Fakt, že žádná z knih Augusto Boala nebyla dosud pu-blikována v českém jazyce1, nijak nebrání tomu, aby se studenti setkávali s koncepcí divadla utlačovaných hned na několika českých vysokých školách. Na Ja-náčkově akademii múzických umění v Brně je divadlu fórum věnován na ateliéru Divadlo a výchova celý je-den předmět, jehož výsledkem jsou každoroční dílny organizované nejčastěji pro žáky základních a střed-ních škol, výjimkou však nejsou i jiné cílové skupiny. Možnost praktického setkání s technikami divadla utlačovaných mají podobně studenti katedry výchov-né dramatiky DAMU, na katedře pedagogiky a sociální pedagogiky Masarykovy univerzity v Brně studenti se specializací dramatická výchova či studenti speciální pedagogiky se specializací dramaterapie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Alespoň teoretický základ často získávají i studenti režie, dramaturgie či herectví. Mnozí se nechají inspirovat technikami divadla utlačovaných natolik, že se jim nadále věnují nejen ve svých diplomo-vých pracích, ale i po studiích v praxi. Z mnoha bych ráda zmínila například občanské sdružení Augusto, které v minulosti pracovalo především s divadlem fó-rum a na jeho základech vypracovalo vlastní techniku otevřené jeviště. Protože základní a střední školy jeví o divadlo fórum zájem, nabízí jej v rámci výukových programů i brněnské centrum volného času Lužánky.

Ač se do koncepce divadla utlačovaných řadí množství různých technik (novinové divadlo, divadlo obrazů, nevi-ditelné divadlo, legislativní divadlo aj.), v praxi se u nás zatím nejčastěji setkáme s divadlem fórum: technikou využívající divadlo jako východisko pro diskusi a im-provizaci jako cestu ke sdílení a prověřování možných způsobů řešení situací známých z reálného života. Dílna divadla fórum se skládá ze tří základních částí: divadel-ního představení (anti-model), diskuse s diváky iniciova-ná Jokerem (bridge) a následného fóra neboli druhého přehrání stejné inscenace. V samotném fóru přijímá pu-blikum roli diváka-herce (spect-actor), a má tak možnost kdykoli během druhého představení děj zastavit a na-vrhnout jiné řešení dané situace, které by spělo k lepší-mu konci příběhu. Divák-herec nahrazuje protagonistu a publikum má následně možnost posoudit, zda byla intervence úspěšná, či nikoliv. Obvyklou součástí dílen divadla fórum jsou také různá cvičení, připravující účast-níky na to, že by se v průběhu fóra měli zvednout ze židle a odvážit se vstoupit na jeviště, nebo přinejmenším navrh-nout řešení, které za ně přehraje (a tím „vyzkouší v praxi“) herec. Po fóru mnohdy následuje závěrečná diskuse. Cílem takové dílny není dospět k jednomu řešení, protože uni-verzální řešení vhodná pro všechny neexistují ani v realitě každodenního života, ale diskutovat, sdílet různé názory a postoje, argumentovat či nacházet inspiraci pro vlastní život v intervencích ostatních účastníků dílny. Výše uvede-ná struktura je však jen základní kostrou, objasňující prin-cip divadla fórum. Stejně jako u jiných technik divadla utlačovaných, záleží na tvůrcích a jejich cílech, jak bude výsledná struktura dílny vypadat.

