Začarovaná Desna je autobiografický filmový příběh Oleksandra Dovženka. Autor pochází z malé vesnice Sosnycja (Černihivská oblast) a skrze své dílo odhaluje nostalgii po bezstarostném dětství: přírodě u řeky Desny, rodině, kosení, oslavách Velikonoc… Dovženko napsal novelu během pobytu v Rusku, odkud na Stalinův příkaz nemohl odjet. Poslední roky žil mimo Ukrajinu a stesk po domově se projevil i v díle, které psal téměř 14 let (1942–1955). Poprvé vyšlo v roce 1956. Začarovaná Desna je Dovženkovo opus magnum, které se v současnosti studuje na ukrajinských školách. Dne 14. října 2023 odpremiérovalo ukrajinské loutkové divadlo Ravlyk na jeho motivy inscenaci Harbuzyk. Překlad textu vzniklé inscenace si můžete přečíst zde.
Dramatizace a režie – Jurij Titarov. Hudba – Andrij Šust. Scénografie – Oksana Rossol, Oleksandr Serhijenko, Oleksandr Andrushkevych a Viktor Nikitin. Loutkoherci – Ljubov Michňa-Titarova, Boris Knyženko, Kateryna Kravčenko a Oleksandr Ostrouško. Námět, produkce a překlad textu do češtiny – Oleksandra Titarova.
Osoby:
Saško
Dospělý Saško
Babička
Matka Tetiana
Otec Vasyl
Dědeček Semen
Dědeček Zachar
Pes Pirát
Učitel
Anděl 1
Anděl 2
PROLOG
Dospělý Saško: Nejsem příznivcem staré vesnice, starých lidí ani starobylosti obecně. Jsem synem své doby a patřím ke svým současníkům. Když se obracím ke studánce, z níž jsem kdysi pil vodu, a ke své bílé, přívětivé chalupě, posílám jim do vzdálené minulosti své požehnání. Činím tak jako všichni lidé na světě, kteří vzpomínají na nezapomenutelné kouzlo dětství. Člověk je smutný a sklíčený, když jeho představivost vyschne a oslepne, když se obrací k nejcennějším pramenům dětství a mládí a nevidí nic cenného, nic ho nezahřeje, nic v něm neprobudí radost ani lidský smutek. Stane se bezbarvým člověkem. (ukáže rukou přímo na jeviště) „Harbuzyk“[1]. (odhrne závěs, vloží do kolébky dýňové semínko)
OBRAZ 1
Pokoj ve venkovské chatrči. Kolébka a u ní sedící mladá žena. Kolébá dítě a zpívá ukolébavku. Na druhé straně místnosti visí na zdi velká ikona Posledního soudu. Před ikonou klečí Babička a modlí se.
Matka: Spi, spi, můj Harbuzyku, moje sluníčko jasné. Děti rostou ve spánku. A ty brzy vyrosteš k radosti svých rodičů a celého světa. A maminka půjde vařit večeři. Jdi spát, můj malý Harbuzyku. (uspává ho) Šššš. Mami, mami (šeptá babičce), dohlédni na Saška. (odchází)
Babička: (Vstane z kolenou a tiše se přiblíží ke kolébce, zastaví její houpání a nahlédne dovnitř. Saško ji počůrá.) Ach, ty malý rošťáku! Taňko!
Matka: Co se stalo, mami?
Babička: Ten tvůj kluk mě počůral od hlavy až k patě.
Matka: Promiň, mami, je to jen dítě.
Babička: Matko Boží, Královno nebes, to je neuvěřitelné – už od plenek škodí. Harbuzyk. Doufám, že ten kořínek uschne.
Matka: Co to říkáte…
Babička: (jde, přistoupí k ikoně a políbí ji) Královno nebeská, milosrdná, ochraňuj mě…
Matka: (chlapec začne plakat) Ne, ne, ne, Saško. Saško, buď zticha, buď zticha. Maminka je tady. Teď ti vyměníme plenu. A zlé, hádavé babičky si nevšímáme. Spinkej, Harbuzyku. Spi, moje jasné sluníčko. (Babička políbí ikonu a říká „Matko Boží, Královno nebes“.)
OBRAZ 2
Za ranního zpěvu ptáků a hudby začíná ze země vylézat veškerá zelenina, kterou si dokážeme představit. Fazole, dýně a sléz se vyšplhají na plot, slunečnice, řepa, mrkev a mák vyrostou až nad střechu. Všechno kvete a voní. Vše se odehrává před zraky diváků. Saško a jeho Pes Pirát pobíhají mezi zeleninou. Dědeček Semen nosí pytle, lehá si na ně a kašle.
