O festivalech jako gravitačních polích 

Relativistická fyzika defi nuje takzvaný Shapirův efekt jako zpoždění signálu procházející silným gravitačním polem. Festival Zlomvaz (a festivaly obecně) se svým způsobem vyzna- čuje něčím podobným: s nutností psát rychle a v chvatu, a přesto věcně a prakticky, se objevuje problém absence autokritického odstupu od vlastních (a obecně i všech ostatních textů). Irwing Shapiro samozřejmě svůj experiment nedefi noval v souvislosti s festivaly vysokých uměleckých škol. Ale přesto se jeho důsledky až překvapivě právě v tomto prostředí projevují – leckdo s odstupem hledí na své v rychlosti sepsané pojednání a nevěří vlastním očím. 

Důležité než pár chyb, které třem párům očí stejně nikdy neuniknou, je až téměř psychoanalytické uvědomění si: „skutečně jsem tohle napsala či napsal?“ Festival tak funguje jako modelové gravitační pole, ve kterém jsou názory nejen znovu-sebe-objevovány, ale také přitahovány navzájem mezi sebou a v souvislosti s tím i částečně nivelizovány na stejnou hladinu. Je to vlastně absurdní: scházíme se, sledujeme výsledky své práce a diskutujeme navzájem proto, abychom byli rozdílní nebo abychom byli stejní? Inspirace je k sesbírání v rámci široké festivalové nabídky přehršel, ale přesto mezi všemi zúčastněnými pozoruji v tomto ohledu nenásilnou, ale přesto neustále podprahově přítomnou dávku skepticismu.

V dnešním Exitorialu se mi v souvislosti nechce příliš postulovat, ale spíše nadnést otázku a hledání odpovědí nechat na čtenářův úsudek: nakolik se účastníme přehlídky, nakolik slavnosti (festivalu) a nakolik jsme na místě setká- vání? Nebo je ve skutečnosti silným gravitač- ním polem, které k sobě přitahuje divadelní tvůrce, kritiky a sympatizanty?

PS. Včerejší ovykřičníkované Více k lidem! splnil čtvrtý festivalový den nadmíru dobře. Zkusme do posledního dne Zlomvazu vstoupit kupří- kladu s heslem Za svým!?