Dílny v České republice

Divadlo fórum má své místo v českém prostředí už více než deset let, a to především v oblasti divadla a výchovy. Za tu dobu prochází tvůrci dílen mnoha experimenty, hledáním a objevováním. Protože pole působení autor-ských týmů je nejčastěji v oblasti pedagogiky či terapie, smutným faktem zůstává, že většina z nich se k divadlu fórum staví čistě jako k technice, nikoli jako ke svébyt-nému uměleckému dílu. proto je často divadlo fórum využíváno jen jako vhodný a účinný prostředek k ote-vření diskuse, a to se odráží na inscenacích. Kostým je často nahrazován banálními rekvizitami (matka = hereč-ka s vařečkou, otec = muž s novinami). Absence práce se scénografi í, světlem či hudbou je obvykle omlouvána podmínkami, jimž se tvůrci přizpůsobují. Většina dílen je realizována ve třídách, kinosálech či tělocvičnách škol. Málokdo přivádí diváky na dílny divadla fórum do diva-dla, jako tak činí studenti JAMU. Co ale jde proti principu divadla fórum snad nejvíce, je herectví, obvykle odbý-vané hrubým načrtnutím černobílých charakterů. Když divák snadno uhádne, kdo je ten dobrý a kdo ten zlý, jak může být divadlo fórum „zkouškou reality“? To, na čem obvykle v životě záleží, je úhel pohledu, pod kterým na si-tuaci hledíme, a pokud inscenace nabízí jen jeden, není následně moc o čem diskutovat. Problém mnohdy tkví také v samém počátku inscenačního procesu – ve volbě tématu a při práci s textem, který si obvykle tvůrčí tým vytváří sám (procesem devisingu, improvizacemi na vy-brané téma apod.). Tvůrci inscenací a následných dílen jsou zaměřeni téměř výhradně na fórum, jejich hlavním cílem je otevřít problematiku a dojít s diváky k nějakému novému poznání, k čemuž jim obvykle postačuje i hor-kou jehlou ušitý jevištní tvar. Některé skupiny dokonce nabízejí na svých webových stránkách, že dílnu divadla fórum připraví cílové skupině na míru podle jejích aktu-álních potřeb. To znamená vytvoření inscenace pro kaž-dou dílnu zvlášť. Je zřejmé, že tvůrci obvykle neinvestují několik týdnů času do zkoušení inscenace, která bude mít premiéru i derniéru v jednom dni. Je pak ale možné mluvit o divadle fórum, když jedním z jeho hlavních vý-chodisek je divadelnost, kterou dílny postrádají? A proč v tom jejich tvůrci i přesto pokračují?

Jednoduše proto, že to funguje. Možná nejde tak doce-la o divadlo fórum, zřejmě nejde o divadlo vůbec, ale o diskusi ano. Rozhodně by bylo hloupé napsat, že jsou takové dílny k ničemu, nicméně je třeba si uvědomit, že popsaný přístup ochuzuje výsledného diváka/účast-níka dílny o zážitek, který by měl být nedílnou součástí divadla fórum. Nehledě na fakt, že jsou-li diváky těchto dílen především žáci základních a středních škol a opo-míjí-li tvůrce právě divadelnost, přichází o jedinečnou šanci využít dílnu zároveň k výchově k diváctví. Neměli bychom v rámci udržitelného rozvoje divadla usilovat o to, aby mladý divák měl při kontaktu s divadlem pře-devším pozitivní zkušenost?

Pro inspiraci a poučení přitom netřeba chodit daleko. Přehlídku inscenací divadla fórum2 různých skupin z ce-lého světa předvedl Mezinárodní festival divadla fórum, který se konal na podzim loňského roku v Rakousku. Fes-tival nabídl na pětapadesát přestavení, množství work-shopů, prezentací a diskusí, především pak připomněl, o jak oblíbenou techniku jde, jak rozdílné může být její využití a kolik profesionálních skupin se divadlem fórum zabývá hned v sousedních zemích.

Je zřejmé, že divadlo fórum v České republice netrpí ne-dostatkem teorie, ale praxe. Praxe, která by vystihovala charakter a smysl techniky jako takové – jejím cílem by nebylo hledání, prověřování a posouvání jejích hranic, ale uvedení divadla fórum v „běžný provoz“. Jak jsem již uvedla, někteří absolventi zmíněných vysokých škol začali divadlo fórum využívat jako možnou techniku při své práci (a právě tudy cesta vede). Nicméně běžný divák (nikoli specifi cká cílová skupina, potažmo nejčastěji žák) stále nemá šanci se s divadlem fórum setkat. Jinými slo-vy ono Boalovo divadlo fórum si doposud nenašlo v Čes-ké republice cestu na jeviště, mezi režiséry a herce.

Divadla v Čechách přitom vytvářejí interaktivní projekty, jejichž cílem je reagovat na sociální problémy lidí, či do-konce hledat cesty, jak přispívat k řešení těchto problémů. Dlouholetá dramaturgická linie Divadla Archa se zabývá osudy lidí, kteří se ocitli v krizové životní situaci. Příkladem je projekt Dialogy na útěku z roku 2008, který reagoval na situaci imigrantů a jejich vnímání společností v Čes-ké republice. Hlavním cílem projektu byla změna postojů a odbourávání předsudků spojených s imigranty a nositeli odlišných kulturních zvyklostí.3

Divadlo Archa také hledá cesty, jak diváky zapojit do dis-kuse. 16. září 2009 měl v divadle Archa premiéru projekt