Saško: Piráte, pojď sem. Piráte, posaď se. Piráte, zemři. Dobře. Piráte, štěkej. (Pes Pirát štěká, Dědeček Semen kašle.) A teď vezmeme dědka do zajetí, polez za mnou. (Saško a Pes Pirát se schovají za dýni. Přiblíží se k Dědečkovi Semenovi. Pes Pirát začne Dědečkovi Semenovi olizovat nohu. Dědeček Semen se směje. Pak uvidí Psa a začne křičet.)
Pes Pirát: Haf, haf!
Dědeček Semen: Tak už přestaň, neštěkej na mě. Proč štěkáš? (kašle) Kéž bys měl v krku kost! (Saško se směje) Proč se směješ? Proč jsi takový? Jsi malý busurman[2].
Matka: (křičí na Saška) Saško, nezahrávej si s dědou.
Saško: Nezahrávám si, mami. Pojď za mnou, Piráte. (Odběhne, pak se objeví a vezme si zpoza zad jablko. Sní ho.) Fuj. Kyselý. Piráte, dáš si taky? (Pes Pirát zavrtí hlavou, že ne.) Ó! Mrkev, mňam. Pojď za mnou, Piráte. (Prolézají mezi zeleninou. Dostanou se k mrkvi a Saško ji začne trhat.) Tak, tahle je malá, tahle je drobná, tahle zase ne, tahle je bílá a tenká. Není zralá. Zasadíme ji a necháme růst. (hudební motiv Babičky, Babička vyjde ven, Saško se s ní setká pohledem) Piráte, babička. Utíkejme pryč!
Babička: Stůjte! Kudy to jdeš? Kéž se ti scvrknou nohy. Kudy to lezeš? Ty hříšníku, shoř v pekle. (podívá se na zahradu) Mrkev… (v zoufalství) Kéž by se ti zlámaly ruce a nohy! Kéž by ses scvrknul, ty hrubiáne, jako se ta mrkev scvrkla pod tvýma rukama. Matko Boží, Královno nebes, jak on tu mrkev vytáhl z vlhké země, vytáhni mu ruce a nohy a zkruť mu je. Zlom mu prsty a klouby, ó svatá Paní. A to tak, aby nerostl nahoru, ale dolů. A aby neslyšel kukačku ani Boží hřmění.
Dědeček Semen: (zvuk hromu) Mohla byste mi přinést uzvar[3], něco mě pálí v žaludku. (Babička padne na kolena, začne se modlit, vzhlíží k nebi a klaní se, myslí si totiž, že se hlas ozývá z nebe.)
Babička: Uzvar? Matko Boží, Královno nebes. Přinesu ho, Bože. (vzhlédne k nebi)
Dědeček Semen: Matko!
Babička: (pořád si myslí si, že jde o hlas z nebe) Matko?
Dědeček Semen: Matko! Matko!
Babička: (všimne si Dědečka Semena) Ha? To ty tady ležíš?
Dědeček Semen: To jsem já.
Babička: Kéž bys nevstal. Za chvíli ti ho přinesu a kéž tě pranci[4] sežerou. Kéž bys jedl a nenasytil se. Kéž bys praskl. Kéž bys býval praskl, už když jsi byl malý! (odchází)
Dědeček Semen: (Začne pršet, stařec vstane a vezme si pytel.) Děkuji ti, Bože, za déšť, budeme mít dobrou sklizeň!
OBRAZ 3
Kouř na jevišti. Mlha, kadidelnice. Jsou slyšet hlasy: „Pane, smiluj se, Pane, smiluj se.“ Kdesi v pozadí se ozývají slova Babičky: „Hříšníku, ty se budeš smažit v pekle.“ Saško vběhne do místnosti, kde visí ikona Posledního soudu. Pes Pirát vlétne za ním.
Saško: (posadí se k ikoně) Teď jsem hříšník. Neměl jsem se té mrkve dotýkat. Moje svatost skončila. (s pláčem, Pes Pirát se přiblíží k Saškovi a olízne mu tvář) Piráte, vidíš, tam nahoře na obrázku je nebe. Tam žijí jen svatí, bez hříchu. A tady dole je peklo – tady žijí hříšníci. Ti trpí mukami za hříchy, kterých se v životě dopustili. A já už jsem hříšník. (pláče, Pes Pirát mu znovu olízne tvář) Jaký trest si zaslouží moje hříšná duše? Za první hřích snad jen malý. (Pláč. Přichází Babička s koštětem a rozhání kouř.)
