení současné divadelní kritiky a naší katedry?

Nechci, aby znělo jako povzdech člověka, který zažil doby, kdy kritika měla mnohem větší a zásadnější vliv na divadelní dění. Ale podle mého názoru v tuto chvíli divadelní kritika nezaujímá takovou pozici, jakou by zhlediska své funkce zaujímat měla, a teď nemluvím o tom, jestli je kvalitní, nebo nekvalitní. Snažím se poukázat na to, že akt reflexe tvoří nedílnou součást umělecké tvorby. A jak ty procesy nastavit tak, aby to bylo vzájemně obohacující, to v tuto chvíli prostě nevím. Jsem jenom přesvědčený o tom, že ten stav není uspokojivý. A co se týká KTK, myslím, že by ve škole měla zastávat opravdu významnou pozici z důvodů, které jsem již uvedl. Především proto, že absolventi katedry jsou těmi, kteří by měli po umělecké stránce podávat reflexi toho, co se nejen ve škole děje, a vztah k živému umění by měli mít co nejbližší. Funkce zpětně vazby je v procesu chápání uměleckého výkonu, který je nezřídka kdy převážně intuitivní, nesmírně důležitá. Odborně a citlivě fundovaná reflexe současně kultivuje i celé prostředí – v našem případě atmosféru ve škole.

 

Máte na závěr nějakou krátkou zprávu či poselství pro studenty, které byste jim rád prostřednictvím tohoto rozhovoru sdělil?

Rád bych zopakoval to, co jsem už řekl na jaře při jiném rozhovoru. Nebojte se riskovat, zkoušet nové věci,vědomě vstupovat do neznáma. V umělecké tvorbě i ve svém občanském životě. Naše fakulta je neodmyslitelně spojená s osobností Václava Havla. On je pro mě příkladem angažovaného, vnitřně pevného a vůči společnosti zodpovědného umělce. Pouze tak můžeme společnými silami budovat otevřenou, pro veřejnost jasně čitelnou a důvěryhodnou vysokou školu. Iniciativa Nemusíš to vydržet svou formou občanského projevu studenta do této doby patří a já si jí proto cením.

 

Děkuji za rozhovor.