Šance 1989 aneb Window of opportunity. Představení rozvíjí osud Němce Kurta a Slovenky Květy, kteří se po-znají v létě 1975 na Lipně. V rámci jejich příběhu jsou otevírána další témata, například pokusy o útěk na Západ (reálný útěk východoněmeckých občanů do Západního Německa v helikoptéře), spolupráce s tajnými službami (po listopadu 1989 vychází najevo, že Kurt byl agentem Stasi) nebo prosté problémy s přijetím minulosti, ať už vlastní, partnerovy či rodičů. Protože je celý večer konci-pován jako živé rozhlasové vysílání Radia 89 FM a pozva-ná skupina diváků (složená ze studentů vysokých a střed-ních škol a dalších hostů, jednou mj. i Václava Havla, který vstupuje do diskuse i v reprízách skrze pořízené nahrávky) má svou vlastní tribunu přímo na jevišti, vytvořili tvůrci ideální prostor pro debatu nad zvolenými tématy. Divák v hledišti sice nemá prostor zapojit se do diskuse přímo během hry jako přizvaní hosté, ale této příležitosti se mu dostává následně v divadelním klubu.

Jak divadlo Archa směle dokazuje, interaktivní divadlo už ani v Čechách nemusí vždy znamenat jen programy pro školky, při nichž herec tahá děti na improvizované jeviště, pokládá otázky, na které jim vzápětí našeptává odpovědi, a hbitě dítka postrkuje zpět na židličku.

Festival Sítko

Kdybyste hledali možnost, jak se setkat s prací českých tvůrčích skupin připravujících dílny divadla fórum, kaž-doročně takovou příležitost nabízí festival ateliéru Diva-dlo a výchova DIFA JAMU. Festival Sítko je přehlídkou výsledků práce studentů všech ročníků oboru za uply-nulý akademický rok, účastník se na něm tedy setkává i s výsledky předmětu Divadlo fórum. Letos představili studenti druhého ročníku jednu ze dvou vzniklých dílen - Bludiště - která byla určená žákům středních škol. Dílna začínala dvěma cvičeními, při nichž byli diváci přizvá-ni na jeviště. Hlavním cílem zvolených her bylo zřejmě seznámit diváky s prostorem jeviště a především také s herci, kteří se cvičení účastnili. Poté, co Joker vysvět-lil, co se bude následně dít, nám herci přehráli příběh tří postav: matky Marcely, její šestnáctileté dcery Emy a dceřina nového spolužáka, později přítele – sedmnác-tiletého Lukáše. Příběh tvořilo celkem devět scén. V nich nám tvůrci představili Lukáše jako chytrého kluka, který je už zodpovědný sám za sebe. Ač ještě bydlí s rodiči (se kterými se také přestěhoval z Prahy do Brna), nemusí jim dávat vědět, kdy se vrátí domů nebo kde spí, když domů nedorazí. Je víceméně nezávislý, ale nijak zvlášť problémový. Ema vyrůstající jen s matkou je proti tomu pravým opakem. Chodí pravidelně na kroužky, s matkou má přátelský vztah, to ale také znamená, že je její čas ví-ceméně přesně organizovaný. Marcela je starostlivá mat-ka, ač ji i dceru Emin otec v minulosti opustil (a založil si novou rodinu v Plzni) a dceru vychovává sama, zvládá to zjevně dobře. Na dceru vždy čeká, když se někde zdrží, ale nedrží ji nikterak pod zámkem. Hlavní zápletka tkví v tom, že Ema, čerstvě zamilovaná do Lukáše, nepřijde na kroužek výtvarky, později zapomene i na sraz ve měs-tě s matkou a pod Lukášovým vlivem se poprvé začne chovat vzpurně. Touží také po vlastní svobodě, nemá po-třebu se matce svěřovat a na matčino rozhodnutí poslat ji na víkend za otcem reaguje zbytečně prudce – uteče za Lukášem. Dalo by se říci – taková normální zápletka, dobře známá mnoha rodičům i teenagerům. Kdyby Ema s matkou více komunikovala, tak by se dalo předejít zá-věrečné hádce, při níž matka křičí na dceru, že se má k otci odstěhovat. Příběh není nikterak nereálný, zřejmě i proto, že přípravě dílen v rámci předmětu divadlo fó-rum vždy předchází sondáž mezi zástupci zvolené cílové skupiny (většinou jde o jednu třídu žáků daného věku). Co herci nerozkryli v situacích, na to se divák mohl do-ptat pomocí technik „vhled do hlavy“ (herec vám kdykoli během druhého přehrání řekne, na co jeho postava v tu chvíli myslí) a „horká židle“ (můžete postavě klást ja-kékoliv otázky a ona vám na ně pravdivě odpoví – tedy pravdivě v rámci své vlastní pravdy). Ač dílna neřeší žád-né zásadní téma, dá se předpokládat, že si žáci odnesou poznání, které teenager potřebuje ze všeho nejvíc – tedy že řešením lecjakého sporu může snadno být jen a jen komunikace. Nelze říci, že by herci neměli charaktery postav promyšlené a že by jejich jednání neodpovídalo realitě. Diváci od začátku dílny hledali řešení v drobných změnách jednání všech tří postav: Lukáš by se měl mat-ce představit, Ema by matce neměla lhát a měla by ji požádat o to, aby u ní Lukáš mohl přespat, matka by se měla o Lukáše víc zajímat. K závěrečné scéně nakonec vůbec nedošlo. Řekla bych, že pokud by měla dílna být skutečnou zkouškou reality, měli by tvůrci umožnit divá-kům nahrazovat jen postavu Emy (nikoli i matky a Lukáše). Takto koncipovaná dílna je dle mého názoru vhodná spíše pro skupinu dětí s jejich rodiči. Pokud by se dívka ocitla v situaci Emy, těžko jí pomůže rada matce, a na-víc by snadno mohla sklouznout k pocitu, že chyba je v matce – tudíž její situace prakticky nemá řešení.