Babička: Fuj, tolik kouře. (zeptá se Saška) Kouřil jsi? Kéž bys měl v krku kost!
Saško: Ach, babi! (utíká se Psem Pirátem)
Dědeček Semen: Matko, a kde je uzvar?
Babička: To ty jsi kouřil? (začne ho mlátit koštětem, Dědeček Semen odchází) Matko Boží, Královno nebes! Jako mi oni nedávají pokoje, tak jim ho nenechávej na tomto ani na onom světě. (její prokletí se stupňují až do zpěvu) Kéž se z něj nestane ani krejčí, ani švec, ani tesař. Ani oráč na poli, ani sekáč na louce. Chraň Bůh, ani sekáč na louce, ani kupec na cestě. Ach, ani kupec na cestě, ani rybář na moři. (začne tančit, líbá ikonu) Matko Boží, Královno nebeská!
OBRAZ 4
Saško sedí na pytlích a pláče.
Dědeček Semen: Kdo je to? To je Saško. Proč pláčeš? Neplač, neplač, hlupáčku. Nabrousíme kosu a pojedeme kosit seno na Desnu. Budeme sekat seno, chytat ryby a vařit kaši.
Saško: Dědečku, mohou mi být odpuštěny hříchy?
Dědeček Semen: Jaké hříchy?
Saško: Trhal jsem mrkev.
Dědeček Semen: Ach jo. Myslím, že ano.
Saško: Co je třeba udělat?
Dědeček Semen: Je třeba dělat dobré skutky.
Saško: Jaké?
Dědeček Semen: Především respektovat staré lidi, pomáhat jim. V postní době jíst pouze libová jídla. Dělat pro lidi jen hezké věci. Co ti například dělá radost?
Saško: Je příjemné, když se jablko, které jsi považoval za kyselé, ukáže jako sladké.
Dědeček Semen: A mě baví mluvit s koňmi.
Saško: Já se rád brodím teplými loužemi po bouřce a dešti.
Dědeček Semen: Já rád spím na žitě, prosu, ječmeni a všem zrní, když se suší na kamnech. (usíná)
Saško: A já s radostí jím velikonoční mazance a kraslice. (Dědeček Semen chrápe, Pes Pirát štěká) Neštěkej. Buď zticha. Pojďme dělat dobré skutky a vynahradit si hříchy.
Pes Pirát: Haf, haf!
Saško: Budeme potkávat staré lidi, budeme před nimi sundávat klobouk a říkat: „Dobrý den!“
Saško odchází. Pes Pirát běží za ním. Ulice je prázdná, jen daleko pod vrbou na Desně sedí Dědeček Zachar, kouří dýmku a rybaří.
Saško: Ó, děda Zachar! (zastaví se u Dědečka Zachara, smekne klobouk) Dobrý den, dědo! (Dědeček Zachar neodpovídá) Asi neslyšel (říká Pirátovi). Dobrý den, dědečku! (Dědeček Zachar opět neodpovídá) Musíme se k dědovi Zacharovi dostat blíž. (Přijde k němu blíž a hlasitě zakřičí.) Dědo, dobrý den!
Dědeček Zachar: Proč křičíš? Vyplašil jsi všechny ryby! (Saško se schová pod loď a vykoukne z ní) Co chceš?
Saško: Chci jít do ráje.
Dědeček Zachar: Co?
Saško: Do ráje chci.
Dědeček Zachar: Jdi k čertu.
Saško: Utíkejme, Piráte! (Pes Pirát a Saško utíkají.)
Dědeček Zachar: Když to řeknu otci, tak ti dá tak na zadek, že si týden nesedneš. Chce jít do nebe. Ach, Bože. (usměje se) Bože, odpusť nám. Kdo by tam nechtěl jít? Všichni chtějí. Ale dokud jsme tady, musíme chytat ryby.
OBRAZ 5
Matka doprovází Saška a jeho otce do školy.
Matka: Saško, Saško! Harbuzyku! (volá na syna, Saško přichází) Dnes půjdeš s tátou do školy. (nasazuje Saškovi čepici) Harbuzyku, neboj se.
Saško: Ale já ne… (matka jde pro koš, Saško si přetáhne klobouk přes oči a vyje jako vlk).
