Krásná mladá dívka se zamiluje do poněkud opotřebovaného staršího muže. Kráska a zvíře - jak typické. Společně natočí pro webové stránky jistého časopisu sérii videí o jejich soužití, v nichž se primárně zaobírají svými intimními chvilkami. Onen archetypálně nesourodý pár si pak řekne své ano, pochopitelně za přítomnosti mnoha kamer, vystoupí v několika pořadech a napíše o tom všem knihu. Po dvou letech mediálních i soukromých radovánek dvojice oznámí rozvod. V přímém přenosu silvestrovského pořadu jedné menší televize - kde jinde také podepisovat dohodu o finančním vyrovnání, že?! Relativně běžný příběh bulvárem zprofanovaného vztahu, chtělo by se říci. Ale co když je ta dívka vcelku inteligentní psycholožka a ten stařík kdysi poměrně schopný novinář? Co když časopis, který stál u zrodu jejich manželství a pravidelně informoval o jeho průběhu, není SuperSpy? Zdá se, že se stejnou lehkostí, s jakou dělíme umění na vyšší a pokleslé, měli bychom odlišovat vyšší a pokleslý bulvár. Jenže je to vůbec možné? Nikoli! Bulvár byl, je a bude vždycky jen bulvár. Proč tedy v době, kdy někdejší Zlatá slavice svádí z paluby svého hausbótu neúnavné bitvy s českými novináři, mají i seriózní média potřebu hlásat novinky z ložnice manželů X? A co víc - proč vcelku vzdělaní lidé po takových novinkách stále prahnou? Člověk je zkrátka tvor zvědavý a ač nad bulvárem pohoršeně kroutí hlavou, bude kroutit dál... Špatná zpráva pro Helenu!