Pokuste se stručně popsat, nakolik se ve vaší režijní praxi (ještě) uplatňují vědomosti a dovednosti získané během studia na vysoké škole, které to jsou a jak se ve vaší současné praxi odrážejí? Můžete ve své kariéře označit moment, kdy byly teoreticky nabyté postupy (zcela nebo částečně) nahrazeny poznatky z praxe? Existují nějaké konkrétní principy, které vám škola vštípila a vy je vědomě a nenahraditelně neustále aplikujete ve svojí praxi?

V tomto čísle se uzavírá trialog nabízený od historicky prvního vydání Hybris. Po pedagozích a jejich studen-tech přichází řada na absolventy fungující v několikale-tém divadelním provozu. Právě oni totiž logicky doplňují triádu o teorii a praxi výuky a právě oni mohou oběma předcházejícím skupinám diskutujících ukázat nebo vzkázat, jak se na jejich současné práci podílí to, co se naučili na vysoké škole.

Obrátili jsme se proto s výše uvedeným zadáním na Zdeňka Bartoše (1975), absolventa DAMU z ročníku Jaroslavy Šiktancové, jenž dramaturgicky zpracoval v DISKové sezóně 2004/2005 Machiavelliho Mandragogu a ve vlastní režii zde uvedl Kunderova Jakuba a jeho pána. Téměř okamžitě nastoupil na pozici uměleckého šéfa a režiséra Západočeského divadla v Chebu, kde pracuje dodnes a kde má za sebou více než dvacítku inscenací.

Za JAMU oslovený Martin Františák (1974), žák Arnošta Goldflama, je uměleckým šéfem a režisérem Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Po absolutoriu (ve Studiu Marta uvedl Syngova Hrdinu západu) začínal jako šéfrežisér br-něnského divadla Polárka, nyní má na svém kontě čtyři desítky inscenací po celé České republice (Brno, Hradec Králové, Zlín, Uherské Hradiště). Na domovské scéně u Bezručů inscenoval již čtyřikrát.

Kamil Žiška (1978) absolvoval na VŠMU v ročníku u Ľubomíra Vajdičky fraškou Fernanda Crommelyncka Velkolepý paroč. Ještě při studiu (spolu s Jakubem Nvotou) založil kabaretně zaměřené Túlavé divadlo, s kterým dosud spolupracuje. Je aktivní také jako tex-tař, dramaturg nebo příležitostný herec. Jako režisér hostuje ve Slovenskom národnom divadle, Slovenskom komornom divadle v Martině, Radošinskom naivnom divadle, Bratislavskom bábkovom divadle, Bábkovom divadle Žilina či v Divadle Ludus v Bratislave. V červ-nu má premiéru jeho inscenace v nitranském Divadle Andreja Bajgara. Od září 2010 nastupuje jako interní režisér do Starého divadla v Nitře, kde doposud nastudoval tři tituly.

Doufáme, že otevřená témata budou diskutovanému oboru prospěšná a pro čtenáře, ať už z řad laické, či odborné veřejnosti, objevná, podnětná nebo poučná. Dialog tím v žádném případě nepovažujeme za dokončený a každý další podnět, který k němu redakce obdrží, budeme vítat s nadšením a vděčností. Pokud se podaří původní záměr, mohlo by v rámci následujícího akademického roku na podobné téma proběhnout odborné kolokvium s účastí široké veřejnosti.