Matka: (matka se vrací a nese košík) Jdeš do školy… (vidí, jak si Saško přetahuje klobouk přes oči) Harbuzyku, Harbuzyku. Nebuď neposlušný. Ve škole se budeš učit různé věci, psát, číst. (volá na otce) Vasyle!
Otec: Co?
Matka: Ty taky nezačínej. Vezmi si košík a jděte do školy!
Otec: Dobře! (odchází se Saškem, který si dělá legraci)
Matka: Ať vás doprovází Bůh. Matko Boží, Královno nebes!
OBRAZ 6
Učitel sedí ve školní třídě. Vejde Otec a Saško.
Otec: Dobrý den, pane učiteli.
Učitel: Dobrý den. Jenže já nejsem pán, já jsem gospodin[5]. Páni jsou vaši pánové. A my učenci jsme gospodinové.
Otec: Odpusťte mi, hospodin učiteli. Moje žena mi pro vás dala koš.
Učitel: Á. Dejte to do kouta. Ten je tvůj? (ukazuje na Saška)
Otec: Jo. Promiňte, to je můj syn… Nebo spíš malý rebiationok[6].
Učitel: A kak zovut?[7]
Otec: Saško.
Učitel: Nikdo se vás neptá. Ať odpoví sám.
Otec: (k Saškovi) No…
Učitel: Kak zovut?
Saško: Saško.
Učitel: Takže Aleksanděr. Zapamatuj si to, Aleksanděr. Kdo ty jest?[8] Řekni mi, kdo jsi? Proč něco neřekneš? (Saško si nasadí klobouk) Tak dobře. Jak se jmenuje tvůj otec?
Saško: Otec.
Učitel: Já vím, že je tvůj otec. Jak se jmenuje?
Otec: No… řekni, jak se jmenuju, synu. (Otec si sundá klobouk) No, nemlč, proč to neřekneš… Neřekne, promiňte. Je příliš mladý. Stydí se.
Učitel: Jasně. Nevyvinutý. A proč vůbec přišel do naší školy? (vezme košík a odchází ze třídy).
Otec: Počkejte, pane učiteli. No tak, hospodin učiteli, vezměte si mého syna. Moje žena vám poslala košík.
Učitel: Dobře, dobře. Posadím ho do poslední lavice. (Učitel a Otec odcházejí, Saško zůstává sám)
Saško: Ale opravdu, kdo jsem?
OBRAZ 7
Večer. Pokoj. Vběhne Saško. Z ulice slyší, jak jeho opilý otec přichází z hospody a zpívá ukrajinskou píseň „Rozpřáhněte, chlapci, koně“[9], k tomu si povídá sám pro sebe: „No, Saško, Saško, ty nevíš, jak se tvůj otec jmenuje. Ty mlčíš, ale stydím se já.“ Saško se lekne a schová se pod stůl. Do pokoje přijde Otec. Posadí se ke stolu.
Matka: Vasyle, zítra je první den kosení a ty jsi ožralý jako prase. Proboha.
Otec: (bouchne rukou do stolu) A já se Boha nechci bát a nebudu se ho bát. Protože Ho miluji, protože On je ve mně. On je v každém člověku. A pokud to někdo dnes nechápe, stejně k tomu v budoucnu dojde. Ne díky knězi, ne díky farářovi (Matka mávne rukou a odchází) – ale díky božskému v sobě samém. Díky krásnému. A pak už nebude žádná tísnivá šedivá nuda, žádná zvířeckost, fádnost a neradostné bytí.
Matka: (volá zpoza scény) Jdi už spát!
Otec: Už jdu! (Zpívá a odchází do jiné místnosti. Saškovi se zdá sen. On i všechen nábytek začnou poletovat vzduchem a místnost se zaplní kostelním zpěvem. Objeví se křídla andělů, kteří nesou hříšníky. Andělé čtou Saškově rodině rozsudek.)
Anděl 1: Otci bude v pekle za pití nalit do úst horký dehet.
Anděl 2: Babička bude za svůj zlý jazyk v pekle olizovat rozpálenou pánev.
Anděl 1: Děda…
Saško: Počkejte, ale všichni mají Boha ve svém srdci.
Anděl 2: Ale oni jsou hříšníci!
Saško: Takže když mají Boha v srdci, Bůh půjde také do pekla? (Ozve se kostelní zvon, který se změní ve zvuk broušení kosy před sečením. Přichází Matka, Saško jí spadne do náruče, ona ho odnáší pryč.)
