Maybe it means art is a bit of joke.“ Banksy

Film Exit Through the Gift Shop přináší zprávu o vývoji událostí, díky nimž se francouzský emigrant a obchodník Thierry Guetta proměnil z bláznivého kameramana v populárního umělce. Internetem se šíří diskuse o tom, zda je příběh pravdivý, nebo za vším stojí britský král streetartu a režisér tohoto dokumentu – Banksy. Tedy: dokumentujeli Banksy Guettův neuvěřitelný příběh, nebo svou vlastní vynikající show. Nejen tahle otázka je však dobrým důvodem, proč se na snímek podívat. Banksy ukazuje, jak snadné je vydělat (nejen) na streetartu, když se kolem díla udělá dobré divadlo. Dokument je nabitý reálnými záběry zachycujícími jednotlivé „umělce“ v akci, takže se divák dostává na dotek fenoménu streetart. Zároveň nepřímo přináší svědectví o proměně streetartu z nelegální činnosti v kritiky uznávaný svébytný proud, který už dnes nemůže chybět ve sbírkách moderního umění.

Thierry Guetta je pro Čecha a zjevně i většinu planety neznámé jméno. Existuje ale i skupina lidí, které vyloženě fascinuje. Kdo je Thierry Guetta? Kde se vzal? Někteří se ptají, zda není Thierry Guetta Banksyho loutka, či dokonce jeho druhá totožnost. Vše začalo, když tohohle chlapíka s obřími kotletami posedlo natáčení. Obsesi vysvětluje Guetta náhlým odchodem své matky: Jako by každá vteřina strávená s jeho blízkými mohla být tou neopakovatelnou a poslední, nedokázal Guetta přestat natáčet, jakmile se mu kamera jednou dostala do ruky. Důkazem je diváku bezpočet prostřihů z jeho „home videí“. Pro příběh samotný a Guettův další život bylo rozhodující setkání na dovolené ve Francii s bratrancem, který si říká Invader. Jeho inspirace vychází ze hry Space Invaders – modely vetřelců (vyrobené z barevných kostiček) vylepoval na nejrůznějších místech1. Guetta jej začal se svou kamerou následovat a zaznamenávat jak dobrodružný život streetartisty, tak proces tvorby a umisťování jednotlivých postaviček pomocí silikonu na mosty, fasády domů, obrubníky apod. Díky Invaderovi se Guetta setkal i s další známou postavou streetartu: Shepardem Fairey. Ten vytvořil svou ikonu z obličeje wrestlingového bojovníka, kterou na plakátech a samolepkách postupně vylepil po celém východním pobřeží USA. Tak, jak se vyvíjel Faireyho styl, obličej několikrát upravoval, a tím postupně vytvořil zcela nezaměnitelnou tvář „Obey the Giant“, s níž zaplavil celý svět. Asi nejznámějším kouskem z poslední doby je plakát Barracka Obamy s nápisem HOPE2. Ač Faireyho manželka Amanda nebyla z posedlého kameramana zpočátku příliš nadšená, Shepardovi připadaly Guettovy záznamy užitečné. A tak se Guetta konečně rozhodl dát své činnosti cíl: natočit fi lm o streetartu a zachytit co nejvíce různých umělců, s nimiž se mnohdy náhodou potkával doprovázeje Sheparda či Invadera. Do hledáčku kamery se mu dostal Monsieur André (autor graffi ty, které opakuje stále tentýž motiv panáčka s dlouhýma nohama), Swoon, Sweet Toof, Ron English a mnozí další.

Pak Guetta začal snít svůj nový sen – setkat se a zachytit při práci umělce, který se drží v anonymitě, ačkoliv nikdy nezapomene svá díla podepsat Banksy. A to se mu k velké radosti mnoha Banksyho obdivovatelů také povedlo. S kamerou ho následoval do ateliéru v Londýně; zachytil takové kousky, jako třeba úpravu a instalaci londýnské telefonní budky (přeříznutím, otočením, opětovným spojením vznikl jedinečný pouliční exponát „vraždy“ tohoto symbolu Londýna). Diváka přivádí také do zákulisí přípravy expozice Barely Legal (LA, 2006), kde Banksy vystavoval množství obrazů vytvořených pomocí stejných šablon, které používal v ulicích, několik soch (anděl s kamerou místo hlavy, busta s kulkou mezi očima aj.) a živého slona pomalovaného tělovými barvami3.

Guetta se rozhodl sestříhat kilometry záznamu, které skladoval doma v krabicích a vytvořit fi lm Life Remote Control. V dokumentu je uveden i poutač k tomuto údajně devadesátiminutovému snímku, složenému z velmi krátkých střihů. Film Life Remote Control však zřejmě neexistuje, nebo byl uveden jen v omezeném nákladu na DVD4. Jedno je ale jasné: Banksy nebyl s výsledkem Guettovy práce spokojený a rozhodl se vytvořit sám dokument o street artu, za využití Guettových snímků.