Po dílně v hledišti vyvstala jedna důležitá otázka: Nemají dílny divadla fórum větší potenciál? Není příběh zalo-žený na nedostatku komunikace zbytečné řešit dílnou divadla fórum? Domnívám se, že mají. Nicméně rámec dílny organizované pro školy je daný i podmínkami, kte-ré si škola určuje. Má-li mít dílna maximálně dvě hodiny, je zřejmé, že inscenace musí být dost krátká na to, aby byl čas i na další části dílny. A pokud tvůrci nemají odva-hu pouštět se s žáky škol do vážnějších témat, nelze jim nic vytýkat, protože právě oni by měli znát hranice svých vlastních kompetencí nejlépe. Nicméně zcela jiná situace by mohla nastat v DISKu, v Arše či v jiných divadlech.

Všichni víme, že politické i sociální podmínky pro vznik divadla fórum v Brazílii byly docela jiné, než je současná situace v České republice. I přesto se ale najde bezpočet forem útlaku, kterým je běžný Čech vystaven. Ať už jde o jednání lékařů s pacienty, bezpráví a dezinformovanost při podávání daňového přiznání či skutečnost, že někdo může jen tak zbourat rondokubistickou vilu a přemě-nit původní pozemek na parkoviště obchodního domu. Snad se ale jednou dopracujeme i k dílnám, které nebu-dou omezovány požadavky těch, co si je objednávají.

Závěrem

Ať už si divadla fórum v Čechách všimnou dramaturgové divadel, či nikoli, je důležité, aby se současní tvůrci ne-spokojili s falešným pocitem, že produkují-li jiné divadlo, které má jiné cíle (což není vždy tak docela pravdou, protože, přeci jen, komunikace s divákem není na diva-dle něco, co by nás mělo překvapit), není třeba budovat divadelní fi kci. Účel nesvětí prostředky a už vůbec ne, jde-li ještě pořád o divadlo, tedy zážitek, který si má di-vák odnést a z něhož má teprve vyplývat nutkavý pocit dále o tématech nastolených tvůrci přemýšlet.

1 Jedinou a navíc neprodejnou publikací je Lidové divadlo Augusto Boala, jež vyšla v roce 1983 prostřednictvím Kul-turního domu hl. m. Prahy; o těžkostech s jejím vydáním se zmiňuje Peter Scherhaufer v článku Potulky s neviditelným divadlem (Svět a divadlo, str. 60 – 67 Praha 5/1992).

2 World Forum Theater Festival, 22. 10. – 1. 11. 2009, <http://www.weltforumtheaterfestival.at>

3 V rámci projektu vznikla inscenace Tanec přes plot (premiéra 11. března 2008), díky níž se diváci dovídají o osudech uprchlíků z Čečenska, Barmy, Gruzie, Kurdistánu i Sýrie.