Matka: Ach, zase usnul pod stolem.
OBRAZ 8
Příprava na kosení. Dědeček Semen, Otec a Dědeček Zachar nakládají vůz a Saško sedí na pytlích.
Saško: Stejně tam pojedu. Budu pomáhat.
Matka: Už je na vozíku. Ach! Aspoň toho malého neberte, sní ho komáři.
Otec: Nesní, zůstane celý.
Dědeček Semen: Tak co, Saško, pojedeme. Budeme kosit, říkal jsem ti, že pojedeme. Vyrůstá nám tu budoucí kozák.
Matka: Tak se utopí v Desně.
Saško: Neutopím se, maminko.
Otec: Jo, taky si vezmu hrábě.
Saško: (vychází Dědeček Zachar) Dobrý den, dědo!
Dědeček Zachar: Kdyby někdo (podívá se významně na Saška) nechtěl jít do ráje, bylo by více ryb. Ale stejně budeme vařit rybí polévku. (směje se)
Matka: Spadneš z útesu do propasti. Ach, to bude malér.
Saško: (dělá si legraci) Ale, mami, proč bych padal z útesu!
Matka: Pořežeš se. Budeš běhat mezi kosami.
Saško: Nebudu. No tak, mami, to stačí.
Otec: Vzali jsme si vše, co potřebujeme?
Dědeček Zachar: Brambory, cibuli, okurky, chleba, kotel, dřevěnou mísu, plachtu, riadno[10], kosy, hrábě. Všechno už je na voze. (Otec, Matka, Dědeček Semen a Saško se zastaví a synchronizovaně se pokřižují.) Tak hurá na koně!
OBRAZ 9
Břeh řeky Desny. Kosení pole. Zazní lidová píseň a na scéně se objeví zmechanizované slaměné loutky, které začnou tančit do rytmu. Píseň končí a vylétne snop sena. Je večer. Všichni povečeřeli a jdou spát. Otec spí u seníku. Saško vyleze na kupku sena. Dědeček Zachar a Dědeček Semen si povídají opodál.
Dědeček Samen: Ach, Zacharko, dívám se na Mléčnou dráhu a vzpomínám, jak jsme jezdili na Krym pro sůl.
Dědeček Zachar: Také si vzpomínám. Říkali nám Chochly[11], což bylo urážlivé.
Dědeček Semen: Jsi hlupák, Zacharko! V tatarštině znamená сhoсhol nebeský člověk.
Dědeček Zachar: Opravdu? Myslel jsem si to…
Dědeček Semen: Jdi spát… Zítra musím zase sekat. Musím si odpočinout.
Dědeček Zachar: A já jsem si myslel, že… A je to nebeský člověk. (Dědeček Zaсhar a Dědeček Semen usínají)
Saško: (Saško vyleze zpod sena, šeptem) Otče. Otče.
Otec: Co?
Saško: Dědeček říkal, že Desna brzy vyschne. A že už tam nejsou ryby jako dřív. A už nebudou žádné houby a bobule jako dřív.
Otec: Kdo ti to řekl?
Saško: Dědeček.
Otec: Neposlouchej svého dědečka, synu. Je to starý člověk a neví, o čem mluví. Staří lidé jsou hloupí. A náš dědeček je hloupý. Jak se říká: „Hlava šediví, člověk hloupne“.
Saško: Dědeček také říká, že komáři bývali velcí jako medvědi.
Otec: Co ví dědeček o komárech… Jdi spát, Harbuzyku, jdi spát. (ozývá se šplouchání vody)
Saško: Tati…
Otec: Co je, synu?
Saško: Co to tam plave? (Saško se dívá do dálky hlediště)
Otec: (povstává) Jsou zdaleka, cizinci, Orelští[12]. Rusové.
Saško: A kdo jsme my? Jsme také Rusové? (Otec si opět lehne)
Otec: Ne, nejsme Rusové.
Saško: A kdo tedy jsme?
Otec: Jen Bůh ví. Jsme prostí lidé. Ti, kteří pěstují chléb. Jsme lidé… Rádi pracujeme.
Saško: Jako náš dědeček?
Otec: Stejně jako náš dědeček. Rádi rybaříme.
Saško: Stejně jako dědeček Zacharko.
Otec: Stejně jako dědeček Zacharko. Jsme zbožní.
Saško: Jako naše babička.
Otec: Stejně jako babička, Bůh mi odpusť. A umíme milovat.
