Svět internetu. Život, který se odehrává za pomoci jedniček a nul.

Čtvrteční divadelní odpoledne v La Fabrice. Hra Googling and Fucking Tomáše Dianišky (absolventa KČD DAMU a v současné době člena hereckého souboru činohry libereckého divadla Františka Xavery Šaldy) parafrázuje hru Marka Ravenhilla Shopping and Fucking. Dianiška píše o generaci současných dvacátníků a pětadvacátníků; tedy o generaci, do které se řadí on sám, režisér Braňo Holiček, dramaturg Jan Tošovský, i herečky Karolína Baranová, Barbora Kubátová a Vendula Svobodová plus hrající soubor. Dá se tedy v tomto případě mluvit o generační výpovědi.

Závislost na internetu a jeho „svaté trojici: Google, Facebook a Youtube“. Nastává nepsané pravidlo - pokud neexistuješ na internetu, jako bys neexistoval vůbec. Mladí lidé naplno využívají komunikační kanály k navazování nových (ve větší míře plytkých) vztahů, k objevování dávno ztracených přátel. Vědomě (ve většině případů spíše nevědomě) poskytují internetové veřejnosti informace o sobě samotných.

Čtyři lidé v teplákové soupravě. Čtyři duše složené z jedniček a nul bloumající po síti. Tupé zírání do monitoru a poklikávání myší. Následuje řada jednotlivých vtipných, mrazivých obrazů z oblasti Facebooku, chatu, Youtubu, Skypu, ICQ atp.; spojujícím motivem je milostný vztah jedné mladé dvojice, která svůj vztah prožívá na dálku přes internet (lze to i jinak?). Vyvrcholením je hip hopový koncert imaginární skupiny Spodina 13, kde jsou diváci zasvěceni do životních příběhů jednotlivých protagonistů. Hudba v této inscenaci sehrává jednu z nejdůležitějších rolí – spojuje jak herce, tak jednotlivé scény. A kdo jiný by měl být podepsaný pod onou hudebně bohatou složkou nežli sám velký Youtube.com?

Pomocí několika málo rekvizit se tvůrcům podařilo vyobrazit efektní a bohatý virtuální svět (například čtyřmi neonovými trubicemi, které herci takřka nepustí z ruky – jako symbol on-line stavu či vzájemného propojení jednotlivých). Mimochodem, kdo nestihl na Googling and Fucking do La Fabriky zajít, nechť nesmutní! Na internetové stránce www.modry-medved. cz má možnost během 20.-24. května 2010 inscenaci shlédnout, a to za krásný a skromný poplatek 40 Kč. Nebo ať nelení a nasedne do „žlutého autobusu“ a vyrazí směrem do Liberce – nebude litovat!

„Padá server. Přej si něco!“ Já osobně si přeji, nechť je více takových inscenací jako je tato!