Guetta sám se pustil naopak do streetartu. Z fotografi e sebe samotného s kamerou si nechal vytvořit šablonu. Nejprve začal vylepovat samolepky se vzniklým portrétem, potom sám za noci vyrážel do ulic a lepil na budovy autoportrét gigantických rozměrů (konec konců měl již dobrou školu od Sheparda). Guetta nazval streetart brainwashingem a začal se nazývat Mister Brainwash (aka MBW). Film nabírá obrátky, když MBW prodá svůj obchod a investuje prakticky vše do vlastní výstavy Life is Beautiful (Hollywood, 2008). Pro přípravu expozice si najal kompletní produkční tým, který v podstatě vytvářel jedno dílo za druhým na základě Guettových pokynů. Jestli je někdy obtížné nazývat streetart uměním, u Guettovy práce je to téměř nemožné. Nebo není? A o tomhle právě Banksyho fi lm je! Guettova tvorba vychází z pop artu a bez obav přejímá a po svém přetváří známé ikony. Doslova těží z předchozích děl: třeba Campellovu polévku přetváří Guetta na sprej (Campbell’s condensed tomato spray). Guetta také využívá to, co činí streetart tolik populárním: tedy že vtipně komentuje aktuální témata. U obrazu Don’t be cruel třeba pracuje MBW s fotografi í Elvise a kytaru překvapivě nahrazuje zbraní. Exhibice nabídla divákům na 200 obrazů (vytvořených především úpravami světově známých ikon za pomoci scanování a photoshopu) a množství instalací (skulptura vyrobená z televizních obrazovek nebo exponát vytvořený z dvaceti pěti tisíc knih). Poté, co Guetta spadl ze žebříku a zlomil si nohu, pomohli mu s propagací výstavy Shepard Fairey a Banksy. Zatímco show ještě ani zdaleka nebyla připravená, před sálem této události, která si vysloužila i pozornost LA Weekly, se již tísnily dva tisíce návštěvníků. Aby vůbec bylo vše včas připravené, Guettovi zaměstnanci nakonec velkou část obrazů v posledních hodinách před otevřením umístili sami. Jen za první noc výstavu zhlédlo sedm tisíc lidí a za první týden exhibice vydělal Guetta na prodeji „svých“ děl jeden milion dolarů. Tím v podstatě dokument končí, nikoliv však příběh a popularita Mistra Brainwash. 

Později vytvořil MBW třeba obal Madonniny kolekce největších hitů Celebration (přetvořením Warholova portrétu Marilyn Monroe), další rozsáhlou výstavu ICONS měl letos v únoru v New Yorku.

Dokument o Guettovi je plný bezpočtu autentických záběrů zachycujících jmenované umělce při práci (včetně Banksyho instalace nafouknuté pany oblečené jako vězeň z Guantánama u jedné z disneylandských atrakcí, nebo jeho projektu, kdy do galerií instaloval své úpravy klasických děl). Banksy v podstatě vytvořil nejen dokument o MBW, ale částečně i o sobě. Banksy sám pak (se skrytým obličejem a upraveným hlasem) příběh MBW komentuje, podobně jako třeba Shepard Fairey (ten ovšem zcela veřejně). Ve fi lmu promlouvá i Guettova manželka Debora a samozřejmě i Mr. Brainwash. Jde bezpochyby o půvabnou hříčku, která nadchne milovníka street artu. Mnohdy není snadné zorientovat se v tom, zda jde o Guettův dokument o street artu a Banksym, nebo naopak. Především jde ale o dokument zachycující neuvěřitelný paradox dnešní doby: někdo, kdo nemá s uměním vůbec nic společného, se může stát „přes noc“ populárním umělcem. Jde vlastně o satiru, poukazující na současný trh s uměním – minimálně ve Spojených státech. A že Banksy ví, o čem vypráví, je zřejmé: na jeho vlastní tvorbě vydělává kde kdo (včetně londýnských obchodů se suvenýry). Banksy sám svá díla neprodává, na aukcích jsou však dražena za horentní sumy.

Mnohdy nekvalitní obraz úspěšně oživuje hudba (ústředním motivem je píseň Richarda Hawley Tonight The Streets Are Ours) a vypravěč Rhys Ifans. Banksyho fi lmová prvotina měla premiéru v lednu letošního roku na festivalu Sundance, na DVD vyšla ve Velké Británii v září, v české distribuci však fi lm (doufejme, že jen zatím) nenajdete.

 

1 Zmapování toho, kam až vetřelci z Paříže pronikli, najdete na adrese http://www.spaceinvaders.com/sominv.html

2 Faireyho Studio number one patří k jedněm z nejúspěšnějších na poli grafi ckého designu, Fairey je dále například autorem filmového plakátu Walk the Line (snímek o životě Jonnyho Cashe).

3 Fotografie, kde si můžete prohlédnout jak jednotlivé exponáty, tak slona, najdete na stránkách http://gallery.notcot.com.

4 Komentář projektu Obey (Shepard Fairey) k uvedení filmu Life Remote Control http://www.liferemotecontrolthemovie.com/press/obey.htm, ofi ciální stránky fi lmu http://www.liferemotecontrolthemovie.com/.