Saško: Jako naše maminka?
Otec: Jako naše matka. A snít při pohledu na hvězdy.
Saško: Tak kdo jsme, tati?
Otec: Lidé říkají Ukrajinci.
Saško: Takže já jsem Ukrajinec?
Otec: Ano, synu, Ukrajinec. Pojďme spát, protože ráno musíme naložit seno a jet domů. Jdi spát, Harbuzyku, jdi spát. (usne)
Saško: Piráte! Pojď sem! (lehne si na kupku sena, dívá se na nebe)
Pes Pirát: Haf, haf!
Saško: Piráte, já jsem Ukrajinec.
Pes Pirát: Haf, haf.
Saško: A z tebe se vyklube ukrajinský pes.
Pes Pirát: Haf, haf.
Saško: Ukrajinci se rádi dívají na hvězdnou oblohu. Pojďme o tom snít.
Pes Pirát: Haf.
Saško: (dívá se na hvězdnou oblohu) Až vyrostu, budu dělat opravdové dobré skutky. Nejprve dám svému otci krásné, dobře živené koně. Ano… Potom dám mamince krásné šaty, aby se nestyděla chodit do kostela. Ano… (Dospělý Saško se objeví u kupky sena. Pes Pirát začne hlasitě štěkat.) Kdo jste, pane?
Dospělý Saško: Já jsem ty v budoucnosti.
Saško: Já? Tak strašidelný? (Pes Pirát přiběhne k Dospělému Saškovi a začne ho olizovat.)
Dospělý Saško: Piráte, sedni, Piráte, zemři, Piráte, štěkej! (Pes Pirát se řídí všemi příkazy) Vidíš, Pirát mě poznal.
Saško: Vy máte na tváři tolik vrásek, ale já ne.
Dospělý Saško: Vrásky jsou cesty života, po kterých musíš jít.
Saško: Daruji svému otci koně?
Dospělý Saško: Dáš svému otci naději na lepší budoucnost.
Saško: A šaty mámě?
Dospělý Saško: A mamince dáš svou lásku k životu. Spi, Harbuzyku, spi.
Konec.
[1] Harbuzyk (ukr. Гарбузик) – v ukrajinštině zdrobnělina od slova „dýně“. Ve hře se používá jako dětské oslovení Saška, doslova „malá dýně“, „dýnička“ nebo „dýňátko“.
[2] Busurman (ukr. бусурман) – starobylá ukrajinská výpůjčka z turkických jazyků, pravděpodobně z krymské tatarštiny. Na Ukrajině se slovo používalo pro označení osoby jiné víry, především muslimů. Výraz „busurman“ se v běžném životě používal jako nadávka.
[3] Uzvar (ukr. узвар) – sladký ukrajinský nápoj. Vyrábí se ze sušeného ovoce, jako jsou jablka, hrušky, třešně, švestky, rozinky, ale i z čerstvých bobulovin.
[4] Pranci (ukr. пранці) – v doslovném překladu syfilis. V ukrajinštině se používá jako nadávka.
[5] Gospodin (rus. господин) – v češtině pán. Učitel používá slovo v ruštině, aby poukázal na svůj intelekt. Na Ukrajině konce 19. století byla ruština jazykem, který si vybírali vážení lidé a intelektuálové, aby ukázali své postavení a inteligenci. Na Ukrajině k tomu docházelo ještě před válkou v roce 2014.
[6] Rebiationok (rus. ребятенок) – v češtině děcko. Používá ruské slovo, aby ukázal své zapojení do této komunity vážených rusky mluvících lidí.
[7] Kak zovut? (rus. Как зовут?) – v češtině „Jak se jmenuje?“
[8] Kdo ty jest? (rus. Кто ты есть?) – v češtině „Kdo jsi?“
[9] Rozpřáhněte, chlapci, koně (ukr. Розпрягайте хлопці коней) – ukrajinská lidová píseň, folkloristy zaznamenaná již v 19. století.
[10] Riadno (ukr. рядно) – typ přehozu nebo pokrývky ze silného lněného nebo konopného domácího plátna.
[11] Chochol (ukr. хохол) – etnofaulismus, hanlivé označení pro Ukrajince používané v běžném životě mezi Rusy. Název se objevil v 17. století a mohl vzniknout podle charakteristického účesu kozáků, kterému se také říkalo slaneček.
[12] Orelští (ukr. орловські) – urážlivé označení Rusů, které vzniklo z orla na ruském státním znaku.